Stanovisko KTF UK, TF JU a CMTF UP k eutanazii

Děkani katolických teologických fakult v České republice, prof. PhLic. Vojtěch Novotný, Th.D (Katolická teologická fakulta Univerzity Karlovy), doc. ThDr. Rudolf Svoboda, Th.D., (Teologická fakulta Jihočeské univerzity) a prof. Ing. Mgr. et Mgr. Peter Tavel, Ph.D. (Cyrilometodějská teologická fakulta Univerzity Palackého v Olomouci) vydali společné stanovisko k záměru přípravy zákona o asistované sebevraždě a aktivní dobrovolné eutanazii.
Publikováno: 2. 12. 2019 14:45

Stanovisko

Katolické teologické fakulty Univerzity Karlovy,Teologické fakulty Jihočeské univerzity  a Cyrilometodějské teologické fakulty Univerzity Palackého v Olomouci

k záměru přípravy zákona o asistované sebevraždě a aktivní dobrovolné eutanazii 

Paní poslankyně Věra Procházková (ANO) v médiích opakovaně oznámila úmysl připravit a předložit návrh zákona o asistované sebevraždě a aktivní dobrovolné eutanazii. Jako představitelé teologických fakult, jež se – vedle jiného – věnují (bio)etickým otázkám lidské existence, k tomu zaujímáme následující stanovisko, jímž chceme přispět ke společenské diskusi o dané problematice:

1. Je smutnou skutečností, že jsou mezi námi lidé, kteří se ocitají v životní situaci, již považují za nesnesitelnou a bezvýchodnou a z níž volí únik dobrovolným ukončením vlastního fyzického života. I jediný takový „sebezničující čin s fatálním výsledkem“ (WHO) je tragický, a právě proto je potěšující, že je v České republice evidována sestupná tendence v celkovém počtu dokonaných sebevražd (ČSÚ). I tak je ovšem tento počet nad průměrem Evropské unie a nad světovým průměrem (WHO). Ministerstvo zdravotnictví proto zveřejnilo Národní akční plán prevence sebevražd 2019–2030, v němž jménem České republiky deklarovalo, že je žádoucí předcházet sebevražednému jednání. Zamýšlený zákon o asistované sebevraždě a aktivní dobrovolné eutanazii se zdá jít přímo proti této národní strategii.

2.Stav trvalé a nesnesitelné tělesné bolesti bez naděje na zlepšení zdravotního stavu v České republice nemusí a nemá existovat, neboť naše zdravotní péče, je-li poskytována adekvátně, má potřebné řešení i pro veliké útrapy – v krajním případě formou paliativní sedace. Také trápení, jež je přednostně duševní, lze výrazně mírnit tam, kde je pacientovi poskytována péče integrální, tedy nejenom tělesná, ale i psychická, sociální a spirituální. Pozitivní příklad poskytují hospice. Správný přístup k bolestem terminálních pacientů nespočívá v jejich (sebe)usmrcení, nýbrž v rozvoji paliativní léčby, paliativní péče a péče o seniory, ve vyšším docenění a zpřístupnění duchovních služeb, a také ve vzdělávání příslušných odborníků o citlivém a integrálním doprovázení umírajících v poslední fázi jejich života.

3. Zamýšlený zákon, ať už bude jeho znění jakékoli, není prostředkem pro zmírnění situace trpících, nýbrž legalizací jejich (sebe)usmrcení. Má legitimizovat situaci, v níž osoba, jež se rozhodla ukončit svůj život, vtahuje do realizace svého úmyslu další osoby, jež se mají na její smrti vědomě příčinně podílet. Má navodit onu beztrestnost lékaře a zdravotníků, jaká se týká osob, které bez vlastní vůle spoluzapříčiní smrt sebevraha (např. strojvůdce apod.). Jde však o situaci eticky i právně odlišnou, protože v tomto případě se má na (sebe)usmrcení pacienta podílet další osoba vědomě a svobodně, případně dokonce z úředního pověření.

