Obsah
Obsah
Portál
Přihlásit se
14. 5. 2019, 15.45
Církev předkládá nové ženské vzory svatosti. Jsou jimi čtyři řeholnice, z nichž bl. Giuseppina Vanniniová a bl. Dulce Lopes Pontesová budou svatořečené a Lucie od Neposkvrněné blahořečena. Dále papež František schválil dekrety o hrdinských ctnostech čtyřech kněží.
Na fotu: bl. Dulce Lopes Pontesová
Byl potvrzen zázrak na přímluvu italské řeholnice bl. Giuseppiny Vanniniové, vlastním jménem Giuditty Adelaide Agaty (1859-1911). Giuseppina spolu s otcem Luigi Tezzou založila v roce 1892 Kongregaci Dcer sv. Kamila.
Další zázrak byl potvrzen na přímluvu bl. Dulce Lopes Pontesové, vlastním jménem Marie Rity (1914-1992). Tato brazilská řeholnice z Kongregace sester Neposkvrněného Početí Matky Boží je zakladatelkou dobročinné nadace díla sestry Dulce. Krátce před tím, než zemřela, byla sestra Dulce v roce 1992 nominována na Nobelovu cenu míru a dvakrát se jí také dostalo osobní audience u papeže Jana Pavla II. Sestra Dulce téměř bez pomoci vytvořila jednu z největších a nejrespektovanějších filantropických organizací v Brazílii. Brazilský deník O Estado de S. Paulo ji nominoval jako nejvíce obdivovanou ženu v historii Brazílie a nejvlivnější náboženskou osobu Brazílie 20. století.
Další ženou, na jejíž přímluvu byl uznán zázrak a které se otevírá cesta k blahořečení, je italská řeholnice Lucie od Neposkvrněné (Lucia dell´Immacolata), vlastním jménem Maria Ripamontiová (1909-1954). Tato řeholnice kongregace Služebnic milosrdné lásky žila v severoitalské diecézi Brescia, rodném kraji sv. Pavla VI.
Heroického stupně ctností dosáhli dále tito Boží služebníci:
Giovanni Battista Pinardi (1880-1952) pocházel z rolnické rodiny. Jeho povolání ke kněžství rozkvétalo v rodině, která žila vírou, a ve farnosti, kde mu byl inspirací mladý kněz Don Galfione, jenž připomínal faráře z Arsu. Později se stal pomocným turínským biskupem a titulárním biskupem Eudossiade, ale lidem byl nazýván „kněz San Secondo“, neboť nechtěl, aby ho oslovovali monsignore.
Carlo Salerio (1827-1870) byl milánským knězem z Institutu zahraničních misií. Otec Salerio byl součástí první skupiny misionářů Lombardského semináře pro zahraniční mise (dnes nazývaného PIME, tj. Papežský institut pro zahraniční misie), která v roce 1852 odešla do Melanesie, tj. současné Papui-Nové Guineji. Tato misie musela být kvůli nemocem a mučednictví bl. Giovanniho Battisty Mazzucconiho brzy ukončena a Salerio byl nucen se vrátit zpět do Milána a na další misii již nemohl odjet. Žil tedy své misionářské charisma v lombardském městě a spolu s Marií Carolinou Orsenigovou přispěl ke zrození Institutu reparačních sester, které se věnovaly charitě vůči nejchudším.
Domingo Lázaro Castro (1877-1935) byl španělským knězem z kongregace maristů. Tento kněz, pedagog a vychovatel, muž církve s otevřeným duchem k obnově vzdělávání a katecheze, muž svědectví víry a následování Ježíše je pevnou oporou mariánského života ve Španělsku
Salvador z Casca, vlastním jménem Erminio Pinzetta (1911-1972), byl brazilským kapucínským řeholníkem. Narodil se v italské emigrantské rodině v brazilském Cascu v Rio Grande do Sul a mládí strávil tvrdou prací zemědělce. Kapucínský hábit přijal v roce 1945 a s ním i jméno bratr Salvador z Mauá a Casca. Rok noviciátu prožil v klášteře Flores da Cunha, kde o čtyři roky později složil slavné sliby. Dva roky strávil v Garibaldi studiem teologie. Salvador byl mužem s jedinečným duchem modlitby a eucharistické zbožnosti. Celý svůj život prožil v noviciátním klášteře, kde byl vzorem a příkladem pro mnoho generací mladých bratří. Ze zvláštního pověření diecézního biskupa navštěvoval nemocné a přinášel jim Boží slovo a eucharistii. Krátce po jeho smrti vedla pověst o jeho svatosti kapucínský řád k zahájení kauzy beatifikace, k níž dali roku 1979 svolení biskupové jižní Brazílie.
Poslední Boží služebnicí, jejíž heroické ctnosti byly uznány, je italská řeholnice Maria Eufrasia Iaconisová, vlastním jménem Maria Giuseppina Amalia Sofia (1867-1916). Maria vstoupila mezi Milosrdné sestry Neposkvrněné, které založila její teta, matka Maria Fabianová. Poté, co se přestěhovala do Buenos Aires, aby se spolu s ostatními sestrami starala o nemocné v italské městské nemocnici, obdržela v roce 1901 zprávu o zrušení svého institutu. Velkoryse se rozhodla zachovat charisma a založila novou kongregaci Dcer od Neposkvrněného Početí. Poté, co se její kongregace rozšířila do různých argentinských provincií, odešla do Itálie s cílem založení noviciátu. Zemřela v Buenos Aires v důsledku zhoubného nádoru.
(Zdroj: Tiskové středisko Svatého stolce, Vatican News, www.kapucini.cz)
Tisk
