Papež František: Nebuďme duchovními turisty

Na dnešní audienci se v aule Pavla VI. sešlo asi 8 000 lidí. Papež František se ve své katechezi „Všechno měli společné“ zamýšlel nad tématem sdílení hmotných statků, jak nás to učí církev ve Skutcích apoštolů, a vybídl, abychom nebyli jenom duchovními turisty, ale opravdovými křesťany.
Publikováno: 21. 8. 2019 17:45

Foto: Tiskové středisko Svatého stolce

Církev je budována dynamismem solidarity

Na začátku audience byl přečten tento úryvek z knihy Skutků apoštolů: „Všichni, kdo uvěřili, byli jedné mysli a jednoho srdce a nikdo neříkal o ničem, co měl, že je to jeho vlastní, nýbrž měli všechno společné. Nikdo mezi nimi netrpěl nouzi, neboť ti, kteří měli pole nebo domy, prodávali je a peníze, které utržili, skládali apoštolům k nohám. Z toho se rozdávalo každému, jak potřeboval.“ (Sk 4,32.34-35)

„Společenství křesťanů se zrodilo z hojného vylití Ducha Svatého a rostlo díky kvasu sdílení mezi bratřími a sestrami v Kristu,“ řekl papež František na úvod a dodal, že se jedná o dynamismus solidarity, který buduje církev jako Boží rodinu, ve které se jako zásadní ukazuje zkušenost koinonie, což v řečtině znamená dát k dispozici všem, sdílet, být jako jedno společenství, nikoliv izolovaní.

Naše obrácení se musí dotknout našich kapes

Toto je zkušenost prvního společenství křesťanů, které odkazuje zejména na účast na Těle a Krvi Kristově. „Proto, když jdeme ke přijímání, tak říkáme, že ´komunikujeme´, že vstupujeme do vztahu s Ježíšem a z tohoto vztahu pak pokračujeme dále ve vztahu k bratřím a sestrám,“  zdůraznil Svatý otec a vysvětlil, že „tato účast na Těle a Krvi Kristově, která probíhá při mši svaté, se pak projevuje v bratrském sdílení a také v tom, co je pro nás nejtěžší, a sice nabídnout k dispozici svůj majetek a vybírat peníze ve prospěch matky církve v Jeruzalémě a na dalších místech.“

„Jestliže chcete vědět, jestli jste dobří křesťané, musíte se modlit, snažit se chodit ke svatému přijímání a svaté zpovědi. Ale tím znamením, že se vaše srdce obrátilo, je, když se to obrácení dotklo vašich kapesZde se ukáže, jak je kdo štědrý, velkorysý, jak pomáhá chudým, slabým: když vaše obrácení dojde až sem, buďte si jistí, že se jedná o opravdové obrácení. Pokud se zůstane pouze u slov a gest, tak to ještě není opravdové obrácení, uvedl papež František.

V tomto společenství nikdo nežil v nouzi

Eucharistický život, modlitby, kázání apoštolů a zkušenost společenství činí z věřících zástup lidí, kteří mají, jak praví Skutky apoštolů, jedno srdce a jednu duši a kteří nepovažují to, co vlastní,za svůj majetek, ale mají všechno společné. „Jedná se o velmi silný vzor života, který nám pomáhá, abychom i my byli velkorysí a ne lakomí,“ dodal papež.

Z tohoto důvodu nikdo nežil v nouzi, neboť ti, kdo měli pole nebo dům, prodávali je a utržené peníze přinášeli a kladli k nohám apoštolů. Z nich se pak rozdělovalo každému, jak kdo potřeboval.

Dávat ze svého nejen peníze ale také čas

Církev jednala vždy tak, že křesťané dávali věci, které měli navíc a nepotřebovali je, k dispozici těm, kdo je potřebovali. A nejedná se jenom o peníze, ale také o čas. „Kolik křesťanů, i tady v Itálii, slouží jako dobrovolníci. To je nádherné. Je to sdílení svého času s druhými, pomoc těm, kdo ji potřebují,“ ocenil Svatý otec dobrovolnictví, dobré skutky a službu nemocným, jak je důležité sdílet něco s druhými a nemyslet jenom na svůj prospěch.

