V pátek ho Svatý otec vysvětil na biskupa, v sobotu se zařadil mezi 13 nových kardinálů a v neděli jako jeden ze dvou hlavních sekretářů zahajoval synodu o budoucnosti církve. Jezuita P. Michael Czerny, rodák z Brna, jehož rodina emigrovala v roce 1948 do Kanady, ještě minulý týden stihl odpovědět na dotazy KT.
Jak se na vašem životě podepsala zkušenost vaší rodiny s opuštěním země?
Když naše rodina emigrovala do Kanady, bylo mi sotva dva a půl roku, takže na Československo konce 40. let nemám žádné dětské vzpomínky. Moji rodiče začali hned v Kanadě velmi tvrdě pracovat a brzy se tam cítili v bezpečí. Tím, že jsme bydleli v okolí Montrealu, jsme žili obklopeni komunitou nových i starších imigrantů, což nám pomáhalo zvyknout si, než jsme si vytvořili nové přátele i z anglofonních a frankofonních Kanaďanů.
Takže jste se brzy začal cítit jako Kanaďan.
Ano, cítím se Kanaďanem, ale doma jsem i v Jižní Americe, Africe a v dnešní České republice.
Kanadu poznamenaly série vln imigrantů a uprchlíků: po druhé světové válce to byli lidé ze střední Evropy, v 50. letech Maďaři, Jihoameričané, Vietnamci atd. Země se stala kulturně barvitým národem, který ale silně sdílí tytéž hodnoty. V Kanadě to nazýváme velkou mozaikou, v níž každý dílek, jakkoli odlišný, přispívá ke krásnému i složitému obrazci jako celku.
Kdy přišlo vaše kněžské povolání a kdy volání do jezuitského řádu?
V mém životě přišlo toto volání brzy, ještě když jsem byl studentem na montrealské střední škole Ignáce z Loyoly (Loyola High School). Po jejím dokončení jsem se přidal k jezuitskému společenství Horní Kanady. Silně jsem pocítil přání sloužit Bohu, využít své hřivny, které mi dal, zakoušet pokoj ve společenství „přátel v Pánu“ (což je jezuitský výraz). V to jsem doufal, když jsem k jezuitům vstupoval.
Dozvěděli jsme se o vaší návštěvě v Československu z 80. let. S jakým cílem jste tehdy přijel?
Navštívil jsem Československo, abych viděl, odkud má rodina a já sám pocházíme. Dnes je populární mluvit o rodinných „kořenech“. Byl jsem šťastný, že jsem přijel domů, i když jsem nemohl zůstat. Zároveň jsem se chtěl podívat, jak jsou církev a Tovaryšstvo Ježíšovo schopny fungovat a v některých ohledech i vzkvétat za obtížných okolností, jež jsou velmi odlišné od podmínek a výzev v Severní a Jižní Americe, které jsem znal lépe.
(KATEŘINA KOUBOVÁ)
Pokračování v aktuálním vydání Katolického týdeníku, který je k mání elektronicky na www.katyd.cz/predplatne v řadě kostelů a ve vybraných novinových stáncích a knihkupectvích.
Je vůbec správné, aby se člověk s Bohem „hádal“? Není to rouhavá představa?
Tesaři začali stavět nový kostel
Již dva metry obvodových zdí budoucího kostela Božího Těla v Gutech stojí na dvoře tesařů v Hošťálkové na Vsetínsku.
MUDr. Marie Svatošová popisuje, jak nosila za komunismu články do Katolických novin. Od jejich založení letos uplynulo sedmdesát let.
Školní rok je v plném proudu, ovšem leckterý učitel váhá nad plánem výletů, návštěv muzeí a výstav. A co takhle přivést děti do kostela?
Připravujeme: SPOLEČENSTVÍ FARNOSTI
„Nashledanou příští týden!“ – tak bychom se mohli loučit neděli co neděli po mši svaté. Je ale „chození do kostela“ dostatečným projevem života církve, k němuž povolal Kristus své následovníky?
(Zdroj: Jiří Macháně, KT)