Synoda ukazuje nové cesty pro církev

Pátá kapitola Závěrečného dokumentu Synody o Amazonii nese název „Nové cesty synodální konverze“ a zabývá se velmi diskutovanými tématy jako je jáhenství žen či svěcení osvědčených ženatých mužů.

^{Foto: Daniel Ibáñez/CNA}

Překonání klerikalismu, posílení kultury dialogu, naslouchání a duchovního rozlišování, odpovídat na pastorační výzvy. Toto jsou rysy, na nichž je třeba založit synodální konverzi, ke které je církev povolána jednala v souladu s životodárným Duchem a evangelijní odvahou.

Synodalita, služba, aktivní role laiků a zasvěcený život

Výzvou je interpretovat ve světle Ducha Svatého znamení doby a vytyčovat cestu, kterou je třeba následovat v souladu s Božím plánem. Synodalitou se rozumí, v návaznosti na II. Vatikánský koncil, společná odpovědnost a služba všech, účast laiků, mužů i žen, kteří jsou považováni za „privilegované herce“.

Účast laiků, jak při konzultaci tak i v rozhodovacím procesu života a poslání církve musí být posílena a rozšířena, počínaje podporou a udílením „služeb mužům a ženám spravedlivým způsobem“. Je potřeba se vyvarovat personalismů, tj. biskup může, pokud v komunitě není přítomen kněz, pastorační péčí pověřit na dobu neurčitou osobu, která není knězem, ale je členem komunity. Synoda pak sází na zasvěcený život s amazonskou tváří, počínaje kladením důrazu na domorodá povolání: mezi návrhy zdůrazňuje společnou cestu s chudými a vyloučenými. Rovněž se požaduje, aby byla formace zaměřená na interkulturitu, inkulturaci a dialog mezi spiritualitou a amazonským pojetím světa.

Role ženy

Velká část závěrečného dokumentu se věnuje roli ženy. Jak naznačuje moudrost předků, matka Země má ženskou tvář a v domorodém světě jsou ženy „živou a odpovědnou přítomností v lidském rozvoji“. Synoda žádá, aby hlas ženy byl slyšen a konzultován, aby se ženy mohly více účastnit rozhodování, přispívaly k církevní synodalitě, zaujímaly silnější vedení v rámci církve, v pastoračních radách a také ve „vládních orgánech“.

Ženy jako protagonistky a opatrovnice stvoření a společného domova se často stávají „oběťmi násilí fyzických, morálních i náboženských, včetně femicidy (tj. zabíjení žen, protože jsou ženami)“. Text znovu potvrzuje závazek církve hájit jejich práva, zejména s ohledem na migrantky.

Zároveň se uznává „služba“, kterou Ježíš svěřil ženě, a synodní otcové doufají v „revizi motu Proprio Ministeria quædam sv. Pavla VI., aby i adekvátně vyškolené a připravené ženy mohly vykonávat mimo jiné službu lektorky a akolytky, kromě jiných, které mohou vykonávat“. Konkrétně v těch kontextech, v nichž jsou katolické komunity vedeny ženami, se požaduje vytvoření „služby ženy, která by vedla komunitu“. Synoda staví na světlo, jak četné konzultace v Amazonii volaly po „trvalém jáhenství pro ženy“, což bylo velmi často diskutovaným tématem během jednání synody ve Vatikánu.

Touhou účastníků synody je sdílet zkušenosti a úvahy, které se dosud objevily s výsledky „Komise pro studium diakonátu pro ženy“, kterou v roce 2016 ustanovil papež František, a „očekávat výsledky“.

Trvalé jáhenství

Naléhavě je definována propagace, formace a podpora trvalých jáhnů. Jáhen, pod vedením biskupa, je ve službách komunity, a dnes je požadováno, aby podporoval integrální ekologii, lidský rozvoj, sociální pastorační péči a vykonával službu těm, kteří se ocitli v situacích zranitelnosti a chudoby, a směroval je ke Kristu.

Je proto nutné trvat na stálé formaci, která zahrnuje akademické studium a pastorační praxi, do níž jsou zapojeny také kandidátova manželka a děti. Učební osnovy budou muset zahrnovat témata, která kladou důraz na ekumenický, mezináboženský a mezikulturní dialog, historii církve v Amazonii, citový život a sexualitu, domorodé pojetí světa a integrální ekologii. Na formaci se budou podílet jak vysvěcení kněží, tak i laici.

Formace budoucích trvalých jáhnů by měla být podporována v komunitách, které žijí na březích domorodých řek.

