Papež František: Poctivá kritika je vždy otevřená odpovědi

Během návratu z pastorační návštěvy Mosambiku, Madagaskaru a Mauricia odpovídal papež František na palubě letadla hodinu a půl na otázky novinářů, kteří jej doprovázeli. Přinášíme odpověď na jednu ze sedmi položených otázek týkající se kritických názorů na jeho pontifikát. Ptal se Jeason Drew Horowitz z deníku The New York Times.
Publikováno: 12. 9. 2019 16:00

Foto: Vatican Media

Během letu do Maputa jste uznal, že jste atakován jedním sektorem americké církve. Je zřejmé, že existují silné kritiky některých biskupů a kardinálů, velice kritické jsou katolické televize a internetové portály a někteří vaši blízcí spolupracovníci dokonce hovoří o komplotu proti vám. Čemu z vašeho pontifikátu tito kritici nerozumějí? A co jste z kritik naučil vy? Máte strach ze schismatu v americké církvi? A pokud ano, co byste v dialogu mohl udělat, abyste tomu předešel?

Papež: „Předně, kritiky vždycky pomáhají, vždycky. Když je někdo kritizován, musí hned přistoupit k sebekritice a říci si: je toto pravda anebo ne? A do jaké míry? Já vždycky z kritik čerpám užitek. Někdy tě rozčílí... ale užitek přinesou. Cestou do Maputa mi jeden z vás dal francouzskou knihu o tom, jak chtějí Američané vyměnit papeže. O knize jsem věděl, ale nečetl jsem ji. Kritiky nepocházejí jenom od Američanů, existují tak trochu všude, i v kurii. Ti kteří je pronášejí, jsou poctiví alespoň v tom, že je pronášejí. Nelíbí se mi, když se kritizuje pokoutně. Usmívají se na tebe, že ti ukazují zuby, a potom ti zezadu dají ránu. To je nečestné, nelidské. Kritika je stavební prvek. Pokud tvoje kritika není správná, jsi připraven přijmout odpověď a vést dialog, diskusi a dobrat se správného bodu. Toto je dynamika pravé kritiky. Avšak kritika „arzenikových pilulek“, jako v tom článku, který jsem dal otci Ruedovi, je něco podobného jako hodit kamenem a schovat ruku. To je na nic, to nepomáhá. Pomáhá malým uzavřeným skupinkám, které nechtějí slyšet odpověď na kritiku. Hodí kamenem a schovají ruku. Avšak poctivá kritika: »Já si myslím to a to«, která je otevřená odpovědi, je konstruktivní a pomáhá. Říci si v souvislosti s papežem: »Tento papežův krok se mi nelíbí«, vyslovit kritiku a počkat na odpověď, jít za ním, mluvit s ním, napsat článek a požádat o odpověď - to je poctivé, to je láska k církvi. Kritizovat a nečekat na odpověď, nevést dialog znamená nemilovat církev a následovat nějakou fixní ideu: vyměnit papeže, vytvořit rozkol a co já vím. To je jasné: poctivá kritika je alespoň u mne vždycky přijata dobře.

Za druhé, problém schismatu: v církvi bylo mnoho schismat. Po Prvním vatikánském koncilu, kdy se odhlasovala neomylnost, poměrně velká skupina odešla, odtrhla se od církve a založili starokatolíky právě kvůli věrnosti tradici církve. Potom se však sami ocitli na jiné stezce a nyní udělují svěcení ženám. Avšak tehdy byli rigidní, následovali určitou pravověrnost a domnívali se, že koncil pochybil. Jiná skupina odešla bez hlasování, potichoučku; nechtěli hlasovat. To vzniklo na Druhém vatikánském koncilu, a nejznámějším vyčlenením je to Lefébvrovo. V církvi vždycky existuje schismatická volba, vždycky. Je to jedna z variant, kterou Pán lidské svobodě vždycky ponechává. Nebojím se schismat. Modlím se, aby k nim nedocházelo, protože ve hře je duchovní zdraví mnoha lidí. Ať je dialog, ať se koriguje, dojde-li k pochybení, avšak schisma není křesťanské. Pomysleme na počátky církve: na ariány, gnostiky, monofyzity.

