Papež František: Bůh je stále s námi, i ve zkouškách

Při včerejší generální audienci se papež František věnoval předposlední invokaci modlitby Otčenáš: Neuveď nás v pokušení. Zdůraznil, že Bůh není autorem zla a neuvádí nás v pokušení, naopak je stále s námi a pomáhá nám překonávat i ty nejtěžší zkoušky a odolávat pokušení.

^{Foto: Tiskové středisko Svatého stolce}

Modlitba Otčenáš postupně nabývá dramatičnosti

Středeční audience byla zahájena četbou z Prvního listu Korintským: „Nepotkala vás zkouška nad lidské síly. Bůh je věrný: nedopustí, abyste byli podrobeni zkoušce, kterou byste nemohli vydržet, nýbrž se zkouškou vám připraví i východisko a dá vám sílu, abyste mohli obstát.“ (1 Kor 10,13)

Tento úryvek uvedl tentokrát již předposlední invokaci Otčenáše: „Neuveď nás v pokušení“ (Mt 6,13), zatímco jiná verze překládá do italštiny tuto prosbu: „Nedopusť, abychom upadli v pokušení“.

„Modlitba Otčenáš začíná poklidně, podněcuje naši touhu, aby se v nás mohl uskutečnit velký Boží plán. Potom se zaměřuje k životu a klade nám do úst prosbu o to, čeho máme zapotřebí každý den, chléb vezdejší. Poté se modlitba zaobírá našimi meziosobními vztahy, často zamořenými sobectvím, prosíme o odpuštění a zavazujeme se, že budeme odpouštět. A předposlední invokací však náš dialog s nebeským Otcem takříkajíc nabývá na dramatičnosti a dostává se na půdu konfrontace naší svobody s nástrahami Zlého,“ vysvětlil Svatý otec stupňovanou gradaci modlitby Otčenáš.

Bůh není protagonistou pokušení

„Jak známo, původní řecký výraz obsažený v evangeliích je těžké tlumočit přesně, a všechny jeho moderní překlady trochu pokulhávají. V jedné věci však panuje jednomyslnost: ať už se tento text pochopí jakkoli, musíme vyloučit, že by Bůh byl protagonistou pokušení, která na člověka během jeho pouti doléhají, jako by snad číhal, aby svým dětem kladl léčky a nástrahy. Takovýto výklad by odporoval především textu samotnému a byl by dalek Bohu, kterého nám zjevil Ježíš,“ pokračoval dále papež František a zdůraznil, že nesmíme zapomínat, že Bůh je naším Otcem a právě zvoláním k Němu začíná modlitba Páně. On neklade svým dětem nástrahy.

„Křesťané nemají co do činění s nějakým žárlivým Bohem, který soupeří s člověkem anebo se baví tím, že člověka vystavuje zkouškám. Toto jsou obrazy pohanských božstev,“ vysvětlil Svatý otec a citoval z Jakubova listu: „Kdo prochází zkouškou, ať neříká, že ho pokouší Pán. Bůh nemůže být pokoušen ke zlému a sám také nikoho nepokouší.“ (Jak 1,13).

„Naopak: Otec není původcem zla a žádnému synovi, který jej prosí o rybu, nedá hada - jak učí Ježíš - a když se v životě člověka objeví zlo, bojuje po jeho boku, aby byl osvobozen. Bůh stále bojuje za nás, nikoli proti nám. Je Otcem! A v tomto smyslu se modlíme Otčenáš,“ zdůraznil papež František.

Bůh je stále s námi 

Tyto dva momenty – zkouška a pokušení – byly tajemně přítomny v životě samotného Ježíše. Boží Syn se v této zkušenosti stal kompletně naším bratrem, a to způsobem, který hraničí téměř se skandálem. A právě tyto pasáže evangelia nám dokazují, že nejobtížnější invokace byly již vyslyšeny. Bůh nás nenechal samotné, nýbrž zjevuje se v Ježíši až do posledních důsledků jako „Bůh-s-námi“. Je s námi, když nám dává život, je s námi v průběhu života, je s námi v radosti, je s námi ve zkouškách, je s námi v zármutku, je s námi v porážkách, když hřešíme, ale vždycky je s námi, protože je Otcem a nemůže nás opustit.

Jsme-li pokoušeni dopustit se špatnosti - popřením bratrství vůči druhým a přáním absolutní moci nad vším a nade všemi - Ježíš toto pokušení již vybojoval za nás. Dosvědčují to první stránky evangelií. Hned jak v zástupu hříšníků přijal Janův křest, odchází Ježíš do ústraní pouště a je pokoušen od satana. Tak začíná Ježíšovo veřejné působení, totiž pokušením, které přichází od satana. Byl tam přítomen satan.

Ježíš nás učí postavit se zlu

„Mnozí dnes říkají: Proč dnes mluvit o ďáblu? To je stará věc. Ďábel neexistuje,“ řekl dále papež František a připomněl, jak nás evangelium učí dle vzoru Ježíše, který sám byl pokoušen satanem, se konfrontovat se zlem. Ježíš každé pokušení odmítl a vychází z nich vítězně a Matoušovo evangelium uvádí na závěr duelu Ježíše s Nepřítelem zajímavou poznámku: „Potom ho ďábel nechal – i přistoupili andělé a sloužili mu“ (Mt 4,11).

Bůh bdí nad člověkem v těžkých chvílích

„Ani v čase vrcholné zkoušky nás však Bůh neponechává samotné,“ zdůraznil papež František a připomněl moment, když se Ježíš odešel modlit do Getseman, Jeho srdce prostoupila nevýslovná úzkost a On zakoušel opuštěnost a samotu; sám nesl odpovědnost za všechny hříchy světa, sám s nevýslovnou úzkostí.

„Zkouška byla natolik trýznivá, že se stalo něco nečekaného. Ježíš nikdy nežebrá o lásku, a přece je oné noci jeho duše smutná až k smrti, a prosí svoje přátele, aby mu byli nablízku: ´Zůstaňte zde a bděte se mnou´. Jak víme, učedníci ze strachu únavou usnuli. Ve chvíli agónie Bůh žádá člověka, aby ho neopouštěl, ale člověk usne. Avšak ve chvíli, kdy člověk prožívá zkoušku, Bůh bdí. V těch nejhorších chvílích našeho života, ve chvíli největšího trápení a největší úzkosti Bůh bdí, Bůh bojuje spolu s námi a je nám stále nablízku. Proč? Protože je Otec,“ vyzdvihl Svatý otec a dodal: „Tak jsme začali modlitbu Otčenáš. A Otec svoje děti nikdy neopouští. Ježíšova bolestná noc a jeho zápas je poslední pečeť Vtělení: Bůh sestupuje, aby nás našel v našich propastech a souženích, jimiž jsou prostoupeny dějiny.“

Ježíš nás volá k důvěře v Otcovu lásku

Ve chvíli naší zkoušky je nám útěchou vědomí, že ono údolí, kterým prošel Ježíš, již není pusté, nýbrž požehnané přítomností Božího Syna. On nás nikdy neopustí.

„Vzdal od nás Bože čas zkoušky a pokušení. Avšak nadejde-li nám tato chvíle, Otče náš, ukaž nám, že nejsme sami – Ty jsi Otec – ukaž nám, že Kristus na sebe již vzal i tíži tohoto kříže. Ukaž nám, že Ježíš nás volá, abychom jej nesli s Ním a s důvěrou se svěřili Otcově lásce,“ zakončil modlitbou Svatý otec svoji katechezi k předposlední invokaci modlitby Otčenáš.

^{(Zdroj: Vatican News, tiskové středisko Svatého stolce)}