Obsah
Obsah
Portál
Přihlásit se
8. 8. 2019, 13.00
Kardinál Dominik Duka OP zveřejnil žádost o zahájení procesu šetření mučednické smrti P. Adolfa Kajpra SJ, kterou podal vicepostulátor Vojtěch Novotný. Věřící jsou vyzváni, aby poskytli užitečné informace, které se týkají této kauzy. V brzké době se chystá zahájení diecézní fáze beatifikačního procesu, který představitelé ČBK schválili na svém zasedání v červenci.
Foto: archiv Vojtěcha Novotného
„V souladu s čl. 43 instrukce Sanctorum Mater tímto zveřejňuji žádost vicepostulátora Vojtěcha Novotného o zahájení procesu šetření mučednické smrti P. Adolfa Kajpra SJ a vyzývám věřící, aby mi dodávali užitečné informace, které se týkají kauzy,“ uvedl kardinál Dominik Duka OP v žádosti o zahájení procesu šetření mučednické smrti P. Adolfa Kajpra SJ.
Informace je možné sdělovat elektronicky na adresu: adolf.kajpr@seznam.cz nebo listinně na adresu Vojtěch Novotný, Thákurova 3, 160 00 Praha 6.
Na podzim 2017 vyhověl generální představený Tovaryšstva Ježíšova Arturo Sosa SJ žádosti představeného české provincie Josefa Stuchlého SJ a vyslovil souhlas s tím, aby byl zahájen beatifikační proces Adolfa Kajpra.
Pro první fázi procesu byl vicepostulátorem jmenován prof. Vojtěch Novotný, děkan Katolické teologické fakulty Univerzity Karlovy. Jeho úkolem bylo připravit obsáhle dokumentovanou žádost, na základě které bude zahájen beatifikační proces na diecézní úrovni.
Tato žádost byla předložena pražskému arcibiskupovi, který letos v červenci zahájil proces šetření o životě a mučednické smrti Božího služebníka Adolfa Kajpra.
„Smyslem beatifikace je oslavit Trojjediného Boha, poděkovat mu a představit jeho blahoslaveného jako přímluvce a příklad zdařilého křesťanského života,“ stojí dále na webových stránkách kostel sv. Ignáce v Praze.
Adolf Kajpr se narodil v roce 1902 ve Hředli na Kladensku a již ve čtyřech letech se stal sirotkem a byl vychováván spolu se svým bratrem tetou v Bratronicích. Žil v chudých podmínkách, vyučil se na ševce a po absolvování vojenské služby pracoval ve mlýně. Jeho nadání si ale všiml švagr majitele tohoto mlýna a začal ho učit latinu.
Brzy se tak talentovaný mladík dostal na arcibiskupské gymnázium v Praze-Bubenči a zanedlouho se rozhodl vstoupit k jezuitům. Po dvou letech noviciátu přešel na studia filozofie v belgickém Engienu. Následovalo studium teologie a třetí probace a od roku 1937 začal působit v kostele sv. Ignáce v Praze. Zpovídal a věnoval se novinářské práci.
Adolf Kajpr byl členem Tovaryšstva Ježíšova 31 let, knězem 24 roků a z toho byl pro víru v Ježíše Krista a pro věrnost církvi vězněn 13,5 roku.
U jezuitů mu byl svěřen tiskový apoštolát a Kajpr se stal redaktorem čtyř řádových časopisů, do nichž sám přispíval: Obrození (1939–40), Dorost (1939–40), Nové směry (1940–41) a Posel Božského Srdce Páně (1937–41). Své čtenáře a posluchače povzbuzoval k víře, naději a autentickému vlastenectví.
Zanedlouho po vypuknutí druhé světové války se dostal do sporu s německým nacionálním socialismem, jelikož odmítl názor, že Češi vždy žili s Němci a že se tedy musí přizpůsobit. Ale dříve byla doby jiná, protože se jednalo o spolek rovného s rovným. V roce 1941 byl pro své „štvavé a nenávistné“ články proti Říši zatčen a vězněn v několika koncentračních táborech, až se nakonec dostal do Dachau, kde zůstal až do konce války.
Po skončení války se Kajpr vrátil do Prahy, kde obnovil vydávání týdeníku pro mládež Dorost a také se ujal časopisu Katolík, který se stal jedním z nejlepších katolických periodik v tehdejším Československu.
P. Kajpr se nebál kritizovat komunistický režim, a tak následky na sebe nenechaly dlouho čekat. Časopis Katolík byl zrušen a mladý jezuita byl v roce 1950 zatčen a v monstrprocesu odsouzen na 12 let spolu se skupinou nejznámějších řeholníků. Nakonec skončil ve vězení v Leopoldově.
