Charita ČR zkoumá, proč pro některé lidi neexistuje vhodná pomoc

Současný systém sociální ochrany připomíná řešeto: je děravý a někteří klienti jím propadají. Přesněji řečeno: určitým lidem v určitých nepříznivých sociálních situacích systém nedokáže poskytnout náležitou pomoc. Vhodný typ sociální služby či jiné pomoci/podpory pro ně totiž neexistuje.

^{Foto: Jan Oulík / Charita ČR}

Paní Věru propustili z nemocnice s těžkými proleženinami a s doporučením, ať se doléčí doma. Jenže jak, když o domov přišla? Zatelefonovali tedy do azylového domu v Ústí nad Labem, jestli nemají pro nepohyblivou paní volné místo. S takovým handicapem ale ženu k pobytu přijmout nemohli. Dva dny poté objevili pracovníci azylového domu Věru v ulicích ve zbědovaném stavu. Okamžitě ji ubytovali, i když se o sebe nemohla postarat sama. Po týdnu jí zajistili místo v léčebně Ryjicích a po doléčení k nim znovu přišla. A dobrý konec na závěr: na Nový rok se zotavená Věra přestěhovala do vlastního bydlení.

„V systému chybějí služby pro lidi bez domova, kteří kvůli zhoršenému zdravotnímu stavu přestanou být soběstační. Tím pádem nesplňují podmínky pro přijetí do azylových domů a nocleháren, a nemají ani zdroje na uhrazení těchto služeb,“ upozorňuje Jiří Lodr, ředitel Diecézní charity Plzeň.

Chybějí pobytové a odlehčovací služby pro lidi v aktivním věku, kteří jsou v důsledku nemoci závislí na pomoci druhých. „Nepočítá se s tím, že budou potřebovat pomoc!“ doplňuje Iva Kuchyňková, koordinátorka pro sociální oblast Charity Česká republika.

Příkladem jsou také chybějící „mokré domy“, tedy azylové domy pro lidi se závislostí. Pro některé klienty znamená striktní zákaz alkohol  v „suchých“ azylových domech nepřekonatelnou podmínku. Jejich režim nezvládají, tím pádem nemají šanci se své závislosti zbavit, nebo ji alespoň držet v přijatelných mezích.

Nedostatek kapacit

Jindy legislativně ukotvené vhodné nástroje k pomoci lidem v nouzi sice máme, ale praxe naráží na nedostatečné kapacity, případně se potřebná pomoc stává nedostupnou kvůli jiným překážkám. Příklad: sociální pracovník musí okamžitě řešit situaci člověka v krizi, jenže čekací doba pro přijetí do vhodného zařízení činí i několik let.

To je případ jedenašedesátileté ženy, která žije v domku ve vyloučené lokalitě na Břeclavsku, v němž není plyn ani voda, pouze elektřina. Invalidní důchod a dávky jí měsíčně zajistí příjem přes 8 tisíc Kč. Nemá šanci na přidělení městského bytu ani na pobytové sociální služby, protože městu dluží za nájem. Pracovník Charity zjistil, že její dluh činí 80 000 Kč (nakonec jí byl odpuštěn) a dalších 11 000 Kč městu dluží za svoz komunálního odpadu, který uhradí, pokud se podaří dosáhnout zvýšení příspěvku na péči – ovšem pokud se tak stane, zařadí se do dlouhého pořadníku, a to s nejistou vyhlídkou. Případ ukazuje na nedostatečnou kapacitu pobytových služeb péče, na neprůhledný pořadník v těchto službách a také na nedostatek terénních služeb.

Složité kumulace

Specifická situace nastává u kumulace několika hendikepů či znevýhodnění. Je téměř nemožné najít službu pro klienta s kombinací duševního a mentálního postižení. A když takoví lidé „ve službách“ jsou, vymykají se nastavené cílové skupině. Pracovníci služeb argumentují, že k nim vlastně „kombinovaní“ klienti podle veřejného závazku nepatří.

Například šestašedesátiletý muž pobírá dávky hmotné nouze, ale kvůli neodpracovaným rokům nemá nárok na důchod. Pokud v minulosti pracoval, šlo jen o krátké brigády bez pracovní smlouvy. Je závislý na alkoholu a ztrácí soběstačnost. Pobývá střídavě v psychiatrických nemocnicích, v ubytovnách nebo v azylových domech. Ubytovnu mu částečně hradí úřad práce, ale tento klient není schopen si na doplatek přivydělat  ani si částku ušetřit z dávek na živobytí. V azylovém domě mu úřad práce hradí celý pobyt, ale v tomto zařízení nemůže zůstat do konce života. Nemá vyhlídky na vlastní bydlení ani na místo v domově pro seniory, z dávek na to neušetří. Možným řešením by pro takového člověka mohlo být speciální zařízení s pečovatelskou službou (u osob nesoběstačných) nebo vyhrazení určitého počtu míst v azylových domech (pro osoby soběstačné).

Otázka zní, jak by takové řešení přijala široká veřejnost. Ostatní lidé dostanou za celoživotní práci důchod, z něhož vzápětí většinu utratí za pobyt v pečovatelských domech. A lidé, kteří si na důchod nevydělali, by tyto služby měli zdarma.

