Papež František: Buďme prodlouženou rukou Ježíše

Po měsíční přestávce se dnes opět konala pravidelná středeční audience s papežem Františkem, který pokračoval v cyklu katechezí věnovaných knize Skutků apoštolů. Téma dnešního zamyšlení je vybráno ze 3. kapitoly a nese název: „Ve jménu Ježíše Krista Nazaretského vstaň a choď!“
Publikováno: 7. 8. 2019 17:15

Foto: Tiskové středisko Svatého stolce

Apoštolové hlásali nejen slovem, ale skrze konkrétní činy

Audience se konala kvůli horkému římském počasí v aule Pavla VI. a byla zahájena čtením ze 3. kapitoly Skutků apoštolů (Sk 3, 3-6). Zde je podán důkaz, že hlásání evangelia neprobíhá pouze slovy, ale také konkrétními činy, které stvrzují pravdivost hlásání.

„Jedná se o zázraky a znamení, k nimž docházelo prostřednictvím apoštolů a které stvrzovaly jejich slova a dokazovaly, že jednali ve jménu Krista. Tak docházelo k tomu, že apoštolové prosili, aby Pán působil zároveň s nimi a jejich slovo potvrzoval znameními,“ řekl papež František v úvodu a dodal, že „mnoho znamení a zázraků, které apoštolové činili, byly zjevením Ježíšova Božství.

První zázrak má misijní zaměření

„Dnes se nacházíme u prvního příběhu, zázraku, uzdravení z knihy Skutků. Má jasné misijní zaměření, které má vzbudit víru,“ pokračoval Svatý otec a vyprávěl příběh o Petrovi a Janovi, ti se šli modlit do jeruzalémského chrámu, který byl centrem izraelské víry, a první křesťané na něj ještě byli silně napojeni. 

Apoštol Lukáš zaznamenal dokonce přesný čas: bylo to ve tři hodiny odpoledne, kdy se přinášela oběť na znamení společenství lidu se svým Bohem. A byla to také hodina, kdy Kristus zemřel a nabídl sám sebe jednou pro vždy. Apoštolové uviděli u chrámové brány zvané „Krásná“ žebráka, který byl chromý od narození.

„Proč byl tento muž u brány? Podle Mojžíšova zákona nemohli přinášet oběti ti, kdo byli fyzicky postiženi, což bylo přijímáno jako důsledek nějakého provinění,“ řekl papež a připomněl příběh o slepém od narození, ve kterém se učedníci ptali Ježíše: „Mistře, kdo se prohřešil, že se ten člověk narodil slepý? On sám, nebo jeho rodiče?“ (J 9,2). Smýšlení té doby bylo, že za každým postižením bylo vnímáno nějaké provinění a těmto lidem byl zamezený přístup do chrámu.

Chromý je obrazem lidí vyloučených ze společnosti

Tento chromý se tak stává obrazem mnohých lidí vyděděných a vyloučených ze společnosti. Jako každý den, jelikož nemohl vstoupit do chrámu, žádal u brány o almužnu, když se událo něco mimořádného: přišel Petr a Jan a došlo k výměně pohledů. Chromý se podíval na tyto dva, aby je požádal o almužnu, zatímco apoštolové na něho zaměřili svůj zrak a pobídli ho, aby se podíval na ně, ale jiným způsobem, aby obdržel jiný dar. Chromý se na ně podívá a Petr mu říká: „Stříbro ani zlato nemám, ale co mám, to ti dám: Ve jménu Ježíše Krista Nazaretského vstaň a choď!“ (Sk 3,6)

„Apoštolové navázali vztah, protože toto je způsob, jakým se Bůh rád zjevuje: ve vztahu, vždy v dialogu, ve zjevení, oslovením srdce. Toto jsou vztahy Boha s námi, skrze opravdové setkání mezi lidmi, k němuž může dojít pouze v lásce,“ zdůraznil Svatý otec.

Ježíšovo jméno uzdravuje

Kromě toho, že chrám byl náboženským střediskem, byl také místem ekonomických a finančních transakcí. Takovéto počínání vícekrát kritizovali proroci i sám Ježíš. „A kolikrát myslím na to, když vidím, jak v některých farnostech jakoby byly důležitější peníze než svátosti! Prosím vás. Chudá církev: žádejme od Pána toto,“ doplnil papež František a pokračoval příběhem ze Skutků: 

„Tento žebrák při setkání s apoštoly neobdržel peníze, ale dostalo se mu jména, které člověka zachraňuje: Ježíše Krista Nazaretského. Petr vzývá jméno Ježíšovo a nařizuje chromému, aby vstal, aby se postavil jako zdravý člověk, dotýká se nemocného, bere ho za ruku a vyzdvihuje ho, což je gesto, ve kterém sv. Jan Zlatoústý vidí obraz vzkříšení.“

V uzdravení žebráka se ukazuje tvář církve bez hranic

„Zde se ukazuje obraz církve, která vidí toho, kdo je v nesnázích, nezavírá před ním oči, umí si všímat lidství tváří v tvář, navazovat konkrétní vztah přátelství a solidarity místo bariér. Ukazuje se tedy tvář církve bez hranic, která je matkou všech, která umí vzít za ruku a doprovázet a ne odsoudit, zdůraznil Svatý otec.

