Papež oslavil posvěcení římské baziliky a požehnal laikům k jejich službě

Na svátek Posvěcení lateránské baziliky slavil papež František mši svatou v bazilice sv. Jana v Lateránu, Matce a hlavě všech kostelů města Říma i celého světa. Poprvé při této příležitosti požehnal aktivním laikům z římské diecéze k jejich službě.

^{Foto: Pavel Mistr}

V sobotní podvečer sloužil papež František slavnostní mši svatou v bazilice sv. Jana v Lateránu (Basilica di San Giovanni in Laterano), která je diecézní katedrálou římské diecéze a při které sídlí římský vikariát. Ve své homilii vyzdvihl tři verše:

„Proudy bystřin jsou radostí Božímu městu“ (Ž 46,5)

První verš vyňatý z Žalmu věnoval celé římské diecézní komunitě a mimo jiné řekl: „Město se může jen radovat, když vidí křesťany, z nichž se stávají radostní zvěstovatelé, odhodlaní sdílet s druhými poklady Božího Slova a přičiňovat se o obecné dobro.“

„Kéž se Pán zaraduje nad tím, že se dáváme do pohybu a jsme ochotní naslouchat srdcem Jeho chudým, kteří k Němu volají. Kéž římská Matka církev zakouší útěchu nad poslušností a odvahou svých dětí, tak nadchnutých pro tuto novou sezónu evangelizace. Setkávat se s druhými, vést s nimi dialog, naslouchat jim s pokorou, nezištností a chudobou srdce....”

„Nikdo nemůže položit jiný základ nežli ten, který je už položen – a tím je Ježíš Kristus“ (1 Kor 3,11)

Druhým veršem se papež František ve své homilii obrátil ke kněžím, jádrem jejichž služby je „pomáhat komunitě být s Pánem, naslouchat Jeho slovu a držet jej daleko od veškerého zesvětštění a  kompromisů, střežit posvátný základ i kořen duchovní stavby a bránit ji před dravými vlky, před těmi, kdo ji chtějí svádět z cesty evangelia.“ 

„Jako Pavel buďte i vy ´staviteli zkušenými´ a moudrými, kteří jsou si dobře vědomi toho, že každá jiná idea či skutečnost, jež bychom namísto evangelia chtěli klást do základů církve, by možná zaručila větší úspěch, ba i bezprostřední uspokojení, avšak vedla by nevyhnutelně ke zhroucení – ke zhroucení - celé duchovní stavby.”

„Zbořte tento chrám, a ve třech dnech jej zase postavím“ (J 2,19)

Poslední verš věnoval papež František členům pastoračních skupin, kteří od něho právě v tento den přijali zvláštní poslání. Inspiroval se epizodou z Janova evangelia, kde Ježíš jedná způsobem, který je božsky provokativní. „Bůh, aby otřásl zabedněností lidí a přiměl je k radikální změně, někdy používá sílu, aby do situace vnesl přelom. Ježíš chce svým činem v chrámu změnit krok, obrátit směr cesty. Tentýž styl měli mnozí svatí. Určité jejich jednání, nepochopitelné lidskou logikou, bylo plodem vnuknutí Ducha a mělo za cíl vyprovokovat současníky a pomoci jim pochopit - jak praví Hospodin u proroka Izaiáše - že ´moje myšlenky nejsou vašimi myšlenkami´ (Iz 55,8),“ pokračoval dále Svatý otec.

„Vám je svěřen úkol pomáhat zdejším komunitám a pastoračním asistentům dosáhnout ke všem obyvatelům města a objevovat nové cesty k setkání s těmi, kdo jsou daleko od víry a církve. Při plnění této služby v sobě však uchovávejte vědomí a důvěru, že neexistuje lidské srdce, ve kterém se Kristus nechce a nemůže zrodit znovu. V našich hříšných existencích často dochází k tomu, že se vzdalujeme od Pána a zhášíme Ducha. Boříme chrám Boží, kterým je každý z nás. Přece však tato situace není definitivní. Pánu stačí tři dny, aby v nás zbudoval znovu svůj chrám,“ povzbudil papež členy pastoračních skupin.

Požehnání laikům k jejich službě

V závěru bohoslužby se papež František obrátil k těmto pastoračním skupinám s otázkami, zda chtějí spolupracovat na šíření evangelia, svědčit svým životem a Slovem, pomáhat ve svých církevních komunitách římské diecéze, sloužit potřebným a objevovat sílu Ducha Svatého. Poté jim vyprošoval dary Ducha Svatého a udělil jim své požehnání. Stalo se tak po prvé v historii, že papež udělil mandát několika laikům římské diecéze. O co se konkrétně jedná, vysvětluje pro naše mikrofony farář don Cesare Terraneo z farnosti Bellano v lombardské diecézi, kde se této činnosti věnují již od roku 1999:

„Tato pastorační aktivita spočívá v tom, že farář ve své farnosti vytipuje několik osvědčených laiků, kteří žijí příkladným životem z víry, každodenně přijímají eucharistii, jsou uznáváni místní komunitou, věnují se charitě a jsou ochotni předávat svědectví víry ostatním. Tito laici se v malých skupinkách vydávají mezi ostatní, kterým hlásají Boží slovo, setkávají se s nim nad zamyšlením nad Lectio Divina, ale zároveň také naslouchají těm, kteří jsou církvi vzdáleni a zjišťují jejich potřeby a očekávání. Dalo by se říci, že se tak stávají ´prodlouženou rukou´pana faráře, kterého podporují v jeho službě.“

Vzhled k tomu, že v tradičně katolické Itálii zájem o víru v posledních letech klesá a také počet nově vysvěcených kněží se snižuje (např. v milánské diecézi bývá v těchto letech svěceno cca 15 kněží oproti stovce novokněží před 50 lety), klade si církev otázku: „Jakou církev společnost žádá?“

„Jedná se o novou pastorační aktivitu, v rámci které jsou ke vzájemnému dialogu vyzváni laici, kteří oslovují většinovou společnost a hledají problémy a odpovědi na ně. Vyvíjí se tak snaha najít vzájemné porozumění v době, kdy většina dává přednost životu v blahobytu než životu pro křesťanské ideály,“ uvádí dále don Cesare Terraneo.