Svědectví spoluvězňů hovoří o Kajprově hluboké víře a neokázalé zbožnosti, o jeho duchovních promluvách určených uvězněným kněžím, o exhortacích posílaných tajně laikům, o exerciciích, o přípravě tajných noviců Tovaryšstva Ježíšova a o životě s vězněnými jezuity, o vztazích k věznitelům i spoluvězňům, o přednáškách a diskusích ve věci filosofie, liturgie či literatury atd.
Zdraví P. Kajpra bylo poznamenáno lety strávenými ve vězení. Poté, co ho na dvoře leopoldské věznice postihl infarkt, byl přenesen do nemocnice. Když se tu 17. září 1959 od srdce smál jakémusi žertu, dostal druhý infarkt a umřel. Nic okázalého: zemřel pro Pána - smíchy a naplnila se tak slova Písma: „Blaze vám, když vás budou tupit a pronásledovat a lživě mluvit proti vám všecko zlé kvůli mně. Radujte se a jásejte, protože máte hojnou odměnu v nebesích; stejně pronásledovali i proroky, kteří byli před vámi.“ (Mt 5,11-12)
Historik Jaroslav Cuhra o něm napsal: „Jeho základním životním postojem byla radost, neboť ze strachu se mnoho nerodí, a otevřenost k celému světu, neboť jen při vyrovnání se s celou skutečností může člověk duševně růst. Tak přetvářel i vykládal těžké zkoušky, které jeho život provázely.“
Ti, kdo jej znali, jej považují za svědka maximálního křesťanství, který v nich zanechal dojem svatosti. „Jeho kazatelské působení a tiskový apoštolát charakterizovala schopnost spojovat hluboký vhled do tajemství víry s pozornou četbou znamení doby a s vnímavostí vůči myšlenkovým proudům, které ji utvářely,“ uvádí v žádosti o zahájení procesu kardinál Duka a dále dodává, že „ho lze právem mít za mučednického patrona soudobých snah církve o účinné, době přiměřené hlásání evangelia.“
Také papež sv. Jan Pavel II. představil Kajpra jako řeholníka, který dokázal i v podmínkách pronásledování dávat „příklad velké důstojnosti životem křesťanských ctností“ (26. 4. 1997) a který „zemřel v pověsti svatosti“ (20. 5. 1995).
Život P. Adolfa Kajpra SJ je úzce spjat s kostelem sv. Ignáce. Zde sloužil svoji primiční mši svatou, složil čtvrtý řádový slib a kde působil v pastoraci. Žil v přilehlé řádové residenci, kde se také věnoval redakční práci. Zde jej zatkli nacisté a po válce se sem opět vrátil z koncentračního tábora. Jen o málo později jej zde zatkli i komunisté, kteří jej odvedli přímo ze zpovědnice. Roku 1968 bylo v kostele sv. Ignáce na něho slouženo rekviem.
P. Kajpr je na tomto místně připomínán jako příklad hodný úcty a následování. Naleznete zde boční kapli, ve které jej lze uctít, a panelovou výstavu, která je mu věnována.
Více informací k P. Kajprovi najdete na webových stránkách Kostela sv. Ignáce v Praze.
Bože Otče, vpravdě svatý,
chválíme Tě, neboť všichni, kdo se přimykají ke Kristu
a jsou s ním jednoho Ducha, žijí v Tvé přítomnosti
a vyzařují Tvou svatost.
Děkujeme Ti, že jsi tuto milost dal i svému služebníku
Adolfu Kajprovi. Slovem i příkladem vedl své současníky
k maximálnímu křesťanství a byl kvůli tomu pronásledován,
týrán a vězněn v nacistických koncentračních táborech
i v komunistických žalářích, kde pro víru v Tebe zemřel.
Prosíme Tě proto, abys oslavil své jméno tím,
že nám církev představí Adolfa Kajpra jako příklad
hodný úcty a následování.
Vyslyš pro jeho přímluvu modlitby, jež Ti předkládáme,
a dej, abychom i my dospěli k hlubokému obrácení,
porozuměli své současnosti
a dokázali jí vydávat pravdivé a účinné svědectví
o milosrdné lásce Boha Otce, Syna a Ducha svatého.
Neboť Ty žiješ a kraluješ na věky věků.
Amen.
(Zdroj: Kostel sv. Ignáce v Praze, Wikipedia, Katolický týdeník)
Tisk
