Noví světci: John Henry Newman

Už v neděli proběhne kanonizace anglického kněze a kardinála Johna Henry Newmana (1801-1890), který patří k nejvýraznějším teologům 19. století. Byl anglikánským duchovním a profesorem Oxfordské university, poté ale konvertoval ke katolicismu. Proslavil se svými hlubokými studiemi dějin křesťanství a katolicity církve a je považován za předchůdce ekumenického dialogu.
Publikováno: 11. 10. 2019 10:00

Anglikánský farář

Narodil se 21. 2. 1801 v Londýně v Anglii jako první ze šesti dětí bankéře Johna Newmana a Jemimi roz. Foundrinier. Vyrůstal v anglikánské rodině a v sedmi letech byl poslán na významnou anglikánskou soukromou školu, kde se projevil jako nadaný žák. Od r. 1817 začal studovat na Trinity College a po dokončení studia se stal profesorem na Oriel College. Později se stal  anglikánským farářem při univerzitním kostele Panny Marie v Oxfordu, kde se proslavil svým kázáním.

Cesta do katolické církve

Od r. 1828 studoval systematicky církevní Otce a to byla i podle jeho vlastního vyjádření cesta do katolické církve. S dalšími duchovními založil Oxfordské hnutí, které usilovalo o obnovu v duchu prvotní církve. V roce 1843 odvolal odsouzení římskokatolické církve. Následovalo složení úřadu univerzitního faráře a profesora a na své cestě 8. 10. 1845 dospěl k tomu, že požádal o přijetí do katolické církve. O dva roky později, 30. 5. 1847, přijal v Římě katolické kněžské svěcení.

Zpět v Anglii

V prosinci 1847 se vrátil do Anglie a žil nejprve v Maryvale, kde na začátku roku 1848 založil první oratorium v Anglii. Druhou oratoř sv. Filipa Neri téhož roku založil v Londýně a v následujících letech otevřel další oratoř v Birminghamu. Zde měl hlavní sídlo od r. 1852 a pobýval tu převážnou část svého dalšího života.

V roce 1854 na žádost irských biskupů Newman odešel do Dublinu, kde působil jako rektor nově založené katolické univerzity. Po čtyřech letech se vrátil zpět do Birminghamu.

Teologické dílo

Newman se proslavil svými hlubokými studiemi dějin křesťanství a katolicity církve. Sepsal 90 traktátů, ve kterých obhajoval katolicitu anglikánské církve. Dokonce jeho dílo ovlivnilo spisovatele G. K. Chestertona natolik, že také přestoupil do katolické církve.  V roce 1864 byl vystaven těžkým obviněním ze strany anglikánů, na které odpověděl spisem "Apologia pro vita sua". Roku 1877 byl jmenován čestným členem Trinity College.

Jmenování kardinálem

V únoru 1879 obdržel papežské pozvání k přijetí kardinálského klobouku. Po jmenování (12. 5.) si dal do kardinálského znaku heslo: „Cor ad cor loquitur“ (Srdce promlouvá k srdci).

V polovině roku 1886 začalo kard. Newmanovi selhávat zdraví. Zemřel v Birminghamu na zápal plic 11. 8. 1890.

Cesta ke svatosti

K blahořečení kardinála Newmana došlo 19. 9. 2010 v Cofton Parku, nedaleko hřbitova Birminghamského oratoria, papežem Benediktem XVI., během jeho pastorační návštěvy Velké Británie. Zároveň byl den jeho památky stanoven na 9. října - den jeho vstupu do katolické církve.

Podle slov papeže při Newmanově blahořečení, „nám umožňuje proniknout do jeho chápání křesťanského života jako povolání ke svatosti, prožívané v intenzivní touze lidského srdce vstoupit do vnitřního sdílení se srdcem Boha. Připomíná nám, že věrnost modlitbě nás postupně proměňuje v božský obraz“.

Cestu ke kanonizaci pak otevřel církví uznaný zázrak, ke kterému došlo na jeho přímluvu v chicagské arcidiecézi ve Spojených státech. Lékařská komise uznala za nevysvětlitelné náhlé uzdravení ženy s „život ohrožujícím těhotenstvím”.

(Zdroj: Pastorace.cz, Vatican News)

Autor článku:
Tomáš Tetiva

Související články