Papež František: Vlastnictví atomových zbraní je nemorální

V neděli se papež František v Japonsku, ve dvou po sobě jdoucích výzvách z Nagasaki a Hirošimy, razantně vyslovil proti využívání jaderné energie pro válečné účely a označil samotné držení jaderných zbraní za „nemorální“. Papež také požádal všechny země, aby se vrátily ke „kontrole jaderných zbraní“ a upustily od rušení závazků přijatých v minulosti. Františkova slova zněla: „Využití atomové energie pro válečné účely je nemorální, stejně jako je nemorální držení atomových zbraní. Budeme za to souzeni.“ O palčivé otázce nemorálnosti „držení“ těchto zbraní přinášíme překlad rozhovoru s Luigim Accattolim, vatikanistou listu Repubblica a Corriere della Sera.
Publikováno: 28. 11. 2019 13:00

Foto: Tiskové středisko Svatého stolce

Jak vidíš toto papežovo varování? Nezdá se Ti jaksi nepřiměřené, označí-li se vlastnictví atomové bomby za „nemorální“? Pokud mají jaderné zbraně ostatní, nebudu je také potřebovat?

Toto pravidlo samozřejmě platí pro každou jednotlivou zemi. Papež ale žádá, aby si otázku přijatelnosti systému, který nás všechny vede na pokraj propasti, kladlo celé lidstvo. Na světě je deset zemí, které vlastní atomové zbraně. USA jako první – a v reakci na to i Rusko – v posledních měsících oznámily obnovení pokusů: nyní to ovšem nazývají „modernizací“ jaderných zbraní. Smlouva o nešíření tedy skončila, přičemž ostatní země, včetně Číny, se jí ani nedržely. Existuje riziko, technologicky velmi blízké, že se teroristické skupiny vybaví atomovkami. Nebo že je získají země, které jsou v otevřeném konfliktu s jinými. Právě v této souvislosti je třeba číst slova papeže o tom, že nejenom užití, ale i samo vlastnictví arzenálů je nemorální.

Přeci jen: proč František označuje za „nemorální“ něco, co ostatní papežové takto nikdy nedefinovali? V katolické církvi se v posledních dvou desetiletích minulého století vedlo mnoho diskusí o morální legitimitě jaderného zastrašování, ale nikdy ji nikdo neodsoudil...

František uplatňuje tutéž zásadu evangelijního radikalismu inspirovanou „nezabíjením“, kterou již vztáhl na trest smrti, u něhož také překročil výroky svých předchůdců. Nový odstavec 2267 Katechismu, vyhlášený 2. srpna 2018, považuje tento trest, který papežové v historii nejprve používali a potom alespoň ospravedlňovali, za „nepřípustný“. „Církev“ – napsal v novém textu – „ve světle evangelia učí, že trest smrti je nepřípustný, protože je útokem na nedotknutelnost a důstojnost člověka, a rozhodně usiluje o jeho zrušení na celém světě.“

Pokud ale označil trest smrti za „nepřípustný“, proč definoval vlastnictví jaderných zbraní za „nemorální“?

Aby mu bylo lépe rozumět. Obě přídavná jména jsou synonymní. V doktrinálním textu říká „nepřípustný“, v poselství světu používá variantu, která zní z papežových úst důrazněji.

Ospravedlňuješ adjektivum „nemorální“ tvrzením, že ho papež užívá proto, aby mu bylo lépe rozumět: svět ale nikdy nepochopí, že lze považovat za nemorální něco, co se týká legitimní obrany...

Řekl bych spíše, že svět tuto nemorálnost už pochopil. V roce 2017 rezoluce OSN označila jaderné zbraně za „nelegitimní válečný nástroj“. Jde o text, který papež František komentoval 10. listopadu 2017 takto: „Zdravý realismus nepřestává rozsvěcet světla naděje v našem chaotickém světě. Nedávno se většina členů mezinárodního společenství prostřednictvím historického hlasování OSN shodla na tom, že jaderné zbraně nejsou pouze nemorální, ale musejí být považovány také za nelegitimní válečný nástroj. Zaplnila se tak významná právní mezera, jelikož chemické a biologické zbraně, nášlapné miny a kazetové pumy jsou zbraně výslovně zakázané mezinárodními úmluvami.“

Nezdá se Ti tato papežova tendence překračovat meze, na nichž se zastavili jeho předchůdci, nebezpečná? Oni nechali otázku zastrašování studovat, ale neodsoudili ho, a nyní se od nich František distancuje: není za obsahem slov něco přehnaného, než o čem vypovídají?

Ne. O obsahu již panuje shoda. Novinkou jsou slova, která jsou ovšem v morálních otázkách velice důležitá. Pokud jde o obsah, tedy o nepřijatelnost držení jaderných zbraní, můžeme citovat výzvu Jana Pavla II. k jaderným vědcům, aby vznesli námitku svědomí proti výrobě jaderných zbraní: tato výzva s jistotou předpokládala, že jak výroba tak i držení takových zbraní je vážnou chybou, něčím nepřijatelným. Formuloval ji takto: „Při odmítnutí určitých oblastí výzkumu, v konkrétních historických podmínkách nevyhnutelně zaměřených na působení smrti, by se měli vědci celého světa shodovat ve společné vůli vědu odzbrojit a vytvořit prozřetelnou mírovou sílu“ (12. listopadu 1983).

Nehrozí, že Františkova zjevná tendence radikalizovat sociální učení vzdálí katolickou církev ostatním křesťanským církvím?

