Jeden papež

Přinášíme vám překlad recenze filmu Dva papežové, který závěrem minulého roku uvedla společnost Netflix. Autorem článku je pomocný biskup arcidiecéze Los Angeles Robert Barron.
Publikováno: 3. 1. 2020 21:45

Nový a velikým ohlasem provázený film Dva papežové,vysílaný na Netflixu, by se správně měl jmenovat „Jeden papež“, protože představuje vyvážený, plastický a sympatický portrét Jorgeho Maria Bergoglia (papeže Františka) a čirou karikaturu Josepha Ratzingera (papeže Benedikta XVI.). Taková nevyváženost film zásadně oslabuje: snímek měl podle všeho ukázat, jak starý, nevrlý legalista Benedikt nachází duchovní ložiska ve službě přátelského a dopředu hledícího Františka. Tato tematická linka nicméně v konečném důsledku oběma postavám škodí a z filmu, který mohl být vrcholně zajímavou studií charakterů, se tak stala předvídatelná a únavná apologie tvůrci upřednostňované verze katolicismu.

Že se nám předkládá Ratzingerova karikatura, jasně pochopíme už v úvodních minutách filmu, kdy je bavorský kardinál představen jako ambiciózní muž, který si chce v roce 2005 pletichami zajistit zvolení papežem. Skutečný kardinál Ratzinger přitom alespoň třikrát prosil Jana Pavla II., aby mu dovolil odejít z vedení Kongregace pro nauku víry a věnovat se studiu a modlitbě. Na své pozici nakonec zůstal jedině proto, že Jan Pavel jeho prosby vytrvale odmítal. A v samotném roce 2005, po smrti Jana Pavla, připouštěli dokonce i Ratzingerovi ideologičtí oponenti, že tehdy 78letý kardinál po ničem netouží víc, než aby se mohl vrátit do Bavorska a sepsat svou christologii. Zápletka s ambicemi a pletichami samozřejmě lépe vyhovuje karikatuře „konzervativního“ církevního činitele, se skutečným Josephem Ratzingerem ovšem nemá společného absolutně nic. A později, ve scéně zobrazující smyšlené setkání mezi papežem Benediktem a kardinálem Bergogliem v zahradách rezidence v Castel Gandolfu, se stárnoucí papež mračí na svého argentinského kolegu a zatrpkle kritizuje jeho teologii. Také v tomto případě ale dokonce i Ratzingerovi kritici připouštějí, že „Boží rotvajler“ je ve skutečnosti při jednání s druhými vždy vlídný, laskavý a jemný. Uštěkaný ideolog je tedy i v tomto případě pohodlná karikatura, vůbec se ale neblíží skutečnému Ratzingerovi.

Nejzávažnější dezinterpretace postavy se ovšem objevuje ke konci filmu, kdy sklíčený Benedikt – poté, co se již rozhodl odstoupit – připouští, že před časem přestal slyšet Boží hlas a znovu ho zaslechl teprve skrze nově vzniklé přátelství s kardinálem Bergogliem! Zdůrazňuji, že za následujícími řádky nestojí ani ždibec neúcty ke skutečnému papeži Františkovi, ale tvrdit, že jeden z nejinteligentnějších a duchovně nejbdělejších katolíků posledního století potřebuje k tomu, aby zaslechl Boží hlas, zákrok kardinála Bergoglia, je nanejvýš absurdní. Od počátku až do konce svého působení tvořil Ratzinger/Benedikt duchovně zářné teologické dílo podle velké tradice. Že byl od roku 2012 unavený a nemocný na těle, že se necítil schopný dál vládnout obrovskému aparátu katolické církve – to pochopitelně ano. Ale že by byl duchovně ztracený – to ani náhodou. I zde se může jednat o fantazii levicově orientovaného člověka, který je přesvědčený, že „konzervativci“ za fasádou pravidel a autoritářství skrývají duchovní úpadek. Chtít ovšem takovou hermeneutiku aplikovat na Josepha Ratzingera by skutečně šlo jen stěží.

