Katolický týdeník: O co bychom přišli, nebýt Dušiček

Podle lidového názvu je to svátek málem pohádkový a zároveň v křesťanské tradici i v životě člověka nezastupitelný. Vzpomínka na všechny věrné zemřelé. Vezměte při ní za ruku své děti.
Publikováno: 24. 10. 2019 6:00

O co bychom bez tohoto svátku prvních listopadových dnů přišli? Třeba děti o prsty obalené a spálené voskem, o ponurou, a přitom fascinující atmosféru světýlek, vůní a hřbitovního šustění listí. Díky tomuto svátku se ale můžeme naučit mnohé o sobě i o Bohu.

Co se jednou narodí, jednou zemře

V sounáležitosti s děním v přírodě můžeme promýšlet jednoduchý a na podzim všudypřítomný fakt: všechno živé má svůj začátek i konec. Konečnost života prožívají děti jinak než dospělí a nemají s tím až takový problém. Mít každý rok příležitost položit si otázky spojené se smrtí v relativně chráněném a v tradicí určeném čase je pro osobnostní růst a zrání každého z nás prospěšné. Děti mají možnost zeptat se na spoustu věcí. Odpověďmi si obvykle nebýváme jistí. Nebojme se to přiznat. A my dospělí dostáváme prostor popřemýšlet si nad vlastním hrobem.

Ať odpočívají v pokoji

V těchto dnech se stává zřetelnějším, že žít můžeme také díky tomu, že nás předešli naši předkové. Jsme součástí rodiny, která má svou minulost a své kořeny. Máme příležitost připomenout si konkrétní jména, navštívit rodinné hroby, zavzpomínat a třeba předat další generaci informace, které už víme jen my. Děti se mohou dovědět veselé i zvláštní příběhy z rodinné historie, která se díky návštěvě hřbitova probouzí. A když si k tomu prohlédneme pár fotek, budou mít tyto chvíle obrovskou hodnotu.

A světlo věčné ať jim svítí

Náš život ani životy našich předků po smrti nekončí. V textech bohoslužeb těchto dnů a v modlitbách za zemřelé máme mnohokrát možnost opakovat a navzájem se ujišťovat, že se stali těmi, kteří nás předešli do nebeského království a přebývají před Boží tváří. Náš vztah k nim může pokračovat proměněný ve vzájemnou podporu - jak věříme a církev garantuje - našim zemřelým přejeme a vyprošujeme věčný život a oni nás mohou podporovat přímluvou a ochranou.

JIŘÍ MACHÁNĚ

Více v aktuálním vydání Katolického týdeníku, který je k mání elektronicky na www.katyd.cz/predplatne v řadě kostelů a ve vybraných novinových stáncích a knihkupectvích.

 

Všichni věrní zemřelí

Zveme k návštěvě hřbitovů, modlitbě i výchově těch nejmenších k úctě k zesnulým.

 

Spřátelit se s vlastní smrtí?

Skupina poslanců chce legalizovat eutanazii - minulý týden dokončila návrh zákona. Jak se k takovému záměru staví Jana Sieberová, která se péči o nevyléčitelně nemocné dlouhodobě věnuje?

 

Svatovítské varhany v Barceloně

Možnosti svatovítských varhan poznal při inauguračním koncertě 14. října ve varhanářské dílně ve Španělsku dómský varhaník Josef Kšica.

 

Misionář, „který utekl smrti“

P. Mateusz Dziedzic působí deset let jako misionář ve Středoafrické republice. Vrátil se tam i přesto, že ho v roce  zajali ozbrojení povstalci.

 

Připravujeme: AMAZONSKÁ SYNODA

Končí třináctá speciální synoda zaměřená na určité teritorium.
Specifika Amazonie i synody probereme na tematické dvoustraně.

Soubory ke stažení

Autor článku:
Tereza Myslilová

Související články