Blahoslavený se srdcem misionáře

Itálie má nového blahoslaveného. Stal se jím minulou sobotu 19. října italský misionář a mučedník z Myanmaru, otec Alfredo Cremonesi z Papežského institutu zahraničních misií (PIME). Blahořečen byl v lombardském městečku Crema.
Publikováno: 22. 10. 2019 12:00

„Včera byl v Cremě blahoslaven mučedník Don Alfredo Cremonesi, misionářský kněz Papežského institutu zahraničních misií. V roce 1953 byl zabit v Barmě a byl neúnavným apoštolem míru a horlivým svědkem evangelia, až do prolití krve. Jeho příklad nás vyzývá k tomu, abychom byli tvůrci bratrství a odvážnými misionáři v každém prostředí; ať jeho přímluva podporuje ty, kteří dnes rozsévají evangelium do světa,“ představil papež František nového blahoslaveného na závěr nedělní modlitby Anděl Páně na svatopetrském náměstí.

Alfredo Cremonesi (1902-1953) byl zavražděn z nenávisti k víře v Myanmaru po 28 letech působení v tamějších misiích. V Barmě prožil za nemalých útrap druhou světovou válku, japonskou okupaci i navazující interní konflikt. Podezříván střídavě oběma stranami, byl nakonec zastřelen v roce 1953 příslušníky vládních vojsk tehdejší komunisticko-buddhistické diktatury.

Beatifikační proces byl zahájen v roce 2004 v myanmarské diecézi Taungngu (Toungoo), odkud byl převeden do rodné diecéze Crema. Beatifikaci, která se konala v katedrále, vykonal z pověření Svatého otce prefekt Kongregace pro svatořečení, kardinál Angelo Becciu, který postavu nového mučedníka představil v rozhovoru pro Vatikánský rozhlas:

„Zajímavá je spojitost mezi otcem Alfredem Cremonesim a svatou Terezií z Lisieux, protože oba byli zapálení pro misijní poslání. Svatá Terezie od Dítěte Ježíše je patronkou misií a ačkoli žila v klauzuře, měla velkou touhu hlásat Krista celému světu. Otec Alfredo měl od malička velké problémy se zdravím. Když však byl v semináři, dostalo se mu podivuhodného uzdravení na přímluvu svaté Terezičky, jak o tom píše ve svém deníku. Nikdo si tehdy nepředstavoval, že vstoupí do semináře, natož že bude vysvěcen a už vůbec ne, že odejde do misií.“

Když v roce 1925 otec Alfredo nastupoval na loď, aby se vydal do Barmy, loučil se s rodiči pozdravem Na shledanou v ráji!. Co znamenal tento pozdrav?

„Byl to klasický pozdrav tehdejších misionářů, kteří odcházeli do dalekých krajin. Nevraceli se buď vůbec nebo po velmi dlouhé době. Byli nadchnutí Bohem, vírou. Odevzdali svůj život hlásání evangelia. Jsou-li tedy dnes křesťané v Africe, Asii či jinde, pak je tomu tak proto, že takovíto velkodušní lidé přinesli tuto oběť. Sem se řadí i otec Cremonesi.“

V jednom ze svých deníkových zápisků tento italský kněz píše: „My misionáři jsme opravdu ničím. Konáme však tu nejtajemnější a nejúžasnější práci. Vidět duše, které procházejí konverzí, je ten největší zázrak zázraků.“ Otec Cremonesi působil v nejodlehlejším, velice bědném regionu, zcela odříznutém od ostatní civilizace, kam nedosahovala ani tehdejší britská koloniální vláda. Čemu nás učí jeho životní příběh?

Učí a vzbuzuje v nás tak trochu závist, řekl bych, anebo lépe touhu zakoušet tu radost, o níž mluví, tedy vidět druhé, jak přijímají víru.

Říká mimo jiné kardinál Becciu, který v sobotu beatifikoval italského misionáře a mučedníka otce Alfreda Cremonesiho. Beatifikace pokračovala v neděli v Myanmaru, ve farnosti Donoku, kde byl před takřka 70 lety zastřelen a kde místní katolíci z vděčnosti budují kostel, který mu bude zasvěcen. „Svědectví misionářů je mezi námi dosud velice živé,“ říká tamější biskup Danu, který se účastnil v Itálii jeho dnešní beatifikace.

(Zdroj: Vatican News)

Autor článku:
Radka Blajdová

Související články