Vatikán o teoriích, které považují gender za důležitější než pohlaví

10. 06. 2019 Rubrika: Papež František
„Demokratický stát nemůže redukovat výchovně-vzdělávací osnovy na nějaké uniformní myšlení (pensée unique) zvláště, jde-li o oblast tak delikátní, týkající se zásadní koncepce lidské přirozenosti a přirozeného práva rodičů na svobodnou výchovu a vzdělání podle lidské důstojnosti“ – říká dnes zveřejněný vatikánský dokument věnovaný otázce genderu na výchovně-vzdělávacím poli.

Každá škola proto musí být vybavena takovými organizačními nástroji a didaktickými programy, jež toto právo rodičů umožňují a konkretizují,“ dodává Kongregace pro katolickou výchovu v dokumentu nazvaném „Jako muže a ženu je stvořil“ (Maschio e femina li creó) s podtitulkem vstříc dialogu o otázce genderu ve školství (č.55).

Nový třicetistránkový vatikánský dokument, podepsaný  2. února t.r. prefektem zmíněné kongregace, kard. Versaldim, a sekretářem arcibiskupem Zanim, nepřináší nic nového, shrnuje dosavadní církevní učení, počínaje Druhým vatikánským koncilem, který zmiňuje »pozitivní a rozumnou pohlavní výchovu«, kterou mají všichni lidé dostávat v rámci svého nezcizitelného práva na výchovu, »odpovídající cíli jim vlastnímu, nadání a různosti pohlaví, přizpůsobenou jejich kultuře a zděděným tradicím a zároveň otevřenou bratrskému soužití s jinými národy v zájmu pravé jednoty a pravého míru na zemi« (Gravissimum educationis, 1). (srov. Jako muže a ženu je stvořil č.3)

Na cestě dialogu o otázce genderu ve školství – čteme v úvodu dokumentu – je nezbytné mít na paměti rozdíl mezi genderovou ideologií a disciplinou genderových studií prováděných humanitními disciplinami. Zatímco zmíněná ideologie tvrdí, jak upozorňuje papež František, »že je odpovědí na určité někdy pochopitelné aspirace a snaží se prosadit jako absolutní a nezpochybnitelná,  ba dokonce diktuje, jak mají být vychovávány děti« (Amoris laetitia, 56), což znemožňuje dialog, nechybějí genderové studie, jež zkoumají způsob, jakým se v různých kulturách projevuje rozdíl mezi mužským a ženským pohlavím. Vůči tomuto zkoumání je možné se otevřít a naslouchat, argumentovat a navrhovat (č.6). Do těchto tří kroků je strukturován příspěvek vatikánské Kongregace pro katolickou výchovu k dialogu o otázce genderu v oblasti školství.

Genderové teorie, zejména ty radikální – jak podává kritická analýza vatikánského dokumentu -  představují proces postupného odnímání přirozenosti nebo jejího převádění na totální volitelnost subjektivním citovým rozhodnutím. Takto se pohlavní identita a rodina stávají ´tekutými´ či ´plynnými´ postmoderními dimenzemi, které se zakládají na špatně pochopené svobodě cítění a chtění a nikoli na pravdě bytí; na momentálním emotivním popudu a vůli individua. Předpoklady zmíněných teorií vyplývají z antropologického dualismu, z oddělování těla, redukovaného na netečnou matérii, od vůle, která se absolutizuje a manipuluje tělem podle svého zalíbení. Tento fyzický a voluntaristický akcent vede k relativismu, kde je všechno rovnocenné a nerozlišené, zbavené řádu i účelu. Všechny tyto teoretizace – od umírněné až k těm nejradikálnějším – považují gender za významější než pohlaví, což vede za prvé ke kulturní a ideologické revoluci v relativistickém horizontu, a za druhé k jurisdikční revoluci, neboť tato stanoviska prosazují specifická individuální a sociální práva,“  konstatuje nový dokument Kongregace pro katolickou výchovu.

(Zdroj: Vatican News)

Autor článku: Tomáš Tetiva