V pravidelné středeční audienci se papež František vrátil k novému cyklu katechezí věnovaných šíření evangelia v počátcích dějin církve podle knihy Skutky apoštolů. Doplnění sboru Dvanácti, které se uskuteční díky společnému rozlišování, klade důraz na to, že společenství vítězí nad rozdělením, izolací a je prvním svědectvím, které apoštolové nabízejí. Během pozdravu polským poutníkům Svatý otec znovu připomněl, že lidský život musí být chráněn ve všech svých fázích, tj. již od mateřského lůna až do stáří.
Foto: Tiskové středisko Svatého stolce
Audience byla zahájena čtením ze Skutků apoštolů o volbě nového člena sboru Dvanácti apoštolů, který dle požadavků apoštolů musí být spolu s nimi svědkem Kristova zmrtvýchvstání. (Sk 1,21-22.26) To se odehrálo těsně před Sesláním Ducha Svatého.
„Vše začíná Kristovým vzkříšením. Ve skutečnosti toto není jedna událost mezi ostatními, ale je to zdroj nového života. Učedníci to vědí a poslušni příkazu Ježíše zůstávají spojeni, jednotní a vytrvalí v modlitbě,“ řekl na úvod své katecheze, které budou sledovat cestu evangelia, jak je vypráví kniha Skutků apoštolů papež František.
Učedníci se drží v blízkosti Marie a připravují se k přijetí Boží moci, a to nikoliv pasivně, ale upevněním svého společenství a jednoty. První komunitu tvořilo 120 bratrů a sester a toto číslo v sobě obsahuje 12. Číslo 12 je pro Izrael symbolické, neboť představuje 12 izraelských kmenů, a symbolické také pro církev, neboť Ježíš si vyvolil 12 apoštolů. Avšak nyní, po bolestných pašijových událostech už apoštolů není 12, nýbrž 11. Jeden z nich, Jidáš, zdrcen výčitkami, si vzal život.
„Jidáš se začal již dříve vydělovat ze společenství s Pánem a s dalšími, počínal si samotářsky, izoloval se, lpěl na penězích až do té míry, že manipuloval s chudými, ztratil z dohledu horizont nezištnosti a sebedarování, až nakonec nechal svoji mysl i srdce nakazit virem pýchy, která jej z ´přítele´ proměnila na nepřítele, vůdce těch, kdo zatkli Ježíše,“ přiblížil Svatý otec postavu Jidáše, který přestože obdržel velkou milost být součástí skupiny Ježíšových důvěrníků a měl podíl na Jeho službě, si od určitého momentu začal osobovat, že sám „zachrání“ svůj život, a výsledem bylo, že jej ztratil.
„Srdcem přestal patřit k Ježíšovi a postavil se mimo společenství s Ním a s Jeho učedníky. Přestal být učedníkem a postavil se nad Mistra. Prodal jej a z odměny za svůj hříšný skutek získal pole, jež nasáklo jeho krví a neneslo užitek,“ pokračoval papež.
„Jestliže Jidáš upřednostnil smrt před životem a následoval příklad bezbožných, jdoucích cestou temnot do záhuby, oněch 11 volí život, volí požehnání, přijmou odpovědnost za jeho dějinný rozkvět, od pokolení do pokolení, od izraelského lidu k církvi,“ uvedl dále Svatý otec ve svém zamyšlení a odvolal se na evangelistu Lukáše, který nám ukazuje, že vzhledem k odpadnutí jednoho z Dvanácti, což zasadilo ránu společnému tělu, musí být namísto něho pověřen někdo jiný.
Petr vyjmenovává náležitosti, které by nový Ježíšův učedník měl splňovat: musí to být „jeden z těch mužů, kteří s námi chodili po celý čas, kdy Pán Ježíš byl mezi námi, od křtu Janova až do dne, kdy byl od nás vzat, musí se spolu s námi stát svědkem Jeho zmrtvýchvstání.“ (Sk 1,21-22).
„V tomto bodě tak začíná praxe komunitního rozlišování, jež spočívá v pohlédnutí na realitu Božíma očima, optikou jednoty a společenství,“ zdůraznil dále Svatý otec a připomněl dva kandidáty, kteří přicházeli v úvahu: byli jimi Josef, zvaný Barsabáš, a Matěj.
Potom se celá obec takto modlila: „Ty, Pane, znáš srdce všech lidí; ukaž, koho z těch dvou sis vyvolil, aby převzal místo v této apoštolské službě, kterou Jidáš opustil a odešel tam, kam patří.“ (Sk 1,24-25) A za pomoci losu Pán ukázal na Matěje, který byl přibrán k jedenácti.
Tělo Dvanácti je tedy obnoveno na znamení, že společenství vítězí nad rozdělením, izolací a mentalitou absolutizující soukromý prostor; na znamení, že společenství je prvním svědectvím, které nabízejí apoštolové a naplňují se tak Ježíšova slova: „Podle toho všichni poznají, že jste moji učedníci, budete-li mít lásku k sobě navzájem“ (Jan 13,35).
„Těchto Dvanáct ve Skutcích apoštolů ukazuje Pánův styl. Jsou akreditovanými svědky Kristova díla spásy, neukazují světu svoji domnělou dokonalost, nýbrž skrze milost jednoty umožňují, aby se ukázal Jiný, který ve svém lidu žije už novým způsobem... A tím je Pán Ježíš,“ řekl papež a podtrhl, že apoštolové volí život pod vládou Vzkříšeného, v jednotě mezi bratry, což vytváří jedinou možnou atmosféru autentického sebedarování.
„Také my potřebujeme znovu objevit krásu svědectví Vzkříšeného, vyjít ze sebevztažného chování, přestat zadržovat Boží dary a nepodléhat průměrnosti,“ povzbudil na závěr své katecheze Svatý otec a dodal, že „upevnění sboru apoštolů ukazuje, že DNA křesťanského společenství tvoří jednota a osvobození se od sebe, což nám dovoluje nemít strach z různosti, nelpět na věcech, ani darech a stát se martyres (mučedníky), zářivými svědky živého Boha, který působí v dějinách.“
Během pozdravu polským poutníkům, kteří se minulý týden ve své zemi zúčastnili Pochodu pro život, Svatý otec znovu připomněl, že lidský život musí být chráněn ve všech svých fázích, tj. již od mateřského lůna až do stáří. „Nelze jej ničit a nesmí být předmětem experimentování nebo falešných představ. Život je posvátný, protože je Božím darem,“ zdůraznil papež.
(Zdroj: Tiskové středisko Svatého stolce, Vatican News)