Nanebevzetí Panny Marie slavíme již více než 16 století

Na dnešní den 15. srpna připadá Slavnost Nanebevzetí Panny Marie. Odkdy a proč si vlastně tento svátek připomínáme? Jak se na tuto skutečnost dívají jiné církve?
Publikováno: 15. 8. 2019 16:15

Foto: Niccolò di Pietro Gerini: Smrt a Nanebevzetí Panny Marie

Nanebevzetí Panny Marie se slaví již od 5. století

Historie dnešního svátku spadá již do 5. století do Jeruzaléma. V následujícím století ho začal slavit celý křesťanský Východ a od 7. stol. byl slaven i v Římě. Během pozdějších dob se Nanebevzetí Panny Marie stávalo nejčastějším titulem mariánských kostelů. 

Vyhlášení dogmatu o Nanebevzetí Panny Marie

Tuto víru v nanebevzetí Panny Marie s duší i tělem povýšil papež Pius XII. 1.11.1950 na dogma (pravdu víry) v apoštolské konstituci Munificentissimus Deus. V konstituci se mj. praví: „Je Bohem zjevenou pravdou víry, že neposkvrněná, vždy panenská matka Boží Maria byla po skončení svého pozemského života vzata s tělem i duší do nebeské slávy.“ Tímto byla potvrzena staletá víra křesťanů.

Nanebevzetí Panny Marie potvrdil Druhý vatikánský koncil 

Dogma o Nanebevzetí Panny Marie pak potvrdil v roce 1964 Druhý vatikánský koncil ve své dogmatické konstituci Lumen gentium, kde se píše: „Když konečně neposkvrněná Panna, která byla uchráněna od jakékoli poskvrny dědičné viny, dokončila svůj pozemský život, byla s tělem i duší vzata do nebeské slávy a vyvýšena Pánem jako královna všeho tvorstva, aby se dokonaleji připodobnila svému synu, Pánu pánů a vítězi nad hříchem a smrtí.“ (LG 59)

Pravoslavná církev a protestanti

Pravoslavná církev vyznává, že Panna Maria „sedí v plné slávě po pravici svého Syna“. Ve svých hymnech a chvalozpěvech ji nazývá „nad cherubíny ctěnější a nad serafíny nesrovnatelně slavnější“ a hlásí se k myšlence Mariina přijetí do nebe. 

Podle protestantského myšlení zemřela Marie přirozenou smrtí v Jeruzalémě či Efezu. Martin Luther v roce 1522 prohlásil, že v Písmu nestojí, „jakým způsobem je Maria v nebi“, a že rozhodujícím prostě je, že svatí žijí.Otázku Mariina tělesného nanebevzetí ponechal otevřenou.

Cestu k ekumenické shodě v  souvislosti s dogmatem o Panně Marii se snažil naznačit Benedikt XVI. opíraje se např. o tyto citace z Písma sv.:

  • „hroby se otevřely a mnohá těla zesnulých svatých byla vzkříšena; vyšli z hrobů a po jeho vzkříšení vstoupili do svatého města a mnohým se zjevili.“ (Mt 27,52-53)
  • Spolu s ním nás vzkřísil a spolu s ním uvedl na nebeský trůn v Kristu Ježíši,“ (Ef 2,6)
  • Každý v daném pořadí: první vstal Kristus, potom při Kristově příchodu vstanou ti, kdo jsou jeho.“ (1Kor 15,23)

Nanebevzetí, zesnutí nebo přechod?

Toto jsou tři termíny, kterými se označuje událost, kterou si dnes připomínáme. Nanebevzetí je dogmatický termín, kterým církev označuje konec pozemského života Marie, zatímco zesnutí je typickým označením v byzantské tradici. V obou případech je však zdůrazněn přechod od tělesné dimenze k dimenzi nebeské a proto by se dalo hovořit také o „cestě“.

Západosyrská liturgická tradice de facto hovoří o přechodu Matky Boží a tuto skutečnost popisuje jako příčinu radosti pro celé stvoření a nikoli jako okamžik smutku nebo zoufalství. V některých vyobrazeních, aby se zdůraznil rozdíl mezi pozemskou smrtí a smrtí Marie, bývá znázorňována malá holčička zabalená v plenkách, která symbolizuje duši Panny Marie odevzdané andělům, aby tělo předešlo do nebe.