4. Zapojení lékaře a dalšího zdravotnického personálu do uskutečnění asistované sebevraždy nebo do aktivní dobrovolné eutanazie by přineslo zásadní změnu vztahu mezi lékařem resp. zdravotníkem a pacientem, étosu lékařské a zdravotnické služby a samotného pojmu zdravotní péče. Ta by již nesměřovala výlučně ke zmírnění utrpení terminálních pacientů, nýbrž – v některých případech – k jejich vědomému (sebe)usmrcení, tedy pravému opaku toho, co je definičním znakem terapie a základním kamenem lékařského étosu. Nepřípustné je rovněž to, co se objevilo v médiích: že by měly příslušné usmrcovatele nominovat lékařské fakulty. Těm rozhodování o smrti pacienta nepřísluší, a to ani touto zprostředkovanou formou.

5. Uzákonění asistované sebevraždy a aktivní dobrovolné eutanazie by s sebou neslo objektivní riziko, že bude narušena solidární soudržnost mezi společností a vážně nemocnými a že tito budou z různých důvodů vystaveni explicitnímu či implicitnímu tlaku ve věci rozhodnutí o tom, zda mají či smějí dále žít, a to právě v té situaci, kdy je autonomie jejich rozhodování vystavena nesmírně těžké zkoušce, někdy dokonce i omezena. Ostatně, již samotné prohlášení eutanazie za jednu ze standardních „možnosti řešení“ jistých situací by bylo nevyhnutelně zdrojem tlaku: každý, kdo by legalizovanou eutanazii odmítal, by byl nucen své stanovisko zdůvodňovat. Zkušenosti ze zemí, kde asistovaná sebevražda byla legalizována, tyto obavy potvrzuje.

6.V neposlední řadě je třeba zmínit i nebezpečí tzv. kluzkého svahu, jež vede k tomu, že i ty zákonné úpravy asistované sebevraždy a aktivní dobrovolné eutanazie, jež začínaly u striktně stanovených podmínek, směřují k rozšiřování skupin, u nichž se (sebe)usmrcení provádí, resp. příčin, za nichž je považováno za legitimní. Na roveň fyzického a duševního utrpení terminálních pacientů jsou pak stavěny i psychické útrapy spojené se zdánlivě neřešitelnými existenciálními otázkami a sociálními problémy. Může dojít také k tomu, že je vůle trpícího ukončit svůj život dokonce pouze předpokládána a k usmrcení dochází i bez požádání. Takové nebezpečí je neúnosné.

7.Případný zákon o asistované sebevraždě a aktivní dobrovolné eutanazii by se týkal i samotného pojetí lidské osoby a sebepojetí lidské společnosti. Jsme přesvědčeni, že lidská osoba je povolána k tomu, aby svůj život a své právo na život s vděčností přijala jako dar, který obdržela v okamžiku početí a který se pro ni stal úkolem, jejž má v průběhu celé své existence naplňovat tím, že bude sama sebe svobodně dávat druhým a Bohu. Člověk je schopen vědomě a svobodně disponovat svým životem. Nemá si ho ale vzít: má ho dávat druhým a za druhé, v krajním případě ho může i obětovat. Pak je jeho existence smysluplná, a to dokonce i uprostřed bolestí a na prahu smrti. Společnost pak má dar života chránit od jeho početí až k jeho přirozenému konci.

V tomto přesvědčení nás utvrzuje pohled na Ježíše z Nazareta, jehož sebedarování, osobní příklad a poselství stojí v základech toho pojetí člověka, od něhož se odvozuje i moderní koncept lidských práv a jež dalo s ničím nesrovnatelný impuls pro rozvoj péče o slabé, ohrožené, nemocné a umírající.

