Papež v Severní Makedonii: Buďte majákem míru, přijetí a plodné integrace

Návštěva Severní Makedonie, kterou papež František nazval mostem mezi Východem a Západem, uzavřela v úterý 7. května 29. apoštolskou cestu jeho pontifikátu. Klíčovým tématem, které provázelo jeho pobyt v této zemi, byl duchovní odkaz Matky Terezy.

^{Foto: Tiskové středisko Svatého stolce}

Setkání s občanskými představiteli Severní Makedonie

Severní Makedonie je jedním z nástupnických států Jugoslávie, která vznikla pokojným oddělením v roce 1991. Čítá pouhé dva miliony obyvatel, o to pestřejší je však jejich etnické a náboženské složení, jak papež František poukázal ve své první promluvě, s níž se v prezidentském paláci obrátil k představitelům vlády a občanské společnosti.

„Vaše země, most mezi Východem a Západem a místo, v němž se sbíhá mnoho kulturních proudů, v sobě soustředí řadu zvláštních rysů tohoto regionu... Dovolte mi však říci, že toto kulturní bohatství je pouhým odrazem vašeho nejvzácnějšího a nejhodnotnějšího bohatství, jímž je multietnické a multináboženské složení tváře vašeho národa, které je plodem bohaté - a proč to neříci - také složité historie vztahů upředených v průběhu staletí.“

Dvě třetiny obyvatel se hlásí k místní pravoslavné církvi, katolická církev se svými 20 tisíci věřícími představuje v Severní Makedonii nepatrnou menšinu, v níž převažují řeckokatolíci. A i přes velkou „změť kultur, etnických a náboženských příslušností se stala příležitostí k pokojnému a trvalému soužití, v němž se jednotlivé identity dokázaly a mohly vyjádřit a rozvinout, aniž by popíraly, utiskovaly či diskriminovaly jiné,“ ocenil papež František poklidné a bratrské soužití ve vzájemné úctě a respektu.

Papež František pozitivně zhodnotil také roli mladého státu v uprchlické krizi v letech 2015-16, kdy se Makedonie stala důležitou tranzitní zemí balkánské cesty. V úvodní papežské promluvě nechyběla ani zmínka o nejproslulejší rodačce ze Skopje, Matce Tereze z Kalkaty: „Její občanské jméno bylo Anjezë Gonxha Bojaxhiu, narodila se na předměstí Skopje v roce 1910, v Indii vykonávala svůj apoštolát spočívající v pokorném a naprostém sebedarování a prostřednictvím svých sester dosáhla na nejrůznější geografické a existenciální hranice. Jsem rád, že se zanedlouho budu moci zastavit v modlitbě před jejím památníkem, postaveným na místě, kde stával kostel Nejsvětějšího Srdce Ježíšova, v němž byla pokřtěna. Právem jste na tuto ženu hrdí. Chci vás povzbudit, abyste s nasazením, oddaností a nadějí pokračovali v práci na tom, aby synové a dcery této země mohly podle jejího příkladu objevit, dosáhnout a nechat dozrát povolání, které pro ně vysnil Bůh.“

Na závěr setkání popřál Svatý otec Severní Makedonii, aby se stala „majákem míru, přijetí a plodné integrace kultur, náboženství a národů.“

Návštěva památníku sv. Terezy z Kalkaty 

Jedním z klíčových momentů papežova pobytu v Severní Makedonii byla návštěva Památníku Matky Terezy. Moderní stavba inaugurovaná v roce 2009 na místě kostela, v němž byla pokřtěna, hostí malé muzeum s fotografiemi, osobními předměty a několika relikviemi Matky Terezy.

Papež František se nejprve zastavil k tiché modlitbě před sochou světice. Poté pokračoval do tamní kaple, kde se shromáždili představitelé náboženských komunit, ale také dva bratranci Matky Terezy, představená místní komunity sester milosrdné lásky a tři spolusestry. Na oltáři s vystavenou relikvií Matky Terezy a několika osobními věcmi hořela pětice svící, symbolizující v zemi zastoupená náboženství a vyznání. 