Ty nejlepší části filmu představuje retrospektivní ohlédnutí za dřívějšími etapami života Jorgeho Bergoglia – scény vrhající značné světlo na duševní a duchovní rozvoj budoucího papeže. Mimořádně dojemný je výjev ze silného setkání se zpovědníkem umírajícím na rakovinu. Nekompromisní zobrazení toho, jak Bergoglio během argentinské „Špinavé války“ jedná se dvěma jezuitskými kněžími podřízenými jeho autoritě, zase oklikou vysvětluje jeho odhodlání věnovat se chudým a žít prostě. Podle mého skromného názoru by film nesmírně vylepšilo, kdyby se podobného zacházení dostalo také Josephu Ratzingerovi. Kdybychom třeba v retrospektivě zahlédli šestnáctiletého chlapce z přísně protinacistické rodiny, který je v době umírající Třetí říše přinucen sloužit v armádě, lépe bychom pochopili, s jak hlubokým podezřením Ratzinger přistupuje k sekularistickým a totalitním utopiím i ke kultu osobnosti. Kdybychom se mohli ohlédnout za mladým knězem, který slouží jako perituskardinála Fringse a při II. vatikánském koncilu vede liberální frakci celý dychtivý, že se tak církev zbaví předkoncilního konzervatismu, lépe bychom pochopili, že nebyl žádným prostoduchým strážcem stávajícího stavu věcí. Kdybychom mohli vidět tübingenského profesora pohoršeného pokoncilním extremismem vylévajícím s vaničkou i dítě teologie, třeba bychom porozuměli tomu, proč je tak opatrný vůči programům usilujícím o změnu jen kvůli změně. A kdybychom mohli zahlédnout prefekta Kongregace pro nauku víry tvořícího vyvážený dokument, který na jedné straně podrobuje hluboké kritice teologii osvobození, a na straně druhé jí vyjadřuje silné uznání, pochopili bychom, že papež Benedikt není ani v nejmenším lhostejný k údělu chudých.

Dochází mi teď, že takový přístup by vydal na mnohem delší film, jenže co na tom? Vždyť jsem byl ochotný odsedět si tři a půl hodiny nudy při Irčanovi.Nadšeně bych tedy sledoval čtyřhodinový film, který by k Josephu Ratzingerovi přistupoval stejně poctivě a pronikavě, jak to činí vůči Jorgemu Mariu Bergogliovi. Byla by to nejen fascinující psychologická studie, ale také objevný pohled na dvě různé, avšak podstatně se doplňující církevní perspektivy. Místo toho jsme dostali spíš cosi jako komiks.

Robert Emmet Barron (narozen 19. listopadu 1959) je pomocným biskupem arcidiecéze v Los Angeles. Je zakladatelem Word on Fire Catholic Ministries a byl moderátorem televizního seriálu "Catholicism", dokumentu o katolické víře, který získal řadu cen. Předtím působil jako rektor v Mundeleinově semináři v chicagské arcidiecézi. Barron je autorem řady knih, esejí a teologických článků. Působí také jako náboženský korespondent pro NBC (objevuje se i ve Fox News, CNN a EWTN). Web, který biskup Barron založil (WordOnFire.org), oslovuje každoročně miliony lidí. Je jedním z nejsledovanějších katolíků na sociálních médiích na světě.

Originál článku zde: https://www.wordonfire.org/resources/article/the-one-pope/26140/
 

Autor článku:
Monika Klimentová

Související články

Další aktuality

Připomínáme si 70. výročí úmrtí P. Josefa Toufara

Dnes si připomínáme 70. výročí úmrtí číhošťského faráře Josefa Toufara, který 25. února 1950 zemřel na následky krutého mučení.
25.02.2020

Poselství Svatého otce Františka k postní době 2020

„Kristovým jménem vyzýváme: Smiřte se s Bohem!“ (2 Kor 5,20)
24.02.2020

Papež František v Bari: Nejvyšším cílem každé společnosti je mír

Svatý Otec František navštívil v neděli 23. února italské město Bari při příležitosti setkání katolických biskupů ze širokého okolí Středozemního moře, zaměřeného na budování pokoje ve složité oblasti kontaktu různých kultur a náboženství. Vytvářet pokoj je prioritou pro církev i společnosti, zdůraznil papež biskupům shromážděným v bazilice sv. Mikuláše.
24.02.2020

Prožijte postní dobu s myšlenkami arcibiskupa Graubnera

Každý den jednu krátkou myšlenku arcibiskupa Jana Graubnera naleznou během postní doby čtenáři olomouckého arcidiecézního webu na adrese www.ado.cz. Objevovat se bude v sekci „Myšlenka na týden“ v rámci titulní strany webu, a to od Popeleční středy (26. února) až do Velikonoc – poslední je plánována na slavnost Zmrtvýchvstání Páně (12. dubna).
24.02.2020

Přímé přenosy bohoslužeb od 24. února do 1. března 2020

Všem, kdo se nemohou zúčastnit mše svaté v kostele a chtěli by se připojit alespoň prostřednictvím médií, nabízíme přehled bohoslužeb, vysílaných během následujících dní přímým přenosem v Televizi Noe, Radiu Proglas a Českém rozhlasu.
24.02.2020