„Stopy“ Panny Marie v Jeruzalémě

V Jeruzalémě se nacházejí dvě místa, kde se připomíná zesnutí Panny Marie.

První se nachází na Sionu, v blízkosti večeřadla, kde byl v roce 1900 postaven kostel Nanebevzetí Panny Marie jako výraz katolické víry, že Ježíšova matka Marie byla „vzata“ na nebesa, aby se vyhnula přirozenému skonu. 

Druhým místem je hrobka Panny Marie, která se nachází v blízkosti Getsemanské zahrady a která pochází ze 6. století a má připomínat místo jejího pohřbení.

Koexistence těchto dvou míst, z nichž jedno připomíná Mariino nanebevzetí a druhé její smrt a pohřeb, tak blízko sebe je jedním z dalších nevyřešených paradoxů Jeruzaléma.

(Zdroj: http://catholica.cz, Vatican News, Heinz Schütte: Ekumenický katechismus, Peter Walker: Po stopách Ježíše)

Autor článku:
Radka Blajdová

Související články

Další aktuality

Naživo s Indy o tom, jak čeští dárci mění životy chudých indických dětí

Tento týden přijede do východních Čech indický koordinátor charitního projektu Adopce na dálku® P. Patrick Edward Pinto z oblasti Bangalore. O životě dětí z nejchudších indických rodin, kterým čeští dárci pomáhají získat vzdělání, bude vyprávět studentům na školách v Hradci Králové (20. 9.) a na Pardubicku (18., 19. a 23. 9.). Živé besedy pro veřejnost se uskuteční v Poličce (18. 9.), v Novém Městě nad Metují (20. 9.), v Kutné Hoře (21. 9.), v Dobrušce a v Rychnově (22. 9.) i v dalších městech. Ve čtvrtek 19. září se P. Pinto ještě setká s radním Pardubického kraje pro sociální péči a neziskový sektor Pavlem Šotolou a s řediteli Charit.
17.09.2019

Mše svatá zahájí proces blahořečení Adolfa Kajpra

Dnes uplynulo přesně 60 let od smrti P. Adolfa Kajpra SJ (1902–1959). Při příležitosti tohoto výročí a zahájení diecézní fáze procesu jeho blahořečení se bude slavit mše svatá v kostele sv. Ignáce na Karlově náměstí. Začne v neděli 22. září v 9 hodin a hlavním celebrantem bude pražský arcibiskup Dominik Duka OP. V závěru bohoslužby budou ostatky Božího služebníka Adolfa Kajpra uloženy v kostele.
17.09.2019

Mír spočívá na modlitbě a dialogu, píše papež komunitě Sant´Egidio

Ve španělském hlavním městě v neděli začalo každoroční mezinárodní setkání za mír, které za účasti tří set náboženských představitelů a osobností ze světa politiky i kultury pořádá římská komunita Sant´Egidio, tentokrát pod mottem „Mír bez hranic“. Třiatřicet let po modlitbě za mír v Assisi, k níž vyzval sv. Jan Pavel II., tak pokračuje tato „pouť míru“, jak ji v pozdravném poselství definuje papež František.
16.09.2019

Pastýřský list biskupa Vlastimila Kročila

Pastýřský list diecézního biskupa českobudějovického k 24. neděli v mezidobí.
16.09.2019

Svatoludmilská pouť na Levém Hradci

Ve dnech 14.-15. 9. 2019 se konala na Levém Hradci Svatoludmilská pouť, během níž byla vystavena lebka sv. Ludmily. V sobotu 14. 9. byla relikvie uvítána v kostele sv. Klimenta, poté byla slavena byzantsko-slovanská liturgie sv. Jana Zlatoústého ke cti sv. Ludmily. Hlavním celebrantem byl gen. vikář Apoštolského exarchátu Mons. Milan Hanuš. V neděli 15.9. slavnostní mši sv. celebroval Mons. Dominik kardinál Duka OP, arcibiskup pražský. Po mši kardinál Duka požehnal vyhlídku sv. Ludmily, následovala beseda a řeckokatolický chvalozpěv - Akathist.
16.09.2019