Naléhavý úmysl Apoštolátu modlitby papeže Františka na měsíc červen 2019

11. 06. 2019 téma: Apoštolát modlitby Rubrika: Domácí
Abychom v plnosti otevřeli svá srdce Duchu Svatému proudícímu z Kristova Srdce.

Foto: Tiskové středisko Svatého stolce

Boží láska je Duch Svatý, který proudí z Kristova Srdce. Papež František při vigilii slavení Seslání Ducha Svatého připomenul, že Duch Svatý je „duchovní skálou“, která doprovází na poušti Boží lid, aby z ní mohl cestou čerpat vodu a tišit žízeň (srv. 1Kor 10,4).

Keř, který neshoří, zobrazuje Pannu a Matku Marii a představuje Vzkříšeného Krista, který k nám promlouvá a dává Ducha Svatého, vybízí nás, ať sestoupíme k lidu a nasloucháme jeho volání, posílá nás, abychom otevřeli průchod stezkám svobody, vedoucím do zemí zaslíbených Bohem.

Víme, že v každé době – i dnes – se kdosi snaží „stavět město s vysokou věží sahající k nebi“ (srv. Gn 11,4). Jsou to lidské projekty i naše projekty, mající sloužit „egu“ rostoucímu k nebi, ve kterém už není místo pro Boha. Bůh nás nechává kousek jít, abychom zakusili, jakých špatností a jakého smutku jsme schopni dosáhnout bez něho. Avšak Kristův Duch, Pán dějin, se nemůže dočkat, až to všechno zhatí, aby nám umožnil nově začít! Vždycky máme tak trochu klapky na očích i na srdci, ponecháni sobě nakonec ztrácíme horizont, docházíme k přesvědčení, že jsme pochopili všechno, započítali všechny proměnné a víme, co a jak se stane... Všechny naše konstrukce si dělají iluze, že se dotknou nebe.

Avšak Duch proniká do světa shůry, z Božích útrob, kde byl zrozen Syn, jenž všechno tvoří nové. Slavíme primát Ducha, který působí, že umlkáme tváří v tvář Božímu plánu a pak se zachvějeme radostí: „Toto je tedy to, co Bůh choval ve svém nitru pro nás!“, tuto cestu církve, tento přechod, tento exodus, tento příchod do zaslíbené země, města Jeruzalém, dveřmi stále pro všechny otevřenými, tam, kde se různé jazyky člověka skládají do harmonie Ducha, protože Duch je harmonie. Představíme-li si porodní bolesti, chápeme, že naše sténání a sténání veškerého stvoření není ničím jiným než samotným sténáním Ducha: je to porod nového světa. Bůh je Otec i matka, Bůh je porodník, Bůh je sten, Bůh je Synem zrozeným ve  světě a my, církev, sloužíme tomuto porodu, nikoli sobě, nikoli svým ambicím a mocenskému snění. Sloužíme Bohu, který koná divy, a divům, které koná Bůh. Dnes se od nás křesťanů žádá, abychom se naučili slyšet srdcem. A Mistrem tohoto naslouchání je Duch. Učme se mu otvírat, aby nás naučil slyšet srdcem.

(Autor: Pavel Ambros SJ)

 

Autor článku: Radka Blajdová