Před 70. lety, na svátek Božího těla 19. června 1949, se biskupové v čele s kardinálem Josefem Beranem svým pastýřským listem otevřeně postavili nastupující komunistické moci v Československu.
Když se komunisté po únoru 1948 chopili moci, rychle se vypořádali s demokratickou opozicí, vyvlastnili a poté centralizovali veškerý průmysl i média, zahájili tuhou cenzuru, indoktrinaci společnosti a rozpoutali teror s cílem zastrašit své skutečné i domnělé nepřátele. Rovněž vztah církve a státu se dostal do nové roviny. Církev se ocitla v pozici jediné instituce ve společnosti, která ještě nepodléhala hegemonii komunistické strany.
Představitelé vlády nejprve prohlašovali, že mají zájem na zachování dobrých vztahů s církví. Ve skutečnosti z ní chtěli vytvořit národní církev odtrženou od Vatikánu, která by sloužila novému režimu jako převodová páka k ovládání katolíků. Zpočátku proto nezvolili razantní přístup, ale pokoušeli se metodou „cukru a biče“ získat její představitele pro „spolupráci“.
Te Deum jako past na církev
Po abdikaci Edvarda Beneše na úřad prezidenta byl na jeho místo zvolen generální tajemník KSČ Klement Gottwald. Ten se obrátil na pražského arcibiskupa s žádostí, aby byl v katedrále sv. Víta na počest prezidentské volby zpíván slavnostní hymnus Te Deum, jak tomu bylo zvykem v tradici první republiky. Arcibiskup Beran byl žádostí překvapen, ale nakonec souhlasil a za přítomnosti představitelů komunistické vlády bylo v katedrále Te Deum slaveno. Tato slavnost pobouřila jak některé katolíky, tak i komunisty.
Spolustraníci prezidentovi vyčítali, že ustupuje církvi, a spatřovali v tom dokonce snahu arcibiskupa zasahovat do pravomocí státu. Na schůzi nejužšího vedení KSČ objasnil prezident pohnutky, které ho zavedly do katedrály. Podle jeho mínění měl arcibiskup dvě možnosti, jak bude reagovat, a každá z nich byla pro komunisty výhodná. Buď odpoví na žádost kladně a propaganda toho využije k vyvolání zdání, že arcibiskup podporuje nový režim, nebo odmítne a bude veřejně obviněn, že zmařil snahy o dohodu mezi státem a církví.
Systematické perzekuce
Komunisté postupovali proti církvi systematicky a bez servítků. Využili svých zkušeností s bojem proti politickým stranám a pokusili se církev rozložit zevnitř. Z odpadlých kněží a „pokrokových“ laiků založili „obrodné hnutí katolíků“, které mělo ambici stát se mluvčím církve a vytvořit tlak na její reformu podle komunistických představ. Hnutí si kladlo za cíl pěstovat cyrilometodějský kult, který podle interpretace režimu vykazoval shodné rysy mezi prvotním křesťanstvím a komunismem. Požadovalo konání všech obřadů v rodném jazyce a odtržení katolické církve od vatikánského centra. Nové hnutí „pokrokových katolíků“ si přisvojilo Katolickou akci (celosvětové sdružení aktivních katolických laiků, založené roku 1922 papežem Piem XI. encyklikou Ubi arcano Dei consilio – pozn. red.), změnilo však její obsah, organizační formu i vedení. Ponecháním názvu chtělo zmást veřejnost i katolické kněze a získat jejich důvěru. Ustanovující konference obrozené „Katolické akce“ proběhla na začátku června 1949. Jedním z prvních úkolů, kterým komunisté pověřili svou „Katolickou akci“, byl požadavek odvolání arcibiskupa Josefa Berana z jeho funkce.
Biskupům již zbýval poslední komunikační prostředek s věřícími. Pastýřský list s názvem „Hlas biskupů a ordinářů věřícím v hodině velké zkoušky“ byl určen ke čtení v kostelích na svátek Božího těla 19. června 1949. Označili v něm nově vzniklé „Katolické noviny“ a „Katolickou akci“ za lživé, nekatolické a zakázané. Zároveň seznámili věřící s perzekucí, kterou stát rozpoutal proti církvi: ohradili se vůči proticírkevní propagandě, nátlaku na kněze i laiky, jejich protiprávnímu věznění a zásahům státu do náboženských oblastí. Ubezpečili kněze i věřící, že biskupové chtějí docílit dohody se státem, avšak zatím jsou jen nuceni k podřízenosti a přijetí ideologie, jež je protikřesťanská, hlásá nahrazení náboženství marxismem a osobuje pro stát práva i ve věcech svědomí, víry a mravů, což žádný křesťan nemůže uznat.
(STANISLAVA VODIČKOVÁ)
Pokračování v aktuálním vydání Katolického týdeníku, který je k mání elektronicky na www.katyd.cz/predplatne v řadě kostelů a ve vybraných novinových stáncích a knihkupectvích.
Napětí, strkanice, ale i modlitby a smírná gesta doprovázely sobotní pokus sochaře Petra Váni vrátit zpět na Staroměstské náměstí mariánský sloup.
Téma: Jubileum Katolických novin
Je to už 70 let, kdy v předvečer slavnosti Božího těla vyšlo první vydání Katolických novin, předchůdců dnešního KT.
Čtvrtstoletí duchovní péče o vězně
Slouží lidem, kteří si ve vězení odpykávají tresty, připravují je na propuštění a snaží se u nich předejít recidivě. Jsou to vězeňští kaplani…
„Kdo je hrdina?“ ptá se malé dítě rodiče, který poté váhá mezi obrazem knížete Václava, Jaromíra Jágra, nedávným válečným odbojem či postavou ze Star Wars. Kdo z nich si zaslouží být na plakátu v dětském pokoji?
Příště: LETNÍ SPECIÁL
Příště vychází cyrilometodějské vydání KT s Letním speciálem. Připravujeme tipy na letní putování, rozhovory, čtení na pokračování a odstartujeme Velkou letní soutěž.
(Zdroj: Jiří Macháně, KT)