Dnešní audience se konala opět na náměstí sv. Petra a papež František pokračoval sedmou katechezí o Skutcích apoštolů nazvanou „Petr, hlavní svědek Vzkříšeného“. Zdůraznil, že křesťané mají být těmi, kdo umožňují druhým setkat s Kristem, a těmi, kterým leží na srdci péče o nemocné. Svatý otec také uvedl, že klíčem křesťanského života je poslouchat Boha víc než lidi.
Foto: Tiskové středisko Svatého stolce
5. kapitola Skutků apoštolů popisuje, jak v Jeruzalémě rukama apoštolů docházelo k mnoha zázrakům. Apoštolové, a v jejich čele Petr, uzdravovali nemocné a lidi sužované nečistými duchy, „dokonce vynášeli nemocné i na ulici a kladli je na lehátka a na nosítka, aby na některého padl aspoň Petrův stín, až půjde kolem.“ (Sk 5,15)
„Toto společenství církve, zmiňované v knize Skutků apoštolů, žilo z velkého bohatství, která mu dal k dispozici Pán, zakoušelo růst co do počtu, tak i do síly a to i navzdory útokům z venčí,“ řekl papež František na úvod.
Evangelista Lukáš, který klade důraz na znamení a zázraky, jež skutky apoštolů doprovázela, konkrétně popisuje významná místa, kde k těmto událostem docházelo. Jedná se např. o Šalamounovo sloupořadí u chrámu, kde se věřící scházeli. Toto sloupořadí (stoà) byla otevřenou kolonádou, která sloužila jako útočiště i jako místo setkávání a svědectví.
„Rodící se církev se jeví jako polní nemocnice, která přijímá ty nejslabší osoby, tedy nemocné,“ uvedl dále Svatý otec a dodal, že utrpení druhých přitahovalo apoštoly, kteří nevlastnili ani stříbro, ani zlato, ale byli silní v Ježíšově jménu.
„V jejich očích, stejně jako v očích křesťanů všech dob, jsou nemocní privilegovanými příjemci radostné zprávy o Božím království, jsou bratry Krista, ve kterých je On sám zvláštním způsobem přítomný, aby se nechal hledat a nalézat od nás všech,“ pokračoval Svatý otec a zdůraznil, že „nemocní jsou pro církev, pro srdce kněží a pro věřící privilegovanými. Nejsou k tomu, abychom je skartovali, naopak, jsou k tomu, abychom o ně pečovali a starali se o ně: jsou centrem křesťanské starostlivosti.“
Mezi apoštoly se vyjímá Petr díky obdrženému primátu a poslání, které od Zmrtvýchvstalého obdržel. Je to ten, který odstartoval kázání kerygmatu v den Letnic a který vedl jeruzalémský sněm.
Petr se stavěl k nosítkám, procházel mezi nemocnými podobně, jako to dělával samotný Ježíš, který na sebe bral jejich nemoci. Petr, rybář z Galileje, procházeje mezi nemocnými ukazoval ale na někoho jiného než na sebe - na živého a činného Krista.
„Svědkem je ve skutečnosti ten, kdo ukazuje na Krista, a to jak slovy tak svojí tělesnou přítomností. Tím umožňuje, aby se druzí mohli s Kristem setkat a mohli s Ním vstoupit do vztahu. Svědek je ´prodloužením Božího slova´, které se v dějinách stalo Tělem,“ řekl papež František.
Petr je tím, kdo koná skutky svého učitele, a při pohledu na něho s vírou, jako by bylo vidět samotného Krista. Petr naplněný Duchem svého Pána prochází a aniž by něco konal, jeho stín se stal uzdravujícím pohlazením, předáním zdraví, vylitím vlídnosti vzkříšeného Krista, který se sklání k nemocným a navrací jim život, záchranu a důstojnost.
„Takovýmto způsobem Bůh zjevuje svou blízkost a z ran svých dětí činí ´teologické místo své jemnosti´. V ranách nemocných, v nemocech, které jsou překážkou jít v životě vpředu, je Ježíš stále přítomný. Ježíš, který volá každého z nás, tyto rány léčí, uzdravuje,“ řekl papež.
Uzdravující moc Petra vzbuzuje nenávist saduceů, kteří uvězní apoštoly a poté, co jsou zázračně osvobozeni, jim zakážou vyučovat. Tito lidé viděli zázraky, které apoštolové konali ne jako magii, ale v Ježíšově jménu. Saduceové to nechtěli přijmout a proto je bili a věznili. Jejich srdce bylo tak tvrdé, že nechtěli uvěřit ani tomu, co viděli na vlastní oči.
Petr jim odpovídá tak, že jim nabízí klíč křesťanského života: „Boha je třeba víc poslouchat než lidi.“ (Sk 5,29) Saduceové jim ale zakazovali konat dále tyto věci a uzdravovat. „Velkou odpovědí křesťana má ale být: ´Poslouchám Boha před lidmi.´ Toto znamená, že máme poslouchat Boha bez rezerv, bez odkladů či kalkulů, přilnout k Němu, abychom se stali schopnými spojení s Ním a s těmi, které potkáme na naší cestě,“ řekl papež a zakončil svoji katechezi modlitbou:
„Také my prosme Ducha Svatého o sílu, abychom se nebáli těch, kteří nám přikazují mlčet, pomlouvají nás nebo dokonce útočí na náš život. Prosme Ho, aby nás vnitřně posílil a my si tak byli jistí láskyplnou a utěšující přítomností Pána po našem boku.“
(Zdroj: Tiskové středisko Svatého stolce)