Nikoli. Ve skutečnosti jim ji přibližuje, alespoň pokud máme na mysli církve historické. Již v únoru 2006 prohlásilo deváté shromáždění Světové rady církví, které se sešlo v brazilském Porto Alegre, že „církve musí tlačit na vlády, dokud neuznají nespornou nemorálnost jaderných zbraní“. Tento dokument hovořil o nemorálnosti: zdálo by se, že právě odtud František ve svém japonském vystoupení převzal adjektivum „nemorální“, jež vztáhl na vlastnictví jaderných zbraní.

Nezdá se mi ale, že by to byl převládající postoj uvnitř katolické církve...

Převládající možná ne, ale bohatě přítomný ano. Nezapomínejme, že papež toto upozornění na nemorálnost jaderného zbrojení formuloval v Japonsku, kde biskupové po jaderné katastrofě v roce 2011 důrazně požadovali „demontáž jaderných elektráren“, jak František připomněl včera v řeči k obětem tohoto incidentu.

Nehrozí, že se bude postoj církví kvůli radikalizaci sociální zvěsti jevit jako sektářský?

Hovořil bych spíše o „znovunabytí evangelijního radikalismu“, nikoli o „radikalizaci“. František promítá do sociální morálky neboli do kolektivní etiky stejně vysoké požadavky, jaké kladlo tradiční kázání na morálku individuální čili na osobní rozhodnutí. Zabývá se trestem smrti a válkou stejně, jak tomu dříve bylo u potratu nebo vědomé vraždy. Vedle toho je u něj patrna ještě jedna změna: nesnaží se dávat praktická poučení o tom, co je třeba dělat, ale upozorňuje na evangelijní absolutna. Vyzývá k rozlišování hodnot – nedává pokyny, co je třeba konat. A dělá to v mnoha směrech.

Mohl bys uvést nějaký příklad z jiných oblastí?

Tentýž přístup vidím i v oznámené změně Katechismu uznáním „ekologického hříchu“, kterou zmínil před deseti dny v promluvě k Asociaci trestních právníků. Totéž znamení dala již před třemi lety opce pro nenásilí, kterou navrhl celé církvi. A také námitka vůči kapitalistickému systému vyjádřená slovy „tato ekonomie zabíjí“. A výzva katolíků, aby pracovali na „odstranění chudoby“.

Jak hodnotíš tyto radikalizující volby?

Ve věku morální nejistoty je považuji za prozřetelné. Pokud pak jde o jadernou energii, mám za mimořádné obdarování, pokud v dnešním planetárním bezvědomí zní takto jasný hlas proti kolektivnímu šílenství, které bychom mohli ikonicky shrnout do neuvěřitelné výměny vzájemných hrozeb mezi prezidentem Trumpem a severokorejským prezidentem Kim Jongem, jež se jevila jako vzájemná provokace dvou ranařů, nikoli jako konfrontace mezi hlavami států.

(Zdroj: emmetv.it, překlad Vojtěch Novotný)

V tiskové konferenci při návratu z Japonska papež František k dané věci mj. uvedl: „Zdůraznil jsem, že užití jaderných zbraní je nemorální, a toto se má zanést do Katechismu katolické církve, ale nejenom jejich užití, nýbrž také vlastnictví, protože náhodný incident či bláznovství nějakého vládce, šílenství nějakého jedince může zničit celé lidstvo… Jaderný průmysl stojí na hraně, atomové zbraně ponechme stranou, protože přinášejí zkázu. Užití jaderné energie je velice krajní, protože jsme dosud nedosáhli naprostého zabezpečení.“

(Zdroj: Radio Vaticana)

Autor článku:
Radka Blajdová

Související články

Další aktuality

Konference o mládeži 2019: Mluvme jazykem současnosti

Tématem 23. konference o mládeži byla digitální evangelizace, která se uskutečnila ve dnech 5. – 6. prosince v Češkovicích na Blanensku. Účastníci debatovali o možnostech, inspiracích a představách evangelizačního působení v digitálním prostoru v ČR.
06.12.2019

Abeceda křesťanské víry - 7. díl E - Evangelium

Sedmým písmenem v abecedě je „E“, jako evangelium. Evangelium doslova znamená „dobrá zpráva“. A co je tedy ta dobrá zpráva? Více v zamyšlení generálního sekretáře ČBK P. Stanislava Přibyla ze série krátkých videí Abeceda křesťanské víry.
06.12.2019

Kardinál Michael Czerny: Téma migrace je pro mne osobní, prožili jsme to jako rodina

Papež František jmenoval v říjnu třináct nových kardinálů. Jedním z nich byl i brněnský rodák Michael Czerny, jehož rodina po roce 1948 emigrovala do Kanady, kde on posléze vstoupil k jezuitům. Od roku 2016 působí ve Vatikánu v Sekci pro migranty a uprchlíky Dikasteria pro integrální lidský rozvoj. Při příležitosti synody o Amazonii jsme požádali kardinála Czerného o rozhovor, který nyní přinášíme v českém překladu.
06.12.2019

Betlémské světlo 2019

Letošní cesta skautů pro Betlémské světlo do Vídně se uskuteční v sobotu 14. prosince 2019. V neděli 15. prosince 2019 v 9.00 hodin při mši v katedrále sv. Petra a Pavla v Brně na Petrově předají skauti světlo z Betléma do rukou brněnského diecézního biskupa Vojtěcha Cikrleho.
06.12.2019

Film o biskupovi Vojtaššákovi v italské režii: Okysličení unavené víry Západu

Vojtaššák, dny barbarů - tak byl nazván nový dokumentárně-hraný film o spišském biskupovi Jánovi Vojtaššákovi. Snímek v režii italské autorské dvojice Alberta Di Giglia a Luigiho Beneschiho přiblížil publiku vatikánské filmotéky dramatické kapitoly pronásledování církve v Československu. “Je to svědectví okysličující stagnující a unavenou víru nás, obyvatel Západu,” říká Di Giglio.
04.12.2019