Láska se musí projevovat konkrétními skutky

Společenství neboli koinonie se tímto způsobem stává novým způsobem vztahů mezi učedníky Páně. A tento nový způsob vztahů a vzájemného chování mezi křesťany je tak výrazný, že pohané, když viděli křesťany, říkali: Podívejte, jak se milují.“ Tím novým způsobem byla láska, a to nikoliv jen slovy, ale konkrétními skutky a vzájemnou pomocí.

Pouto s Kristem nastoluje pouto mezi bližními, které se vyjadřuje také ve společenství sdílení hmotných statků. „Tento způsob soužití, tato vzájemná láska nám otevírají naše kapsy, svlékají nás z toho, co nás spoutává, čímž můžou být peníze, vlastní zájmy,“ uvedl dále papež.

Jako křesťané máme spoluzodpovědnost za druhé

„Být údy Kristova těla činí z věřících spoluzodpovědnost jedni za druhé. Jako křesťané nemůžeme říci, že se nás to netýká, nemůžeme jednoduše říci: ´Chudák, má nějaký problém, nějaké těžkosti v rodině.´ Já se za něho musím modlit, musím se s tím ztotožnit a nebýt lhostejný. Toto znamená být křesťanem, zdůraznil podstatu křesťanství Svatý otec.

„My silní jsme povinni snášet slabosti slabých a nemít zalíbení sami v sobě,“ (Ř 15,1) stojí v Písmu svatém a proto nikdo nezakoušel nedostatek, protože prvotní křesťané žili toto společenství srdcí a milovali se navzájem. Toto je znamením konkrétní lásky.

Křesťan je ten, kdo vychází se sebe směrem k druhým

Dále papež František připomněl apoštoly Jakuba, Petra a Jana, kteří byli uznáváni za „sloupy Jeruzalémské církve“ a kteří nařídili, aby Pavel a Barnabáš evangelizovali pohany, zatímco oni budou hlásat evangelium mezi Židy, jen je žádali, aby pamatovali na jejich chudé (srov. Gal 2,10), a to jak hmotně tak i duchovně.

Křesťan je ten, který vychází ze sebe, ze svého srdce a přibližuje se druhým, jako se Ježíš přibližuje k nám, podal papež charakteristiku prvního společenství věřících. 

Největším nepřítelem křesťanství je pokrytectví

Konkrétní příklad sdílení nacházíme ve svědectví Barnabášově, který měl pole, prodal ho a výtěžek donesl apoštolům. Vedle tohoto pozitivního příkladu se ukazuje ale ještě jeden negativní příklad. Je jím Ananiáš a jeho manželka Zafira, kteří sice prodali svůj pozemek, ale rozhodli se dát pouze část peněz apoštolům a zbytek si nechat pro sebe.

Takováto lež prolomila řetěz nezištného sdílení a její důsledky byly tragické. Apoštol Petr jejich falešné úmysly a lži odhalil a řekl: „Ananiáši, proč satan ovládl tvé srdce, že jsi lhal Duchu Svatému a dal stranou část peněz za to pole?“ (Sk 5,3) Nelhal jsi lidem, ale Bohu!,“ řekl mu Petr.

„Můžeme říci, že Ananiáš lhal Bohu, protože měl izolované, pokrytecké svědomí, tedy jakoby patřil do církve obchodnické, oportunistické, pokrytecké. Pokrytectví je největší nepřítel křesťanského společenství, křesťanské lásky, když někdo dělá něco jen na oko, ale přitom hledá svůj vlastní prospěch,“ řekl Svatý otec.

Nebuďme duchovními turisty

Nebýt upřímnými ve sdílení a lásce totiž znamená upevňovat v sobě pokrytectví, vzdalovat se od pravdy, stávat se sobeckými, uhasit v sobě oheň společenství a odsoudit se k vnitřní smrti. Kdo se takto chová, tak putuje v církvi jenom jako turista,“ řekl papež František a dodal: „Víte, kolik je takových turistů v církvi, kteří pouze procházejí, ale nikdy do církve nevstoupí? Je to takový duchovní turismus, kterým navozují zdání, že jsou křesťané, ale jsou to pouze turisté katakomb. Ne, nemáme být turisty v církvi, ale bratry a sestrami navzájem.