Papež František pronesl modlitbu, v níž děkoval Bohu za dar života a charisma svaté Matky Terezy, povolané, aby svědčila o Boží lásce mezi nejchudšími Indie a světa. Dokázala prokazovat dobro nejpotřebnějším, neboť rozpoznávala v každém muži a ženě tvář Božího Syna, připomínal papež a tak se stala „modlícím se hlasem chudých a všech těch, kdo mají hlad a žízeň po spravedlnosti.“ 

Po modlitbě zakončené prosbou o požehnání pro toto město, národ a církev se papež František setkal na nádvoří se stovkou chudých, o které ve Skopji pečují misionářky milosrdné lásky, a požehnal základní kámen budoucího kostela Matky Terezy. 

Mše svatá na Makedonském náměstí ve Skopje

Před polednem sloužil na náměstí hlavního města Petrův nástupce mši svatou, které se účastnilo 15 tisíc lidí, kteří přišli nejenom ze Severní Makedonie, ale také z Albánie, Kosova a Chorvatska.

K evangeliu, které podává úryvek z Ježíšovy eucharistické promluvy v Kafarnaum (Jan 6, 30-35), papež František ve svojí homilii řekl, že „lidé, shromáždění kolem Ježíše tak objevili, že nehladoví jenom po chlebu, nýbrž také po Bohu, bratrství, setkání a společném slavení... Řekněme to mocně a beze strachu - hladovíme, Pane, hladovíme po chlebu Tvého Slova, schopného vymanit nás z uzavřenosti a samoty, hladovíme po bratrství, které neklade na náš stůl a na přední místo v našem domě lhostejnost, nevážnost a hanobení.“

V závěru svojí  homilie připomněl František znovu albánskou světici, která svůj postavil na dvou pilířích: Ježíši vtěleném v eucharistii a Ježíši vtěleném v chudých! 

Setkání s mládeží

Odpoledne se konalo v pastoračním středisku ekumenické a mezináboženské setkání s mládeží. Nejprve si římský biskup vyslechl několik svědectví a poté odpovídal na otázky mladých Makedonců, které vyzval, aby neztráceli schopnost snít a byli tvůrci pokoje: „Kde najdeme větší adrenalin než v každodenním obětavém úsilí o to, abychom byli tvůrci snů a naděje? Sny nám pomáhají udržovat vědomou jistotu toho, že jiný svět je možný, že jsme povoláni se do něj zapojit a účastnit se na něm svou prací, angažovaností a činností.“ A dále dodal, že „realizace snu nicméně obnáší vytrvalost, trpělivost a realismus. Kdo sní ve velkém, má také ve velkém milovat, jako Matka Tereza“ a vzít svůj život vážně jako ona a učinit z něj něco krásného.

Dále Svatý otec zdůraznil, jak je důležité osobní setkání: „Víte, jaké nejlepší lekce se mi dostalo v celém mém životě? Bylo to v hovoru mezi čtyřma očima. Vstoupili jsme do éry technologického propojení, ovšem o komunikaci toho víme žalostně málo. Jsme navzájem přílišně propojeni, ale málo zapojeni. Zapojení totiž vyžaduje život, bytí a sdílení krásných – i méně krásných – momentů.“ 

Setkání s duchovenstvem Severní Makedonie

Poslední setkání se odehrálo v katedrále, kde papeže očekávali místní kněží a řeholníci se svými příbuznými. Patnácti tisícům makedonských katolíků slouží 22 kněží a 30 řeholnic a řeholníků. Po pozdravu mons. Kira Stojanova, biskupa Skopje, zazněla trojice svědectí, která výstižně dokumentovala pestrou národnostní i rituální situaci makedonských katolíků.

Papež František ve své promluvě ocenil tuto mnohotvarost makedonské církve, avšak varoval před hrozícím komplexem méněcennosti kvůli malému počtu věřících: „Pokud se zabýváme sami sebou a vlastní ubohostí, skončíme jako emauzští učedníci. Ústy sice budeme hlásat kérygma, avšak naše srdce se uzavře v mlčení poznamenaném subtilní frustrací, která mu brání v naslouchání Tomu, kdo kráčí po našem boku a je zdrojem radosti a veselosti.“

^{(Zdroj: Vatican News)}