Pátým dnem pokračovala zvláštní biskupská synoda o Amazonii ve Vatikánu. Shromáždění biskupů dnes probíralo témata týkající se prosazování integrální ekologie v panamazonském regionu a situace původních obyvatel a v neposlední řadě se zabývalo úskalími pastorační činnosti v této oblasti. Před novináře pak předstoupili čtyři účastníci synody, mezi nimi mexický arcibiskup Carlos Aguiar Retes, brazilští arcibiskupové Pedro Brito Guimarâes a Joaquín Pertíñez Fernández a sestra Birgit Weilerová z kongregace Suore Missionarie Mediche.
Mexický arcibiskup Carlos Aguiar Retes se na setkání vyjádřil, že problém ekologické krize lze nahlédnout ve dvou úrovních – lokální a globální. Obojí je podle něj komplementární, neboť ničení přírody na lokální úrovni se posouvá směrem ke globální úrovni, což představuje pro lidstvo zásadní problém vzhledem k tomu, že planeta je náš společný domov.
Uvedl, že pracovní dokument k této synodě tento problém reflektuje, neboť zmiňuje klimatické změny, které působí degradaci životního prostředí a tím je ohroženo celé lidstvo. „Podstatné je změnit náš životní styl, který je postavený na kultuře odpadu, což nás vede do záhuby. Zatím pořád ještě máme čas, ale je třeba tyto změny v přístupu přijmout na společenské úrovni co nejdříve,“ prohlásil arcibiskup Retes.
Podle sestry Birgit Weilerové z kongregace Suore Missionarie Mediche je třeba se zamyslet, jaká je mise katolické církve v této oblasti. „Církev je vyzvána, aby byla církví prorockou, bránila práva lidí a ekologii celé planety. Pokud se budeme špatně starat o planetu, staráme se tím špatně i o sebe. Je třeba se zaměřit na vzdělávání a propagovat integrální ekologii a informovat o důležitých prioritách,“ dodala.
Brazilský biskup Joaquín Pertíñez Fernández připomněl zoufalou situaci tamějších původních obyvatel, kteří jsou vykořisťováni majiteli půdy a často žijí v nelidských podmínkách. Podle něj žijí defakto v novodobém otroctví, nemají žádná práva, jsou prodáváni a vyměňováni, v některých případech i zabíjeni. Často přijeli pracovat, aby si vydělali peníze, ale pak už se nemohli dostat zpět a byli násilím přinuceni pracovat a ženy pak nuceny k prostituci.
Další málo známou kapitolou jsou podle něj osudy ochránců životního prostředí, kteří se snažili zabránit ekologické devastaci a často za to zaplatili životem. „Byli to nejen známé osobnosti jako sestra Dorothy nebo Chico Mendes, ale celá řada úplně neznámých lidi, jejichž jména nikdo nezná, nikdo neví, kde zemřeli a nemají žádné místo v naší historii. Byli posláni do nové světové války jako vojáci a stali se z nich mučedníci,“ prohlásil arcibiskup.
Amazonie tak paradoxně představuje jak zdroj života, tak i zdroj zisku, který je založený na smrti, dodal. Církev v Amazonii působí, ale nemůže být všude vzhledem k obrovským vzdálenostem a nedostatku komunikace.
Arcibiskup Carlos Aguiar Retes odpověděl na otázku týkající se přítomnosti evangelikálních církví v amazonském regionu tím, že prohlásil, že lidé „chtějí především slyšet Boží slovo“. Citoval studie, které ukazují, že lidé migrují z jedné církve do druhé. Podle něj je ale třeba řádně analyzovat tento jev, neboť je zjevné, že tento fenomén má celou řadu důvodů. Někdy je to jednoduše proto, že lidé doufají najít řešení různých problémů a hledají odpovědi v jiných oblastech, řekl.
Arcibiskup Pedro Brito Guimarâes prohlásil, že tento fenomén „náboženské přelétavosti“ představuje v regionu velké téma. „Pracovní dokument synody mluví o nábožensky prázdných místech, které katolická církev s ohledem na nedostatek kněží nedokáže zaplnit. V praxi pak se lidé přidají k tomu, kdo tam přijde první a prohlásí, že přináší slovo Boží,“ uvedl arcibiskup.
Sestra Birgit Weilerová citovala pracovní dokument Synody, který říká, že se církev musí posunout od pastoračních návštěv k pastorační přítomnosti. Být s těmito národy je nesmírně důležité, dodala. Podle ní je to velká výzva pro církev a v souladu s tématem synody je třeba hledat nové pastorační cesty.