Noví světci: Dulce Lopes Pontesová

Další novou světicí se stane brazilská řeholnice Dulce Lopes Pontesová, nazývána dobrý anděl z Bahie. Tato kandidátka Nobelovy ceny a nejvíce obdivovaná žena v historii Brazílie pochází z Kongregace sester misionářek Neposkvrněného Početí Matky Boží a je zakladatelkou dobročinné nadace, která nese její jméno. 

^{Foto: http://www.postulazionecausesanti.it/pb/dulce-lopes-pontes/} 

„Byla to opravdová matka, která se věnovala těm nejpotřebnějším, v duchu sv. Františka. A právě v tomto duchu se také zrodila její nadace. Dalším vzorem jí byl sv. Antonín. Vždy žila v duchu lásky a pomoci všem, od těch nejchudších až k těm nejschopnějším,“ řekl o sestře Dulce postulátor jejího kanonizačního procesu Paolo Vilotta.

„Její svatořečení je v Brazílii přijímáno s velkou radostí, neboť se jedná o svatou dnešní doby. Pro Brazilce sestra Dulce již dávno svatou je. Mnoho lidí ji zná a mnoha lidem pomohla. Je to pro nás mimořádná událost,“ uvedla na dnešní tiskové konferenci Maria Rita
Lopes Pontesová, která je zodpovědná za charitativní dílo založené sestrou Dulce.

Setkání s bídou a chudobou bylo osudové  

Irmã Dulce Lopes Pontesová, vlastním jménem Maria Rita de Souza Pontes, se narodila v roce 1914 v hlavním městě brazilského státu Bahia Salvádoru. Když jí bylo 13 let, její teta ji vzala na výlet do chudé části města. Pohled na bídu a chudobu, se kterou se zde setkala, na mladou dívku pocházející z vyšší společenské třídy hluboce zapůsobil. Ovlivnil ji natolik, že se začala starat o bezdomovce a žebráky ve svém sousedství, zadarmo je stříhala a ošetřovala jejich rány.

Vstup do kláštera 

V té době začala také projevovat zájem o řeholní život. Jejímu otci se však tato myšlenka nelíbila a trval na tom, aby se stala učitelkou. Vystudovala tedy střední školu a když jí bylo 18 let, požádala znovu svého otce, aby jí umožnil uskutečnit její povolání. S jeho souhlasem tedy mohla vstoupit do Kongregace sester misionářek Neposkvrněného početí Matky Boží do karmelitánského kláštera Naší Paní v Sergipe. O rok později oblékla řeholní šat kongregace a přijala jméno Dulce, na památku své matky, která jí zemřela, když jí bylo 6 let.

Anděl z Alagadosu 

Ve stejném roce založila „Unii pracujících sv. Františka“, která se stala prvním křesťanským dělnickým hnutím v Bahii. O rok později se začala věnovat potřebným v chudých komunitách Alagadosu a Itapagipe a tím získala přezdívku „Anděl z Alagadosu“. V roce 1937 přeměnila unii pracujících na Dělnické centrum Bahie.

Z drůbežárny nemocnice pro chudé nemocné 

V roce 1939 sestra Dulce, ubytovávala nemocné lidi, kteří k ní přicházeli s prosbou o pomoc, a starala se o ně v opuštěných domech v salvadadorské čtvrti, které se přezdívalo „ostrov krys“. Sháněla pro ně jídlo, léky a lékařskou péči. Později, když byla spolu se svými svěřenci vyhoštěna ze sousedství, je přemísťovala na starý rybí trh. Ale i z tohoto prostoru byla radnicí vykázána.

V této kritické situaci, kdy se již starala o více než 70 lidí, se obrátila na svoji matku představenou a požádala ji o povolení používat klášterní drůbežárnu jako improvizovanou ubytovnu. Matka představená souhlasila, ale pod podmínkou, že se setra Dulce převezme i péči o kuřata. A se tato improvizovaná ubytovna stala v roce 1960 základem pro vznik nemocnice svatého Antonína. Tato nemocnice nabízející 150 lůžek je lékařským, sociálním a vzdělávacím centrem, které otevírá dveře chudým z Bahie a celé Brazílie.

Nadace díla sestry Dulce 

Vzniku nemocnice předcházel v roce 1959 vznik charitativní nadace, která nese název Sociální dílo sestry Dulce (OSID). Jedná se o jednu z největších a nejrespektovanějších filantropických organizací v Brazílii.

Práce sestry Dulce velmi zapůsobila také na brazilského prezidenta Josého Sarneyho, který ji za podpory švédské královny Silvie v roce 1988 nominoval na Nobelovu cenu míru. Dvakrát se jí také dostalo osobní audience u papeže Jana Pavla II., který ji dokonce navštívil v nemocnici několik měsíců před její smrtí. Brazilský deník O Estado de S. Paulo ji nominoval jako nejvíce obdivovanou ženu v historii Brazílie a nejvlivnější řeholnici Brazílie 20. století.

Cesta ke svatosti 

Během posledních 30 let jejího života měla sestra Dulce vážné zdravotní problémy vzhledem k velmi poškozeným plícím. Poté, co byla hospitalizována 16 měsíců, sestra Dulce zemřela 13. března 1992 ve věku 77 let v klášteře sv. Antonína. Při převozu jejího těla do kostela Neposkvrněného početí Panny Marie v Salvadoru v Bahii v roce 2010 bylo zjištěno, že její tělo zůstalo neporušené a dokonce i její šaty byly 18 let po její smrti zachovány.

Proces vedoucí k blahořečení započal v roce 2000. O tři roky později Kongregace pro svatořečení uznala zázrak, který se odehrál na její přímluvu. Beatifikována byla 22. května 2011 v rodném Salvador Bahía z pověření Benedekta XVI. brazilským kardinálem Geraldem Majellou Agnelem. 

Ke svatořečení přispěl zázrak, který se udál na její přímluvu. „Jeden slepý mladík, který měl zánět spojivek, trpěl jednou v noci silnými bolestmi. Jeho matka mu dala sochu Irmy Dulce, kterou popadl a položil si ji na oko, které ho bolelo. Nežádal, aby znovu viděl, jednoduše poprosil, aby bolest zmizela. A následující ráno opět začal vidět!,“ uvedl postulátor Paolo Vilotta a dodal, že „mnozí považují za největší zázrak sestry Dulce jednotu, kterou ve své době vnesla mezi katolíky. Pokud v Brazílii vyslovíte její jméno, není nikoho, kdo by ji neznal. Díky své práci je známá i dnes. A pro mnohé je také známá jako ´dobrý anděl z Bahie´.“

(Zdroj: Wikipedia, Rome Reports)