Papež František: Církev musí být církví s otevřenými dveřmi

Středeční generální audience pokračovala katechezí věnované 15. kapitole Skutků apoštolů a nesla název „Bůh otevřel pohanům dveře víry. (Sk 14,27) Poslání Pavla a Barnabáše a Jeruzalémský koncil“. Papež František zdůraznil povahu církve, která má být stále na cestě, otevřená pro všechny a řídit se principem synodality.

^{Foto: Tiskové středisko Svatého stolce}

Cesta šíření Božího Slova

15. kapitola Skutků apoštolů vypráví, jak byl svatý Pavel, po onom proměňujícím setkání s Ježíšem, prostřednictvím Barnabáše přijat církví v Jeruzalémě a začal hlásat Krista. Ovšem z důvodu nevraživosti některých byl přinucen se přestěhovat do Tarsu, do svého rodného města. Sem za ním přijel Barnabáš, aby ho zapojil do dlouhé cesty Božího slova.

„Kniha Skutků apoštolů je dlouhá cesta Božího Slova, které je zvěstováno všude. Tato cesta začíná v návaznosti na velké pronásledování, které však místo toho, aby způsobilo pozdržení evangelizace, se stává příležitostí, jak rozšířit pole, na němž se rozsévá dobré semeno Božího Slova. Křesťané se nebojí, mají uprchnout. Ale prchají se Slovem a rozsévají ho všude,“ řekl Svatý otec v úvodu své katecheze.

V Antiochii byli učedníci poprvé nazváni křesťany 

Pavel a Barnabáš přijeli nejprve do Antiochie v Sýrii, kde zůstali celý rok, aby tam vyučovali a pomáhali společenství zapustit kořeny. Zvěstovali zde židovské komunitě a Antiochie se tak stala jakýmsi středem misijního zápalu a to díky hlásání, s jakým se tito dva evangelizátoři, Pavel a Barnabáš, vepsali do srdcí věřících. Zde v Antiochii byli učedníci poprvé nazváni křesťany. (srov. Sk 11,26)

Církev nemá být pevností ale stanem, který pojme všechny

„Z knihy Skutků apoštolů vyplývá také povaha církve, která nemá být pevností, ale stanem, jenž může stále rozšiřovat svůj prostor a být přístupný všem. Církev má být na cestě, jinak není církví. Má se neustále rozšiřovat, aby všichni mohli vstoupit. Má být církví otevřených dveří,“ zdůraznil papež a dodal, jak nerad vidí, když jsou dveře kostelů zavřené: „Toto je špatné znamení. Kostely mají mít vždy otevřené dveře, protože to symbolizuje podstatu církve - být stále otevřená. Církev je vždy povolána být otevřeným domem Otcovým. Takže, když někdo bude chtít následovat hnutí Ducha a přiblížit se Bohu, aby se nesetkal s chladem zamčených dveří.“

Novost otevřených dveří přinesla rozpory

Apoštolové hlásali židům, ale přišli i pohané. Tudíž tato novost otevřených dveří zapřičinila  velmi zapálený rozpor, neboť někteří židé tvrdili, že je důležité se nechat napřed obřezat a teprve pak přijmout křest. Říkali: „Nepřijmete-li obřízku, jak to předpisuje Mojžíšův zákon, nemůžete být spaseni.“ (Sk 15,1)

Aby se tento problém vyřešil, svolali Pavel a Barnabáš v Jeruzalémě radu apoštolů a starších a tak se konal první koncil v dějinách církve - Jeruzalémský koncil, o němž píše také Pavel v listě Galaským. (Gal 2,1-10).

Řešila se zde teologická, duchovní a také velmi vážná disciplinární otázka, tj. vztah mezi vírou v Krista a zachovávání Mojžíšova zákona. Rozhodujícím v průběhu tohoto zasedání byly promluvy Petra a Jakuba, sloupů mateřské církve.

Petr a Jakub navrhli, aby se od pohanů nevyžadovalo být obřezaní, ale považovali za důležité, aby se zřekli modlářství ve všech svých formách. A toto rozhodnutí bylo stvrzeno tzv. apoštolským listem zaslaným do Antiochie.

Synodalita a dialog

„Toto zasedání v Jeruzalémě nám dává důležité informace o tom, jakým způsobem čelit rozdílnostem a jak hledat pravdu v lásce. Připomíná nám, že církevní metodou řešení konfliktů je dialog založený na pozorném a trpělivém naslouchání a rozlišování ve světle Ducha Svatého. Vždyť je to Duch Svatý, který nám pomáhá překonávat uzavření a napětí, který působí v srdcích tak, aby dospěla v pravdě a dobru k jednotě,“ řekl papež a dodal, že „tento úryvek nám pomáhá pochopit synodalitu. Je zajímavé, když apoštolové píší nějaký dopis, vždy uvádějí Duch Svatý a my... To je ta synodalita, která vystihuje přítomnost Ducha Svatého.“

„Prosme Pána, aby posílil ve všech křesťanech, obzvláště biskupech a kněžích, touhu a zodpovědnost za společenství. Kéž nám pomáhá žít v dialogu, naslouchání a setkávání se s bratry ve víře, i s těmi, kteří jsou vzdáleni, abychom zakoušeli a ukazovali plodnost církve povolané k tomu, aby vždy byla radostnou Matkou mnoha dětí,“ zakončil papež František dnešní katechezi věnované 15. kapitole Skutků apoštolů.

^{(Zdroj: Tiskové středisko Svatého stolce)}