Ježíš stále podává ruku, stále se snaží pozvedat lidi, aby se uzdravili, byli šťastní a setkali se s Bohem. Jedná se o umění doprovázet, které se vyznačuje jemností, s jakou se přibližujeme k posvátnému prostoru toho druhého, jak se umíme zapojit do jeho rytmu, s uctivým a láskyplným pohledem, který zároveň uzdravuje, osvobozuje, povzbuzuje a dává růst v křesťanském životě.

Nechme se Pánem pozvednout

„A to udělali apoštolové s chromým mužem: pohlédli na něho a řekli mu: podívej se na nás, podali mu ruku, pomohli mu vstát a uzdravili ho,“ shrnul papež příběh ze Skutků a dodal: „Tak to dělá Ježíš s každým z nás. Pomysleme na to, když budeme mít nějaké těžké chvíle, když budeme žít v hříchu či prožívat smutek. Je tu Ježíš, který nám říká: ´Podívej se na Mě! Jsem tady.´ Chytněme se Ježíšovy ruky a nechme se pozvednout.

Petr a Jan nás učí, abychom nedůvěřovali prostředkům, které jsou sice také důležité, ale opravdovému bohatství, kterým je vztah se Vzkříšeným. Vždyť dle slov sv. Pavla: „jsme chudí, a přece mnohé obohacujeme; nic nemáme, a přece nám patří vše.“ (2Kor 6,10) Tím naším vším je evangelium, které zjevuje moc Ježíšova jména, které koná zázraky. 

Čím můžeme obohacovat druhé my?

„A my, každý z nás, co vlastníme? Co je naším bohatstvím, co je naším pokladem? Čím můžeme obohacovat ty druhé?,“ položil papež František na závěr otázky k zamyšlení a dodal:

„Prosme Otce o dar vděčné paměti na dobrodiní Jeho lásky v našem životě, abychom všem ukazovali a podávali svědectví chvály a díkůvzdání. Nezapomínejme mít stále vztaženou ruku, abychom pomohli vstát druhým. Je to Ježíšova ruka, která skrze nás pomáhá vstát druhým.“

(Zdroj: Tiskové středisko Svatého stolce)

Autor článku:
Radka Blajdová

Související články

Další aktuality

Konference o mládeži 2019: Mluvme jazykem současnosti

Tématem 23. konference o mládeži byla digitální evangelizace, která se uskutečnila ve dnech 5. – 6. prosince v Češkovicích na Blanensku. Účastníci debatovali o možnostech, inspiracích a představách evangelizačního působení v digitálním prostoru v ČR.
06.12.2019

Abeceda křesťanské víry - 7. díl E - Evangelium

Sedmým písmenem v abecedě je „E“, jako evangelium. Evangelium doslova znamená „dobrá zpráva“. A co je tedy ta dobrá zpráva? Více v zamyšlení generálního sekretáře ČBK P. Stanislava Přibyla ze série krátkých videí Abeceda křesťanské víry.
06.12.2019

Kardinál Michael Czerny: Téma migrace je pro mne osobní, prožili jsme to jako rodina

Papež František jmenoval v říjnu třináct nových kardinálů. Jedním z nich byl i brněnský rodák Michael Czerny, jehož rodina po roce 1948 emigrovala do Kanady, kde on posléze vstoupil k jezuitům. Od roku 2016 působí ve Vatikánu v Sekci pro migranty a uprchlíky Dikasteria pro integrální lidský rozvoj. Při příležitosti synody o Amazonii jsme požádali kardinála Czerného o rozhovor, který nyní přinášíme v českém překladu.
06.12.2019

Betlémské světlo 2019

Letošní cesta skautů pro Betlémské světlo do Vídně se uskuteční v sobotu 14. prosince 2019. V neděli 15. prosince 2019 v 9.00 hodin při mši v katedrále sv. Petra a Pavla v Brně na Petrově předají skauti světlo z Betléma do rukou brněnského diecézního biskupa Vojtěcha Cikrleho.
06.12.2019

Film o biskupovi Vojtaššákovi v italské režii: Okysličení unavené víry Západu

Vojtaššák, dny barbarů - tak byl nazván nový dokumentárně-hraný film o spišském biskupovi Jánovi Vojtaššákovi. Snímek v režii italské autorské dvojice Alberta Di Giglia a Luigiho Beneschiho přiblížil publiku vatikánské filmotéky dramatické kapitoly pronásledování církve v Československu. “Je to svědectví okysličující stagnující a unavenou víru nás, obyvatel Západu,” říká Di Giglio.
04.12.2019