Venezuela: Země je ve stavu válečného hospodářství, říká kardinál Porras

Kardinál Baltasar Porras, apoštolský administrátor v Caracasu a zároveň arcibiskup Meridy, nedávno hovořil s delegací mezinárodní papežské nadace ACN - Pomoc trpící církvi během její návštěvy Venezuely, která přišla s cílem seznámit se blíže se situací v zemi a zejména vyhodnotit, jak dosavadní projektová pomoc nadace ACN napomáhá pastoračním a sociálním aktivitám církve ve Venezuele.
Publikováno: 29. 7. 2019 13:00

Foto: ACN International

Sociální, politická i ekonomická situace ve Venezuele se stále zhoršuje. Krajinu trápí nedostatek potravin, léků a dalších základních produktů každodenní potřeby. Církev trpí důsledky této krize spolu s lidmi. V mnoha diecézích země kněží a také další pastorační pracovníci, kteří lidem poskytují nezbytnou pomoc na zmírnění materiální i duchovní nouze, potřebují sami pomoc, aby přežili.

Venezuela sice není ve válce, ale ve skutečnosti životní podmínky v zemi válečný stav připomínají. Co říkáte na takový popis situace?

Čelíme výjimečné a bezprecedentní situaci, která sice není přímým výsledkem války, ani ozbrojeného konfliktu, ani přírodní katastrofy, ale přece přináší s sebou podobné důsledky jako tyto hraniční události. Politický režim vládnoucí ve Venezuele krajinu rozdělil, čímž vyvolal sociální konflikt, který se stále zhoršuje. Realitou je i množství Venezuelanů, které krize vyhnala ze země a žijí v exilu – něco, co jsme v minulosti vůbec neznali. Lidé však odcházejí do zahraničí i pro své politické názory, další zase kvůli pronásledování a represím v zemi, jejíž ekonomika je prakticky v ruinách. Ve Venezuele fakticky neplatí žádné zákony. Země zároveň nenabízí téměř žádné pracovní příležitosti, ani základní zdravotní péči. A Venezuelané žijící v zahraničí nemají možnost poslat rodinám ani minimum prostředků na jejich podporu. Odborníci popisují celou situaci jako válečné hospodářství.

Víme o jednáních v Oslu a nejnovější na ostrově Barbados mezi vládou a opozicí, třebaže se ve vztahu k nim objevuje velká míra skepticismu. Myslíte si, že taková jednání by skutečně mohla představovat cestu ke zlepšení situace v zemi?

Situaci v zemi třeba vidět a chápat v optice posledních dvaceti let, během nichž vláda často a zvláště tehdy, když se ocitla v potížích, vyzývala k dialogu. Ale všechny tyto výzvy byly jen jakousi fasádou a měly jediný účel - vytvořit dojem, že je vše v pořádku. Vláda ale neprojevovala skutečnou touhu upřímně jednat, ani nikdy nechtěla přiznat žádné problémy. Vzhledem k tomu velké množství obyvatel země ztratilo důvěru a víru v možnost dialogu. Ale přesto je tato situace šancí, aby se ukázalo, zda je v zemi vůle obnovit demokracii, která byla ve Venezuele až dosud v podstatě potírána. Jsme hluboce znepokojeni skutečností, že zejména v posledním roce narostl počet lidí, kteří byli uvězněni, mučeni, zavražděni nebo dokonce bez stopy zmizeli. Do těchto akcí nebyli zapojeni jen vysocí představitelé armády, ale také členové provládních občanských sdružení. Některé státní organizace lidé považují za "nacistickou policii", která rozsévá ve veřejnosti strach. Vláda ztratila důvěru ulice, proto se snaží šířením strachu, jakož i vyvoláváním umělých nedostatků benzínu, jídla a energií kontrolovat lidí.

Během naší návštěvy jsme mohli vidět, jak všude tam, kde je farnost nebo jiná církevní instituce, se lidé na ně s důvěrou obracejí, nacházejí tam pomoc a odcházejí s útěchou v srdci. Dalo by se říci, že církev ve Venezuele je církví naděje?

Veřejné i soukromé instituce byly ve Venezuele zničeny. Takže Církev je v podstatě jediná veřejná instituce, která zůstala. A to díky její blízkosti k lidem a její přítomnosti na každé úrovni společnosti. Kromě toho, právě Církev měla odvahu poukázat na nedostatky režimu. Další veřejné instituce o krizi v zemi ze strachu z vlády, která se jim vyhrožovala, raději mlčely. Vláda zavřela několik médií a útočí i na soukromé podniky.

Právě kvůli svým jasným a pevným postojem je Církev také vystavena hrozbám a útlaku. Je Církev ve Venezuele pronásledována?

