O Skutcích apoštolů - „Pavel přijímal všechny, kdo k němu přicházeli“

Katecheze papeže Františka z 15. ledna v aule Pavla VI., kterou uzavřel katecheze o Skutcích apoštolů.

Drazí bratři a sestry!

Dnes uzavřeme katecheze o Skutcích apoštolů poslední misijní zastávkou sv. Pavla, kterou byl Řím (Sk 28,14). Pavlova cesta, která splynula s cestou evangelia, dokazuje, že lidské trasy, pokud jsou prožívány ve víře, se mohou stát prostorem, jímž prochází Boží spása, prostřednictvím Slova víry, které je v dějinách činným kvasem, schopným proměňovat situace a otevírat stále nové cesty.

Příběh Skutků apoštolů se uzavírá Pavlovým příchodem do centra Říše a bohatou setbou slova, nikoli Pavlovým učednictvím. Závěr Lukášova vyprávění, soustředěného na cestu evangelia světem, obsahuje a shrnuje veškerý dynamismus Božího Slova. Slova, které nelze zadržet v jeho běhu a jež si přeje sdílet spásu všem lidem.

V Římě se Pavel nejprve setkává se svými bratry v Kristu, kteří ho vítají a dodávají mu odvahu (srov. Sk 28,15) a jejichž vřelé pohostinství prozrazuje, nakolik Pavlův příjezd očekávali a toužili po něm. Poté mu je dovoleno, aby bydlel sám pod vojenským dohledem, tedy společně s vojákem, který ho hlídal. Byl v domácím vězení. Navzdory svému uvěznění se může setkat s židovskými předáky, kterým vysvětluje, proč byl donucen odvolat se k císaři, a promlouvá k nim o Božím království. Snaží se je přesvědčit o Ježíši jako Mesiáši, přičemž vychází z Písma a poukazuje na spojitost mezi novostí Krista a nadějí Izraele (Sk 28,20). Pavel se hluboce ztotožňuje s židovstvím a v evangeliu, které hlásá, tedy ve zprávě o Kristově smrti a zmrtvýchvstání, spatřuje naplnění příslibu daného vyvolenému lidu.

Po tomto prvním neformálním setkání, při kterém římští Židé projevili poměrnou vstřícnost, následovalo další, úřednější, během něhož jim Pavel celý jeden den hlásal Boží království a snažil se své posluchače přivést k víře v Ježíše, počínaje „Mojžíšovým Zákonem a Proroky“ (Sk 28,23). Jelikož se všichni nedali přesvědčit, postěžoval si Pavel na zatvrzelost srdce, která Boží lid přivede k odsouzení (srov. Iz 6,9-10), a zaníceně velebil spásu národů, které projevují vnímavost vůči Bohu a dokážou naslouchat Slovu z evangelia života (srov. Sk 28,28).

Na tomto místě Lukáš završuje své dílo a neukazuje nám Pavlovu smrt, nýbrž hybnost jeho kázání nespoutaného Božího slova (2 Tim 2,9). Pavel se nemůže svobodně pohybovat, ale může svobodně mluvit, protože Slovo nebylo spoutáno a dává se naplno rozsévat z apoštolových rukou. Pavel tak činí „zcela otevřeně a bez překážek“ (Sk 28,31), v bytě, kde přijímá všechny, kteří si chtějí vyslechnout hlásání o Božím království a poznat Krista. Tento dům otevřený všem hledajícím srdcím je obrazem církve, která i v řetězech, za pronásledování a nepochopení neochabuje v mateřském přijetí každého muže i ženy, aby jim hlásala Otcovu lásku, která se zviditelnila v Ježíši.

Drazí bratři a sestry, na konci tohoto putování, které jsme společně prožili ve stopách evangelia běžícího světem, prosme Ducha, aby v nás obnovil povolání k odvážnému a radostnému hlásání evangelia. Kéž uschopní také nás, jako Pavla, abychom své domovy prosytili evangeliem a učinili z nich bratrská večeřadla, kde můžeme přijímat živého Krista, „přicházejícího v každém člověku a každém čase“ (Preface 2. adventní).

_{(Zdroj: Jana Gruberová / Vatican News)}