Jiným případem je muž z Hradce Králové, který opakovaně odmítá jakoukoli pomoc a především v zimě tím ohrožuje své zdraví i život. Nanejvýš je v nejtužších mrazech ochoten nechat se terénními pracovníky na dvě hodiny odvézt do denního centra, ale pouze v době, když tam nejsou ostatní klienti. Od pracovníků nepřijme ani čisté oblečení a odmítá o sebe jakkoli pečovat. Lékaři však jeho jednání vyhodnotili tak, že údajně není život ohrožující. Jelikož dobrovolně se muž podrobit psychiatrickému vyšetření nechce, není šance, že by se do péče lékařů dostal. Nadále tedy zůstává na ulici pouze s minimální podporou, kterou je schopen přijmout.

Podobní klienti jako tento muž si svou nemoc nepřipouštějí, nechtějí spolupracovat s psychiatry, ale zároveň je nemoc ovlivňuje natolik, že jsou nezařaditelní do běžného života. Projevují se nestandardně, bizarně,  zároveň však nejsou agresivní vůči sobě ani svému okolí. Tím pádem není šance na nedobrovolnou hospitalizaci, kde by se jim dostalo potřebné péče. Chybějí služby, které by se zabývaly kontaktní prací s lidmi s duševním onemocněním. Chybí dostatek chráněných bydlení a pobytových služeb pro takové klienty, kteří nejsou schopni v běžném typu bydlení fungovat, přesto potřebují určitou míru podpory. Nejčastěji jde o kombinaci duševního onemocnění se závislostí, se zdravotním hendikepem anebo poruchou osobnosti.

Sociální pomoc naráží na neprovázanost dílčích systémů péče/pomoci ve zdravotnictví, školství a v sociální oblasti. Dochází tak k situacím, kdy člověk tímto systémem propadává – mnohdy až na úplné dno, což má závažné dopady pro něho i jeho blízké. Příkladem je péče o mladé lidi, kteří po dosažení zletilosti opouštějí ústavy mnohdy bez dostatečné podpory k zvládnutí tohoto přechodu a končí „na ulici“.

Řešit problém na počátku

Důležitou roli hraje čas. „Kdyby bylo možné nepříznivou situaci vhodným způsobem řešit hned na počátku, přineslo by to úlevu nejen danému jedinci, ale také úlevu pro stát, kterému by se snížily výdaje na sociální ochranu,“ říká Jana Klusáková Seďová, sociální pracovník – analytik pro legislativní oblast Charity Česká republika.

Systém sociálních dávek není rovněž schopen flexibilně reagovat na aktuální zhoršenou situaci – např. matka samoživitelka v pracovní neschopnosti po úrazu nemá dost prostředků na zajištění základních potřeb pro sebe ani pro děti a vyřízení vhodné dávky trvá nepřiměřeně dlouho. Není zde možnost sociálních půjček, které v některých zemích existují. Nepřiměřeně dlouho se vyřizují příspěvky na péči u osob se zdravotním postižením.

Chybí také kvalitní sociální práce v nemocnicích a ve školách. Sociální pracovnice v nemocnici pak při propouštění doporučí pacientovi zcela nevhodné sociální služby, pacienti jsou propouštěni do „domácí péče“, přestože žijí na ulici, anebo je sanitka odveze do azylového domu, kde pro péči o ně nejsou adekvátní podmínky.

Nedostupnost bydlení vede k tomu, že klienti zůstávají v sociálních službách, což zvyšuje náklady na poskytování sociálních služeb a v důsledku to přináší i závislost klientů na službě (zvykají si a klesá motivace k samostatnosti), případně zůstávají v naprosto nevhodném bydlení. Sociální pracovník má vést klienta k osamostatnění, ale tohoto cíle není reálné dosáhnout, pokud není reálně dostupné bydlení.

Kulatý stůl a cesta k nápravě

Charita Česká republika svolala kulatý stůl poskytovatelů sociálních služeb proto, aby do debaty o „skulinách sociální péče“ vnesla pohled lidí z praxe. Kulatý stůl si klade za cíl jmenované „díry“ s využitím zkušeností dalších organizací popsat a upozornit, co by se mělo změnit. A aktivně usilovat o nápravu.

Kulatý stůl je realizován v rámci projektu Ke kvalitě v Charitě II, reg. číslo CZ.03.2.63/0.0/0.0/17_071/0007576, financovaného z Evropského sociálního fondu, OP Zaměstnanost. Zúčastní se ho zástupci poskytovatelů sociálních služeb, Ministerstva zdravotnictví, Ministerstva práce a sociálních věcí a zdravotních pojišťoven. Cílem je zprostředkovat relevantním institucím zkušenosti a postoje poskytovatelů sociálních služeb, a přispět tak k vhodnému nastavení legislativy a financování, aby byla zdravotní péče v těchto případech plně dostupná.

Charita Česká republika je největším nestátním poskytovatelem sociálních a zdravotních služeb. Pomáhá rodinám, mužům, ženám i dětem bez ohledu na jejich věk, víru nebo zemi původu. Po celé zemi poskytují organizace Charity 826 registrovaných sociálních služeb, 87 zdravotních služeb a 350 služeb jiného druhu. V České republice v roce 2017 Charita evidovala v rámci všech těchto služeb pomoc celkem 144 750 lidem.