Papež František: Stylem věřících je blízkost a jednota

Dnes se konala na náměstí sv. Petra poslední generální audience před prázdninovou přestávkou. Katecheze navázala na čtení z 2. kapitoly Skutků apoštolů, kde je konkrétně popsán život prvotních křesťanů, kteří vytrvale poslouchali učení apoštolů, byli spolu, lámali chléb a modlili se.

^{Foto: Tiskové středisko Svatého stolce}

Společenství prvotních křesťanů bylo kvasem evangelizace

„Plodem Letnic, silného vylití Božího Ducha na první křesťanské společenství, bylo, že mnozí lidé cítili, jak jejich srdcem pronikla šťastná zpráva - kerygma - spásy v Kristu a svobodně se k Němu připojili, obrátili se, přijali křest v Jeho jménu a dar Ducha Svatého,“ nastínil situaci prvotních křesťanů papež František na začátku své katecheze. 

Přibližně tři tisíce lidí tak vstoupilo do tohoto společenství věřících, které se stalo kvasem díla evangelizace. Zanícení pro víru těchto bratří a sester v Kristu učinilo z jejich života scénář Božího díla, které se projevuje skrze zázraky a znamení prostřednictvím apoštolů. To, co bylo mimořádné, se teď stává běžným, a každodennost se stává prostorem působení živého Krista.

Vyprávění Skutků apoštolů nám ukazuje život prvotních křesťanů

Evangelista Lukáš poukazuje na jeruzalémskou církev jako na vzor každé křesťanské komunity, jako obraz bratrství, které okouzluje, ale které nelze mytizovat, ale ani umenšovat. „Vyprávění Skutků apoštolů nám umožňuje nahlédnout mezi zdi onoho domu, kde se křesťané scházeli jako Boží rodina, prostoru koinonie, tedy společenství lásky mezi bratry a sestrami v Kristu,“ uvedl dále papež František.

Když se podíváme dovnitř lépe, tak můžeme vidět, jak velmi konkrétně žili: „Vytrvale poslouchali učení apoštolů, byli spolu, lámali chléb a modlili se.“ (Sk 2,42) Křesťané pozorně naslouchali Didaché, tj. apoštolskému učení, usilovali o kvalitní mezilidské vztahy, a to také vzájemným sdílením duchovních a hmotných dober, připomínali si Pána lámáním chleba, nebo-li eucharistií, a rozmlouvali s Bohem v modlitbě.

Čtyři rysy křesťanů

Toto jsou rysy křesťanů, na rozdíl od lidské společnosti, která se spíše zajímá o vlastní zájmy, dokonce i na úkor jiných:

1. Naslouchali učení apoštolů

2. Usilovali o lepší mezilidské vztahy

3. Připomínali si Pána lámáním chleba - eucharistií

4. Rozmlouvali s Bohem v modlitbě

„Společenství věřících potírá individualismus ve prospěch sdílení a solidarity. Kde žijí křesťané, není prostor pro sobectví. Jestliže tvé srdce je sobecké, tak nemůžeš být křesťanem, protože hledáš jenom svůj prospěch, svůj vlastní zisk, “ zdůraznil Svatý otec.

Stylem věřících je blízkost a jednota

A Lukáš nám říká: „Všichni, kteří uvěřili, byli pospolu a měli všechno společné.“ (Sk 2,46) „Blízkost a jednota jsou stylem věřících, ne proto, abychom druhé pomlouvali, ale abychom si pomáhali a byli si nablízko,“ uvedl dále papež František a pokračoval: 

Milost křtu ukazuje tento niterný vztah mezi bratry a sestrami, který jsou povoláni sdílet mezi sebou navzájem dle slov Písma: „Prodávali svůj majetek a rozdělovali všem podle toho, jak kdo potřeboval. “ (Sk 2,45) Jedná se tedy o velkorysost a almužnu, starost o druhé, navštěvovat nemocné a ty, kteří jsou v nouzi a potřebují útěchu. 

Církev roste přitažlivostí

A toto bratrství, díky tomu, že se rozhodlo pro cestu společenství a pozornosti vůči nuzným, toto bratrství, kterým je církev, může tak prožívat pravý a autentický liturgický život, jak zapsal evangelista Lukáš: „Každého dne pobývali svorně v chrámu, po domech lámali chléb a dělili se o jídlo s radostí a s upřímným srdcem. Chválili Boha a byli všemu lidu milí.“ (Sk 2,46)

A nakonec nám vyprávění Skutků apoštolů připomíná, že Pán ručí za růst společenství: „A Pán denně přidával k jejich společenství ty, které povolával ke spáse.“ (Sk 2,47)

„Vytrvalost věřících v této smlouvě s Bohem a s bližními se tak stává atraktivní silou, která okouzluje a přitahuje mnohé. Je to princip, díky kterému může žít komunita věřících v jakékoliv době, “ řekl dále Svatý otec a vyslovil modlitbu:

„Prosme Ducha Svatého, aby učinil z našich komunit místa, kde můžeme přijímat a praktikovat nový život solidarity a společenství, místa, kde liturgie bude setkáním s Bohem, a která se stanou společenstvím bratří a sester, otevřenou branou do nebeského Jeruzaléma.“

^{(Zdroj: Tiskové středisko Svatého stolce)}