„Život, který je postavený pouze na zisku a na výhodě v nějaké situaci na úkor druhých, nevyhnutelně způsobuje vnitřní smrt. Kolik lidí si nalhává, že jsou blízcí církvi, že jsou přátelé kněží a biskupů, ale to jen proto, že hledají svůj prospěch. V tomto je pokrytectví, které ničí církev,“ zdůraznil dále papež.

Modlíme se za trpící?

„Pane, vlij na nás na všechny Ducha něhy, který přemůže jakékoliv pokrytectví a ukáže nám pravdu, jež živí křesťanskou solidaritu, která je výrazem podstaty církve, něžné matky všech, obzvláště těch nejchudších,“ zakončil Svatý otec svoji katechezi modlitbou.  

V pozdravu italským věřícím se pak papež v krátké reflexi vrátil k nemocné dívce, která spontánně během audience běhala po pódiu, a vybídli, aby každý dle svého svědomí odpověděl na otázku: Modlil jsem se za ni, když jsem ji viděl? Modlil jsem se, aby ji Pán uzdravil a chránil? Modlil jsem se za její rodiče a rodinu?“

A dále dodal: Vždy, když vidíme nějakého trpícího člověka, musíme se modlit. Ať nám tato situace pomůže položit si vždy otázku: modlil jsem za toho člověka, kterého jsem viděl a který trpí?

(Zdroj: Tiskové středisko Svatého stolce)

Autor článku:
Radka Blajdová

Související články

Další aktuality

Konference o mládeži 2019: Mluvme jazykem současnosti

Tématem 23. konference o mládeži byla digitální evangelizace, která se uskutečnila ve dnech 5. – 6. prosince v Češkovicích na Blanensku. Účastníci debatovali o možnostech, inspiracích a představách evangelizačního působení v digitálním prostoru v ČR.
06.12.2019

Abeceda křesťanské víry - 7. díl E - Evangelium

Sedmým písmenem v abecedě je „E“, jako evangelium. Evangelium doslova znamená „dobrá zpráva“. A co je tedy ta dobrá zpráva? Více v zamyšlení generálního sekretáře ČBK P. Stanislava Přibyla ze série krátkých videí Abeceda křesťanské víry.
06.12.2019

Kardinál Michael Czerny: Téma migrace je pro mne osobní, prožili jsme to jako rodina

Papež František jmenoval v říjnu třináct nových kardinálů. Jedním z nich byl i brněnský rodák Michael Czerny, jehož rodina po roce 1948 emigrovala do Kanady, kde on posléze vstoupil k jezuitům. Od roku 2016 působí ve Vatikánu v Sekci pro migranty a uprchlíky Dikasteria pro integrální lidský rozvoj. Při příležitosti synody o Amazonii jsme požádali kardinála Czerného o rozhovor, který nyní přinášíme v českém překladu.
06.12.2019

Betlémské světlo 2019

Letošní cesta skautů pro Betlémské světlo do Vídně se uskuteční v sobotu 14. prosince 2019. V neděli 15. prosince 2019 v 9.00 hodin při mši v katedrále sv. Petra a Pavla v Brně na Petrově předají skauti světlo z Betléma do rukou brněnského diecézního biskupa Vojtěcha Cikrleho.
06.12.2019

Film o biskupovi Vojtaššákovi v italské režii: Okysličení unavené víry Západu

Vojtaššák, dny barbarů - tak byl nazván nový dokumentárně-hraný film o spišském biskupovi Jánovi Vojtaššákovi. Snímek v režii italské autorské dvojice Alberta Di Giglia a Luigiho Beneschiho přiblížil publiku vatikánské filmotéky dramatické kapitoly pronásledování církve v Československu. “Je to svědectví okysličující stagnující a unavenou víru nás, obyvatel Západu,” říká Di Giglio.
04.12.2019