Zemřel biskup Ján Eugen Kočiš

Dnes v nočních hodinách zemřel Mons. Ján Eugen Kočiš, emeritní pomocný biskup řeckokatolického Pražského apoštolského exarchátu a abrittský titulární biskup. Zemřel v Domě sv. Kosmy a Damiána v Prešově v 69. roku kněžství a přesně den po 52. výročí tajného biskupského svěcení, které přijal v Brně 3. prosince 1967. Byl druhým nejstarším žijícím biskupem byzantské tradice na světě.

Životopis vladyky Jána Eugena Kočiše

Mons. Ján Eugen Kočiš, emeritní pomocný biskup Pražského apoštolského exarchátu a titulární abrittský biskup, se narodil 25. června 1926 v Pozdišovciach na Slovensku, jako nejmladší z osmi dětí. Jako bohoslovec zažil roku 1950 v kněžském semináři v Prešově jeho zrušení i zákaz Řeckokatolické církve, které zůstal vždy věrný. 

Dostal povolávací rozkaz do PTP v Čechách, kde sloužil do konce roku 1953 na různých stavbách a v lese. Večer 1. ledna 1951 byl tajně na základě dřívějšího souhlasu biskupa bl. Pavla Petra Gojdiča OSBM vysvěcený biskupem Robertem Pobožným v nemocniční kapli v Rožňave na kněze. Po propuštění z PTP byl zaměstnaný v pekárně ve Vranově nad Topľou. Před uvězněním se skrýval na různých místech. Od léta 1955 do února 1958 se mu podařilo ukrývat u dobrých lidí, ale např. i v kukuřičném poli či v stodole a kněžsky tak mohl posloužit mnohým věřícím. Zadržen byl 7. února 1958 v Dúbravke, když tajně vyučoval děti náboženství. Byl několikrát souzen a nakonec odsouzen na čtyři roky vězení, ztrátu občanských práv a zákaz pobytu v Prešovském a Košičském kraji na pět let. Na základě amnestie byl po dvou letech propuštěn a nastoupil do zaměstnání v závodě Plynostav v Pardubicích, kde pracoval až do konce dubna 1968. Ve volných dnech cestoval na Slovensko, kde tajně vypomáhal mezi řeckokatolickými věřícími, protože Řeckokatolická církev tam byla ještě stále zakázaná. 

Dne 3. prosince 1967, ve věku 41 let, tajně přijal biskupské svěcení v Brně z rukou tajného biskupa Felixe Davídka. V roce 1968 byl tři měsíce (od května do července) osobním sekretářem internovaného bl. biskupa Vasiľa Hopka v Oseku. Díky tomu byl velmi blízko při obnově Řeckokatolické církve. Poté necelý rok působil ve farnosti Klenov. Následujících 21 let byl ceremoniářem a aktuárem na Řeckokatolickém ordinariátu v Prešově. Ani po opakovaných žádostech nedostal státní souhlas ke jmenování ředitelem biskupské kanceláře. Během služby ceremoniáře zároveň vypomáhal ve farnostech celé Prešovské eparchii. V letech 1990 – 1993 byl správcem farnosti Ďurďoš. Po zřízení Řeckokatolického biskupského vikariátu v Praze roku 1993 se stal jeho ředitelem a v roce 1996 generálním vikářem nově zřízeného Pražského apoštolského exarchátu.

Dne 24. dubna 2004 ho papež sv. Jan Pavel II. jmenoval abrittským titulárním biskupem a pomocným biskupem v Pražském apoštolském exarchátu. Dne 15. května 2004 přijal veřejně v katedrále sv. Klementa v Praze biskupské svěcení, pro jistotu sub conditione (s podmínkou), protože první svěcení bylo neveřejné a v podzemní církvi. Od roku 2006 byl emeritním biskupem.

V září 2010 se vrátil k zaslouženému odpočinku do své rodné Prešovské archieparchie, přestěhoval se do arcibiskupské rezidence v Prešově a často chodil do farností na různé slavnosti společně s prešovským arcibiskupem metropolitou Jánem Babjakem SJ.

Během své duchovní služby byl blízkým spolupracovníkem také biskupa Jána Hirky, potom biskupa Ivana Ljavinca či biskupa Ladislava Hučka. Od roku 2012 se o něj staraly sestry služebnice Neposkvrněné Panny Marie v Domě sv. Kosmy a Damiána v Prešově.

Vladyka Kočiš byl posledním biskupem Řeckokatolické církve u nás, který si živě pamatoval zrušení Řeckokatolické církve v roce 1950. Jeho svědectví lásky k Bohu a ke Kristově církvi, Řeckokatolické církvi, svědectví jeho víry a věrnosti poslání, pro které si ho Bůh vyvolil, může být příkladem a povzbuzením pro seminaristy, kněze i laické věřící.

V jeho životě bylo možné vidět, že v naději na vzkříšení lze všechno překonat. Ve všech protivenstvích a utrpeních měl pevnou naději, že Bůh, kterému vždy důvěřoval, řídí náš život. Jeho biskupským heslem bylo zvolání: „Můj Ježíši, Milosrdenství!“

V posledních letech už nemohl sám chodit, pouze na vozíku a s doprovodem, ale i přesto měl jasnou mysl a dobrou paměť. 

V létě tohoto roku (2019) vyšla ve Vydavatelství Petra, n. o. v Prešově kniha rozhovorů s ním s názvem V nádeji vzkriesenia, ve které jsou sepsané jeho vážné i veselé vzpomínky a to i v kontextu novodobých dějin Řeckokatolické církve na našem území. Je to velmi vzácná součást dějin Řeckokatolické církve, protože se jedná o rozhovor se vzácnou osobností, kterou otec otec biskup Ján Eugen Kočiš bezpochyby byl.

_{(Zdroj: Apoštolský exarchát)}