Potom mne napadá jeden příběh, který jsem párkrát řekl. Byl to Boží lid, který zachraňoval před schismaty. Schismatici mají vždycky něco společného: odtrhávají se od lidu, od víry Božího lidu. A když se na koncilu v Efezu diskutovalo o Mariině božském mateřství, lid – a to je historická danost – stál před vchodem do katedrály, kam přicházeli biskupové na zasedání koncilu. Stáli tam s holemi, které ukazovali a volali: »Matka Boží! Matka Boží!« jako by říkali: pokud to neřeknete, tak uvidíte... Boží lid vždycky poopravuje a pomáhá. Schisma je vždycky elitářským odtržením, které provokuje ideologie oddělená od věrouky. Ideologie, která je možná správná, ale vniká do věrouky, kterou odtrhává a sama se dočasně stává věroukou. Modlím se tedy, aby nenastala schismata, ale nemám strach.“

[Novinář opakuje otázku]

„Čím přispět na pomoc?... Tím, co jsem teď řekl: nemít strach. Já na kritiky odpovídám, to všechno dělám. Možná, že přijde-li někdo s nápadem, co udělat, udělám to, abych pomohl... Ale to je jeden z výsledků Druhého Vatikánu, nikoli tohoto papeže nebo tamtoho papeže... Například sociální otázky, o kterých mluvím, jsou totožné s těmi, o kterých mluvil Jan Pavel II. Jsou stejné. Kopíruji ho. Říkají však: »Papež je příliš komunistický...« Do věrouky vstupují ideologie a když věrouka sklouzne do ideologií, pak je tam možnost schismatu. A existuje také behaviorální ideologie, to znamená primát neutrální (aseptické) morálky nad morálkou Božího lidu. Pastýři musejí vést stádce mezi milostí a hříchem, protože taková je evangelní morálka. Avšak tazvaná pelagiánská morálka vede k rigiditě, a dnes máme v církvi mnohé školy rigidit, což nejsou schismata, ale pseudoschismatické křesťanské stezky rigidních biskupů a kněží. Za tímto postojem stojí problémy, nikoli evangelijní svatost. Proto musíme být umírnění vůči lidem, kteří jsou pokoušeni podnikat tyto útoky. Mají problém, a musíme je provázet s mírností.“

Zdroj: Vatican News

Autor článku:
Tomáš Tetiva

Související články

Další aktuality

Naléhavý úmysl Apoštolátu modlitby papeže Františka na měsíc červen 2020

Naléhavý úmysl papeže Františka na tento měsíc se věnuje modlitbě za světlo a sílu Ducha Svatého pro církev, aby svoji vnitřní obnovou pomáhala horlivěji celé lidské rodině vyjít z krize způsobené pandemií a vydala se vstříc nové epoše příchodu Božího království.
04.06.2020

Charita pokračuje v pomoci indickým rodinám

HRADEC KRÁLOVÉ: Mezi deset zemí, které nejvíce zasáhla pandemie nového koronaviru, patří také Indie. Počet nakažených aktuálně překročil 200 tisíc obyvatel a přes 100 milionů Indů přišlo kvůli koronakrizi o svoji obživu. Do pomoci potřebným v Indii se zapojili také dárci z České republiky. Diecézní charita Hradec Králové tak mohla podpořit hladovějící indické rodiny již částkou 715 657 korun. Další příspěvky je stále možné zasílat na sbírkové konto 1387434288/2700 (VS 53000).
04.06.2020

Dokážeme pomoci chráněné dílně?

Chráněná dílna Inspirace pro handicapované absolventky Dívčí katolické střední školy během nouzového stavu pomáhala - ušila a zdarma rozdala roušky více než tisícovce potřebným – seniorům, pečovatelkám a jejich klientům, zaměstnancům lékáren…Protože ale byly zrušeny všechny tradiční prodejní akce, nevydělala prodejem výrobků letos zatím ani korunu. Dokážeme nyní naopak my pomoci chráněné dílně….? Proklik na bližší informace pod obrázkem.
03.06.2020

ŠKOLA PŘIPRAVUJE NA PRÁCI, KTERÁ MÁ SMYSL

I krizový stav kvůli koronaviru mohl být“ příležitostí ke svědectví“. O ně se pokusila i Dívčí katolická škola - viz přiložený rozhovor. Handicapované klientky její chráněné dílny, většinou absolventky školy, ušily a zdarma jiným potřebným rozdaly přes tisíc roušek….
03.06.2020

Výstava o arcibiskupovi Otčenáškovi otevřena

Na Terasách Karla Otčenáška, na jižní straně Velkého náměstí v Hradci Králové, byla v úterý 2.6. slavnostně instalována expozice o životě 23. hradeckého biskupa.
03.06.2020