Obsah
Obsah
Portál
Přihlásit se
2. 7. 2019, 14.45
Konzistoř svolaná ke hlasování o několika kauzách svatořečení rozhodla, že 13. října bude svatořečeno pět blahoslavených. Jsou mezi nimi anglický kardinál John Henry Newman a čtyři řeholnice, které pocházejí z Itálie, Indie, Brazílie a Švýcarska. Dvě z nich jsou nositelky stigmat a dvě jsou zakladatelky nových kongregací.
Anglický kněz a kardinál John Henry Newman (1801-1890) patří k nejvýraznějším teologům 19. století. Byl anglikánským duchovním a profesorem Oxfordské university, poté ale ve věku 44 let konvertoval ke katolicismu a o dva roky později přijal kněžské svěcení a v roce 1847 založil Oratoriány sv. Filipa Neriho. Navštěvoval nemocné a chudé, utěšoval opuštěné a staral se o vězně.
Newman se proslavil svými hlubokými studiemi dějin křesťanství a katolicity církve. Sepsal 90 traktátů, ve kterých obhajoval katolicitu anglikánské církve. Dokonce jeho dílo ovlivnilo spisovatele G. K. Chestertona natolik, že také přestoupil do katolické církve. Rok před smrtí byl kardinál Newman jmenován kardinálem a 19. září 2010 jej v Birminghamu blahořečil papež Benedikt XVI.
Italská řeholnice bl. Giuseppina Vanniniová (1859-1911), vlastním jménem Giuditta Adelaide Agata, pocházela z Říma a v dětském věku ztratila oba dva rodiče. Byla oddělena od svých sourozenců a od 7 let byla vychovávána v římské konzervatoři Torlonia Dcerami lásky, které ji vedly ke křesťanské víře a připravovaly ji na život. Získala tak osvědčení učitelky mateřské školy a ve 21 letech požádala o vstup do noviciátu Dcer lásky v Sieně. Ze zdravotních důvodů se musela ale brzy vrátit zpět do Říma na zkušební dobu a nakonec byla z institutu propuštěna jako nevhodná. Jelikož hluboce vnímala své duchovní povolání, přijala tuto zprávu s bolestí a modlila se za svoji další cestu a nasměřování svého povolání.
Ve 32 let se setkala s otcem Luigi Tezzou, který byl krátce před tím jmenován generálním prokurátorem s úkolem obnovit terciářky sv. Kamila. Otec Luigi svěřil tento projekt Giudittě a brzy v ní objevil vhodnou temperamentní zakladatelku, ženu modlitby a oběti, která si je jistá sama sebou. Spolu s dalšími dvěma mladými ženami založila první komunitu, ze které se 2. února 1892 na místě, kde zemřel sv. Kamil, vznikla nová komunita sv. Kamila. Giuditta přijal řeholní jméno sestra Giuseppina a stala se představenou této kongregace, jejímž charismatem je pomocným nemocným především v domácí péči. Přestože se komunita rozrůstala, papež Lev XIII. ji oficiálně neschválil a sestry musely opustit Řím podporovány kardinálem vikářem. S Boží pomocí se institut rozšířil nejen po Itálii ale také v Argentině. Oficiálně vznikla Kongregace Dcer sv. Kamila až v roce 1909. Giuseppina byla blahořečena 19. října 1994 v Římě Janem Pavlem II.
Bl. Marie Tereza Chiramel Mankidiyanová (1876 – 1926) je druhou indickou řeholnicí vyzdviženou k úctě oltáře, po bl. Alfonse Neposkvrněného početí.
Pochází z indického státu Kerala a svojí matkou byla vedena svojí ke katolické víře. Ve 12 letech její matka umírá a Marie Tereza se začne věnovat péči o nemocné a umírající a zasvěcuje svůj život Pánu. Nemůže se stát ani řeholnicí, ani poustevníkem, proto se se třemi přítelkyněmi dá do služby farnosti, navštěvuje ty nejpotřebnější, sirotky, vážně nemocné, včetně těch s neštovicemi a malomocné. Přes počáteční nepřijetí církevními autoritami a místními obyvately, dostaví se u Marie Terezy mystické zážitky, vize a mimořádné jevy, zažívá bolest ukřižovaného a objeví se u ní stigmata.
I přes počáteční nedůvěru druhých je povzbuzena svým duchovním otcem k založení duchovní komunity a brzy získává od biskupa povolení k založení Kongregace sester sv. Rodiny, jejímž charismatem je křesťanská výchova mladých dívek, pomoc nemocným, umírajícím a potřebným a samozřejmě modlitba a meditace. Zakladatelce se podaří vést novou kongregaci dvanáct let, založí tři nové kláštery, dvě školy, dvě internátní školy, studijní dům a sirotčinec a postupně se její dílo se rozšíří do mnoha částí celého světa. Marie Tereza byla blahořečena v roce 2000 papežem sv. Janem Pavlem II.
Bl. Dulce Lopes Pontesová (1914-1992), vlastním jménem Marie Rita, je brazilská řeholnice z Kongregace sester Neposkvrněného Početí Matky Boží a zakladatelka dobročinné nadace díla sestry Dulce.
Krátce před tím než zemřela, byla sestra Dulce v roce 1992 nominována na Nobelovu cenu míru a dvakrát se jí také dostalo osobní audience u papeže Jana Pavla II. Sestra Dulce téměř bez pomoci vytvořila jednu z největších a nejrespektovanějších filantropických organizací v Brazílii. Brazilský deník O Estado de S. Paulo ji nominoval jako nejvíce obdivovanou ženu v historii Brazílie a nejvlivnější náboženskou osobu Brazílie 20. století. Beatifikována byla 22. května 2011 v rodném Salvador Bahía z pověření Benedekta XVI. kardinálem Geraldem Majellou Agnelem.
Bl. Markéta Baysová (1815-1879) pocházela ze Švýcarska a byla členkou třetího řádu sv. Františka. Tato aktivní zasvěcená laička pracovala jako švadlena a katechetka, během kulturního boje, tj. politického a náboženského konfliktu mezi pruským a německým státem a katolickou církví, podporovala katolický tisk.
V roce 1853 onemocněla rakovinou střev, z níž se zázračně uzdravila v prosinci následujícího roku, v den vyhlášení dogmatu o Neposkvrněném početí P. Marie. Poté začala každý pátek v extázi prožívat celé Kristovo utrpení a zároveň se u ní objevovala stigmata, která se snažila skrývat, svou účast na utrpení Krista však neutajila. Blahořečena byla v roce 1995 v Římě Janem Pavlem II. spolu s dalšími dvěma švýcarskými sestrami: Marií Teresou Schererrovou a Marií Bernardou Butlerovou.
(Zdroj: Tiskové středisko Svatého stolce, Vatican News)
Tisk