Ve světle výše uvedených skutečností prosíme paní poslankyni, ostatní zákonodárce a politiky, aby byl pokus o uzákonění asistované sebevraždy a aktivní dobrovolné eutanazie zastaven, případně odmítnut.

Dne 20. listopadu 2019


prof. PhLic. Vojtěch Novotný, Th.D., děkan KTF UK

doc. ThDr. Rudolf Svoboda, Th.D., děkan TF JU

prof. Ing. Mgr. et Mgr. Peter Tavel, Ph.D., děkan CMTF UP

Ve formátu pdf.

Autor článku:
Monika Klimentová

Související články

Další aktuality

Ještě dobrovolníci z oderské školy

V době koronavirové krize se do dobrovolnické činnosti zapojily všechny studentky 3. ročníku oboru Ošetřovatel Střední pedagogické školy a střední zdravotnické školy sv. Anežky České, přímo do nemocnice v Odrách jich pak nastoupilo 70% a jejich síly podpořil také jeden student 2. ročníku. Všem těmto studentům patří velké poděkování, za jejich ochotu a odvahu nastoupit v první linii, za schopnost méně myslet na sebe a více na druhé. Za to, že uprostřed mnoha aktuálních nejistot byli pro mnohé zdrojem naděje i vzorem odvahy a příkladem nezištné pomoci, protože jejich pomoc po celou dobu byla v rámci dobrovolnictví. Věřím, že i pro studenty to byla cenná zkušenost, určitě prožili i spoustu nelehkých chvil, ale určitě se utvrdili v tom, že jejich budoucí povolání je krásné a potřebné a má hlubší smysl. Studentky 3. ročníku v červnu čekají závěrečné zkoušky – státní písemné zkoušky a dále i zkoušky praktické a ústní. Přejeme jim, aby se u těchto zkoušek zhodnotila veškerá jejich dosavadní práce ve škole i v nemocnici, aby je složily úspěšně a mohly prožít radost, kterou samy v hojné míře umí rozdávat druhým. Rádi přikládáme, se svolením autorů, poděkování z Městské nemocnice v Odrách.
01.06.2020

Martin David jmenován biskupem – apoštolským administrátorem sede plena et ad nutum Sanctae Sedis ostravsko-opavské diecéze

Dnes, 1. června 2020, byl pomocný biskup ostravsko-opavské diecéze Mons. Martin David jmenován apoštolským administrátorem „sede plena et ad nutum Sanctae Sedis“ téže diecéze dekretem Kongregace pro biskupy. Úřad i status sídelního biskupa nadále zůstávají biskupu Františku Václavu Lobkowiczovi, tímto jmenováním však z něj bylo sňato břemeno řízení diecéze. Záležitosti spojené s řízením diecéze se přesouvají na biskupa – apoštolského administrátora sede plena et ad nutum Sanctae Sedis Martina Davida.
01.06.2020

Červnové číslo časopisu IN! - dívčí svět 2020

Slunce, šaty a zmrzlina. To jsou pro nás indicie začátku léta. Co na tom, že oficiálně ještě nezačalo. Pro mě už je tu. A navíc oslavujeme narozeniny celé naší církve. Slavnost seslání Ducha Svatého a tak si můžeme užívat dvojnásob. A když je důvod slavit, proč toho nevyužít a nepřečíst si IN!
01.06.2020

Přímé přenosy bohoslužeb od 1. do 7. června 2020

Všem, kdo se nemohou zúčastnit mše svaté v kostele, nabízíme přehled bohoslužeb vysílaných během následujících dní přímým přenosem v Televizi Noe a Radiu Proglas.
01.06.2020

Papež František: My, lidé, jsme chrámem Ducha Svatého, nikoli ekonomik

Naposledy a zároveň poprvé v této velikonoční době zazněla mariánská modlitba Regina caeli na Svatopetrském náměstí za přítomnosti několika set věřících, které papež František v poslední den tohoto liturgického období oslovil z okna ve třetím patře Apoštolského paláce.
31.05.2020