Obsah
Obsah
Portál
Přihlásit se
9. 9. 2019, 15.00
Mší svatou v neděli dopoledne vyvrcholila návštěva papeže Františka na Madagaskaru v rámci jeho africké apoštolské cesty. Bohoslužby se účastnilo podle odhadů až 1 milion věřících. Ve své homilii se Svatý otec dotkl palčivých problémů klientelismu a korupce, ideologických manipulací zneužívajících Boží jméno a materialistického sobectví, které ignoruje situaci bližních.
Foto: Vatican Media
Bohoslužba na předměstí Antananariva začala v 10 hodin místního času, lidé se ale na místo scházeli už od časných ranních hodin. Někteří dokonce na místě navzdory nezvykle chladnému počasí nocovali. Mše se pak konala za silných poryvů větru, který do vzduchu zvedal mračna prachu.
V návaznosti na evangelijní čtení vybídl papež František k pokornému realismu, který dovoluje odolávat pokušením moci a majetku, protože žije z radosti, že Ježíš nás přišel jako první hledat na křižovatky cest.
„Stane-li se ´spřízněnost´ rozhodujícím a určujícím klíčem všeho, co je správné a dobré, vede to k ospravedlňování a dokonce ´posvěcování´ určitého chování, které upřednostňuje a vylučuje. Požadavek kladený Mistrem nám umožňuje hledět vzhůru a říká nám: kdokoli není s to vidět v druhém bratra, dojmout se jeho životem a jeho situací, nehledě na jeho rodinný, kulturní a sociální původ, ´nemůže být mým učedníkem´,“ prohlásil papež František.
Den předtím v sobotu se v katedrále hlavního města papež setkal s pětadvaceti biskupy Madagaskaru. Tématem papežovy promluvy bylo motto pastorační návštěvy: „Rozsévač pokoje a naděje“, což může být chápáno „jako ozvěna poslání, jež bylo svěřeno nám všem“, jak řekl římský biskup svým malgašským spolubratrům.
„Jsme totiž rozsévači, a kdo rozsévá, činí tak v naději, spoléhaje na svoji námahu a své osobní nasazení, ale s vědomím, že je mnoho faktorů, jež musí přispět, aby setba vzklíčila, vzrostla, stala se klasem a nakonec hojným zrnem. My biskupové jsme k obrazu Rozsévače povoláni sít semena víry a naděje v této zemi. Za tím účelem musíme rozvinout „čich“, který nám umožní lépe ji poznat, a také objevit to, co kompromituje, překáží či škodí setbě,“ zdůraznil Svatý otec.
Posledním bodem sobotního programu papežovy pastorační návštěvy bylo setkání s mladými lidmi, kterých na prostranství Soamandrakizay přišlo 100 tisíc.
„Jsme velká rodina a můžeme, drazí mladí, objevovat, že máme Matku: ochránkyni Madagaskaru, Pannu Marii. Od mládí mne vždycky mocně oslovovalo Mariino přitakání. Síla onoho ´ať se mi stane podle tvého slova´, jak řekla andělovi. To nebylo přitakání jen tak, aby se řeklo: ´dobrá, uvidíme, co bude´. Ona přisvědčila nikoli verbálně. Je to přitakání těch, kteří se chtějí zapojit a jsou ochotní riskovat, chtějí vsadit všechno a bez žádné jiné jistoty než jakou je vědomí, že jsou nositeli zaslíbení,“ řekl během setkání papež František.
V neděli odpoledne navštívil Svatý otec osadu Akamasoa neboli Město přátelství. Tak nazval otec Pedro Opeka svůj projekt na pomoc nejchudším obyvatelům antananarivského předměstí. Od roku 1989 buduje tento argentinský lazarista slovinského původu komunitu, kde vrací důstojnost chudým žijícím v blízkosti skládky hlavního města a žulových dolů, kde mnozí obyvatelé městečka pracují. Akamasou dnes tvoří pět center sdružujících 17 vesnic, v nichž žije asi 3 tisíce rodin. Celkem 25 tisíc lidí, z nichž přes 60% tvoří děti mladší patnácti let.
„Když vidím vaše zářivé tváře, děkuji Pánu, že vyslyšel volání chudých a projevil svoji lásku hmatatelnými znameními, jakým je vznik této osady. Vaše volání vzešlo z nezbytí - protože už jste nemohli dále žít bez střechy nad hlavou, vidět svoje děti, jak trpí podvýživou, být bez práce v důsledku lhostejnosti, ne-li pohrdání mnohých - a stalo se zpěvem naděje pro vás a pro všechny, kdo vás vidí. Každé zákoutí této čtvrti, každá škola či ambulance je zpěvem naděje, který dementuje a umlčuje každou fatálnost. Řekněme to důrazně: chudoba není fatalita,“ prohlásil Svatý otec.
Z auditoria přejel papež papamobilem, kam s ním vystoupil také otec Pedro, do žulových dolů, vzdálených asi 300m. Právě práce na těžbě kamene byla první výdělečnou činností schovanců otce Pedra. Papeže přivítali dva dělníci před sochou Nejsvětějšího srdce Ježíšova z roku 2008. František pak přednesl modlitbu za pracující, aby se dokázali hlásit o svá práva konstruktivním způsobem a jejich hlas, aby byl vyslyšen.
„Otče, vytvoř mezi pracujícími ducha pravé solidarity, aby dokázali být k sobě navzájem pozorní, povzbuzovali se, podpírali toho, kdo je vyčerpán, pozvedali toho, kdo padl. Kéž jejich srdce nikdy nedá prostor nenávisti, zášti a trpkosti tváří v tvář nespravedlnostem, ale zachová živou naději v možnost lepšího světa a práci pro něj.“
Před odjezdem z Města přátelství pozdravil papež ještě tři muslimské představitele, tři zástupce dělníků a dvacítku dobrodinců tohoto díla.
Poslední veřejné setkání na půdě Madagaskaru bylo v neděli v podvečer vyhrazeno duchovenstvu. Hostila jej Kolej sv. Michaela, založená v roce 1888 francouzskými jezuity. Institut se postupem času rozrostl a dnes je vyhledávanou elitní školou.
„Nemálo z vás nese na svých bedrech, ne-li na svém zdraví tíži apoštolských námah. Nicméně chcete zůstat a být po boku svého lidu, se svým lidem. Za to vám patří dík! Srdečný dík za vaše svědectví a za rozhodnutí zůstat a neučinit ze svého povolání ´průchod k lepšímu životu´!“ – řekl papež v promluvě, která byla velkým dílem poděkováním za vytrvalost a připomínkou těch, kdo „nesli v této zemi plamen víry“.
František vyjmenoval řády a kongregace, které doprovázely osudy církve na Madagaskaru, nesly tíži opakovaných pronásledování, a přece vytrvaly a dosud se velkým dílem podílejí na výchově, vzdělání, zdravotní péči a řadě charitativních děl. Před odjezdem na apoštolskou nunciaturu se Svatý otec – tentokrát již za zavřenými dveřmi – sešel v kapli Koleje sv. Michala se dvěma sty svými spolubratry z Tovaryšstva Ježíšova.
Zdroj: Vatican News, ČTK
Tisk