Formace kněží

Formování kněží musí být inkulturovaná: je potřeba připravit pastýře, kteří žijí evangelium, znají kanonické právo, jsou soucitní dle Ježíšova příkladu: jsou lidem nablízku, schopni naslouchat, uzdravovat a utěšovat, aniž by se snažili sami prosadit, a představovali něhu Otce.

Také v oblasti formace kněžství je kladen důraz na začlenění disciplín, jako je integrální ekologie, ekoteologie, teologie stvoření, indické teologie, ekologická spiritualita, historie církve v Amazonii a amazonská kulturní antropologie.

Synoda doporučuje, aby centra formace byla přednostně zahrnuta do amazonského prostředí a se na jejich formaci v Amazonii měli příležitost podílet i mladí lidé, kteří nepocházejí z Amazonie.

Účast na eucharistii a kněžské svěcení

Středobodem křesťanské komunity je účast na eucharistii. Přesto mnoho církevních komunit v amazonské oblasti má obrovské potíže k eucharistii přistoupit. Může trvat i měsíce nebo dokonce roky, než se kněz vrátí do společenství, aby slavil mši nebo nabídl svátosti smíření a svátost nemocných.

Celibát je oceňován jako dar od Boha do té míry, že umožňuje knězi se plně věnovat službě komunitě a modlitbě, takže „existuje mnoho povolání“, která žijí celibát, ačkoli „tato disciplína není vyžadována samotnou povahou kněžství“.

Vzhledem k rozsáhlému amazonského území a nedostatku vysvěcených kněží navrhuje závěrečný dokument „stanovit kritéria a předpisy příslušných autorit, aby mohli být vysvěcení za kněze vhodní muži uznávaní komunitou, kteří jsou již trvalými jáhny a přinášejí ovoce a prošli adekvátní kněžskou formací, jsou schopni mít legitimně založenou a stabilní rodinu, aby podporovali udržení křesťanské komunity hlásáním Slova a vysluhováním svátostí v nejodlehlejších oblastech Amazonie.“

Dokument upozorňuje, že „v tomto ohledu byli někteří nakloněni všeobecnému přístupu k tomuto tématu“.

Postsynodální regionální církevní organismus a Amazonská univerzita

Synoda navrhuje přepracovat organizaci místní církve z panamazonského hlediska, zmenšit rozsáhlé geografické oblasti diecéze, seskupit partikulární církve přítomné ve stejném regionu a vytvořit Amazonský fond na podporu evangelizace, aby lépe čelil „nákladům v Amazonii“.

V této perspektivě se hodí myšlenka vytvoření Postsynodálního regionální církevního organismu, vyjádřená katolickou sítí zajišťující práva a důstojnost lidu Amazonie REPAM a biskupskou konferencí Latinské Ameriky CELAM, za účelem shromažďovat návrhy, které vyplynuly ze synody.

V oblasti formace se dovolává zřízení Amazonské katolické univerzity založené na interdisciplinárním výzkumu, inkulturaci a mezikulturním dialogu a především na Písmu svatém, s ohledem na zvyky a tradice domorodých obyvatel.

Amazonský ritus 

Aby bylo možné autenticky a katolickým způsobem reagovat na žádost amazonských komunit ohledně přizpůsobení liturgie a posílení původní vize světa, tradic, symbolů a rituálů, má nový organismus církve v Amazonii ustanovit kompetentní studijní a dialogickou komisi, která podle lidových zvyků a zvyklostí po předcích vypracuje amazonský ritus, který vyjádří liturgický, teologický, disciplinární a duchovní odkaz Amazonie. Tento ritus bude přidán k 23 již existujícím ritům v rámci katolické církve a obohatí tak evangelizaci, vyjadřovací schopnost víry ve vlastní kultuře, smysl pro decentralizaci a kolegialitu, jež mohou vyjadřovat katolicitu církve.

Bylo by možné také studovat a navrhnout, jak obohatit církevní rity o způsob, jakým se tyto národy starají o svoje území a jakým se vztahují ke svým vodám.

A konečně, aby se podpořil proces inkulturace víry, synoda vyjadřuje naléhavost zformovat komise pro překlad a vypracování biblických a liturgických textů do jazyků různých oblastí, „se zachováním podstaty svátostí a jejich přizpůsobení formě, aniž by byla ztracena jejich podstata.“ Na liturgické úrovni je také podporována hudba a zpěv.

Dokument se v závěru dovolává ochrany amazonské Madony, Matky Amazonie, která je v regionu uctívaná různými tituly.

^{(Zdroj: Vatican News)}