Nedá se říci, že není pronásledována. Například v oblasti vzdělávání jsou mnohá omezení namířena právě proti katolickým institucím, jakoby státní moc hledala způsob, aby to navenek vypadalo tak, že církev sama zavřela své vlastní školy. Už roky trpíme subtilními formami útlaku, včetně slovních výhružek a útoků proti našim sociálním institucím, jako je například Caritas. Vláda útočí i na farnosti, prostřednictvím obecních rad, nebo provládních levicových občanských sdružení nazývaných "colectivos". V Caracasu si zvykli členové těchto sdružení stát při kostelních dveřích a poslouchat kázání místního faráře, a pokud se jim jeho slova nelíbí, přicházejí okamžitě s hrozbami a zastrašováním.

Jak by se vyvíjela situace ve Venezuele bez přítomnosti katolické církve?

Situace by se pro mnohé lidi stále zhoršovala. Velmi nás bolí, když vidíme lidi takto trpět. Kvůli fenoménu emigrace, my, kteří jsme zde zůstali, se cítíme jako "sirotci bez lásky", protože jsme ztratili rodiny a celé lidské prostředí, ve kterém jsme žili. Chybí nám jednota a soudržnost s blízkými a také trpíme i za mnohé, kteří emigrovali, protože ani venku se jim nedaří lépe. Krize ve Venezuele se mění na geopolitický problém, který má dopad i na další země. Už asi čtyři miliony Venezuelanů žijí v zahraničí - 1,5 milionu v Kolumbii, 700 000 v Peru, 400 000 v Chile, 500 000 na Floridě - polovina z nich načerno, bez papírů - a mnozí další odešli do jiných zemí Ameriky a Evropy. Celé je to strašně smutné.

Co vám řekl papež František na vašich posledních společných setkáních?

Papež zná situaci ve Venezuele ještě z dob předtím, než se stal papežem. Kromě toho i jeho nejbližší spolupracovníci, jako vatikánský státní sekretář, měli přímé kontakty s Venezuelou a situaci sledují velmi z blízka. Papež důvěřuje zejména místním institucím. Na posledním setkání, které jsme měli jako venezuelský episkopát se Svatým otcem, nám papež František řekl, že "stojí za vším, co děláme". Někteří lidé jsou překvapeni, proč papež nemluví více o Venezuele. Ve Vatikánu se však pro Venezuelu dělá hodně, ale diskrétně, i proto, aby nebyly ohroženy organizace, které pomáhají venezuelské církvi.

(Zdroj: ACN International)

Autor článku:
Tomáš Tetiva

Související články

Další aktuality

Červená středa: Setkání organizátorů, 30. 9. 2021 - 5. Pavel Svoboda: Jaký má západní systém hodnot „Achillovy paty“ a limity?

Přinášíme vám záznam ze setkání zájemců a organizátorů Červené středy, které proběhlo 30. září 2021 v kostele sv. Vojtěcha v Praze - Dejvicích. 5. video: Pavel Svoboda (předseda správní rady IKDP): Jaký má západní systém hodnot „Achillovy paty“ a limity?
19.10.2021

Katolický týdeník: Pomáhají nést tíhu ztráty

Co se skrývá za souslovím perinatální hospic a komu či jak zařízení Dítě v srdci slouží, popisuje jeho ředitelka Alena Peremská.
19.10.2021

Červená středa: Setkání organizátorů, 30. 9. 2021 - 4. P. Stanislav Přibyl: Jaké jsou židovsko-křesťanské kořeny lidských práv?

Přinášíme vám záznam ze setkání zájemců a organizátorů Červené středy, které proběhlo 30. září 2021 v kostele sv. Vojtěcha v Praze - Dejvicích. 4. video: P. Stanislav Přibyl (generální sekretář České biskupské konference): Jaké jsou židovsko-křesťanské kořeny lidských práv?
19.10.2021

V Píšti přijali zvon, vrací se z Německa jako symbol smíření

Česky, německy a polsky pozdravil poutníky biskup Martin David na začátek mše svaté, která se v sobotu 16. října stala důležitým momentem projektu Zvony míru a pokoje pro Evropu. Spolu s biskupem rottenbursko-stuttgartské diecéze Gebhardem Fürstem přivítal zvon, který z Píště zmizel rok před koncem druhé světové války. Namísto roztavení pro zbrojařské účely se ale dočkal příměří a od 50. let vyzváněl na věži kostela v městečku Grötzingen. V tamní věži visel vedle dalšího zvonu z válečné kořisti – z polského Fromburku.
19.10.2021

K Panně Marii, rozvazující uzly, se obracejí věřící z celého světa

Věřící v německém Augšpurku očekávají opětovné otevření kostela, který uchovává originál barokního obrazu Panny Marie, rozvazující uzly. Úctu k této Matce, která „svou vírou a poslušností rozuzlila to, co Eva zauzlila svou neposlušností a nevěrou“ (sv. Irenej), rozšířil v Argentině a jižní Americe vůbec někdejší mladý jezuita, Jorge Mario Bergoglio, současný papež František.
19.10.2021