Prohlášení předsednictva CCEE a COMECE k 75. výročí osvobození nacistického tábora Auschwitz-Birkenau

Již 75 let uplynulo od osvobození německého koncentračního a vyhlazovacího tábora Auschwitz-Birkenau (27. ledna 1945) a toto místo stále vzbuzuje hrůzu.

1. Byl to největší nacistický koncentrační a vyhlazovací tábor, vznikl roku 1940 na okupovaném polském území, ve městě Osvětim. Původně byl určen pro Poláky (Auschwitz), později byl podstatně rozšířen na území sousední obce Březinka (Auschwitz-Birkenau) a v letech 1942–1945 se – jako součást „konečného řešení“ (Endlösung) – stal místem masového vyhlazování židovského lidu. Němečtí národní socialisté v koncentračním táboře Auschwitz-Birkenau zabili více než milion Židů, dále desítky tisíc Poláků (70–75 tisíc), Romů (21 tisíc) a Rusů (15 tisíc) i několik tisíc vězňů jiných národností. Vzhledem k obrovskému množství židovských obětí se celosvětově jedná o dějiště největšího vyhlazování Židů a zároveň dějiště největší masové genocidy.

Auschwitz se stal symbolem všech německých koncentračních a vyhlazovacích táborů a dokonce i všech dalších míst vyhlazování. Je jakoby vrcholem nenávisti vůči člověku, která si ve 20. století vyžádala tolik obětí na životech. Právě zde byla teze o zásadní nerovnosti lidí dovedena do konečných důsledků. Právě zde si nacisté přivlastnili moc rozhodovat o tom, kdo je člověk, a kdo ne. A právě zde se eutanázie setkala s eugenikou. Auschwitz-Birkenau je výsledkem systému postaveného na ideologii národního socialismu, který chce pošlapat důstojnost člověka stvořeného k Božímu obrazu. Podobně jednal i další totalitní režim, a sice komunismus, který si rovněž vyžádal miliony lidských obětí.

2. Tento koncentrační tábor nyní každým rokem navštěvují stovky tisíc lidí. Patřili mezi ně také tři poslední papežové.

Svatý Jan Pavel II. navštívil Osvětim při své první pouti do Polska (7. června 1979). Prošel táborovou branou s nápisem „Arbeit macht frei“, strávil několik chvil v cele smrti svatého Maxmiliána Marii Kolbeho a modlil se na dvoře bloku číslo 11, kde byli vězni stříleni. Poté se přemístil do Březinky, kde slavil mši svatou. V homilie při ní řekl: „Zastavuji se s vámi, drazí účastníci tohoto setkání, před nápisem v hebrejštině. Probouzí v nás vzpomínku na lid, jehož synové a dcery byli určeni k úplnému vyhlazení. Tento lid čerpal svůj původ od Abraháma, našeho otce ve víře (srov. Řím 4,12), jak to vyjádřil Pavel z Tarsu. Tentýž lid, který od Boha přijal přikázání ‚nezabiješ‘, sám v mimořádné míře zažil, co to znamená zabíjet. […] Národ nikdy nemůže růst na úkor druhého, za cenu zotročení jiných, za cenu dobyvačných válek, újmy na druhých, vykořisťování a smrti.“

Papež Benedikt XVI. prošel sám táborovou branou (28. května 2006) a během modlitby u mezinárodního památníku mučednictví národů pronesl promluvu, ve které řekl mimo jiné toto: „Jako Jan Pavel II. jsem i já kráčel podél nápisů v různých jazycích, vztyčených na paměť těch, kdo zde zemřeli. Jeden z nich je také v hebrejštině. Mocipáni třetí říše chtěli zahubit veškerý židovský lid, vymazat ho ze seznamu národů země. […] Tito násilní zločinci v podstatě chtěli s vyhlazením tohoto národa zabít také onoho Boha, který povolal Abraháma a na hoře Sinaj stanovil směrodatné principy lidského jednání, které zůstanou platné navždy. […] Zničením Izraele při šoa chtěli vposledku vyrvat také kořeny, z nichž vyrůstá křesťanská víra, a definitivně ji nahradit jimi vytvořenou vírou, vírou vlády nad člověkem, vlády silnějšího. […] Za těmito pamětními deskami se skrývají osudy bezpočtu lidských bytostí. Burcují naši paměť, burcují naše srdce. Nechtějí v nás vyvolávat nenávist: naopak, chtějí nám ukázat, jak je dílo nenávisti strašné.“

Papež František během své návštěvy bývalého koncentračního tábora Auschwitz-Birkenau (29. července 2016) šel ve stopách obou svých předchůdců. Nepronesl zde žádnou promluvu, výmluvná byla ale i jeho tichá přítomnost. Do pamětní knihy pak zapsal: „Pane, smiluj se nad svým lidem. Pane, odpusť tak mnoho ukrutnosti.“ Svou návštěvu pak zakončil modlitbou u památníku mučednictví národů.

3. Před několika dny papež František vybídl: „Výročí nevypověditelné krutosti, kterou lidstvo objevilo před pětasedmdesáti lety, by mělo vybídnout k zastavení, tichému setrvání a připomínce. Potřebujeme to, aby se nás nezmocnila lhostejnost“ (Promluva k delegaci Centra Simona Wiesenthala, 20. ledna 2020).

Letošní 75. výročí osvobození koncentračního a vyhlazovacího tábora Auschwitz-Birkenau nás, v duchu slov papeže Františka, nabádá k tomu, abychom se hlasitě postavili všem skutkům pošlapávajícím lidskou důstojnost: rasismu, xenofobii i antisemitismu. U příležitosti tohoto výročí také vybízíme současný svět ke smíření a pokoji i k respektu vůči právům každého národa na existenci a svobodu, na nezávislost a zachování vlastní kultury. Nesmíme dovolit, aby se pravda popírala, ani aby se jí manipulovalo podle momentální politické potřeby. Tato výzva je mimořádně důležitá právě nyní, kdy – navzdory dramatickým zkušenostem minulosti – je svět, ve kterém žijeme, trvale vystaven novým hrozbám a novým projevům násilí. Stále v něm přetrvávají kruté války, genocida, pronásledování i nejrůznější formy fanatismu, i když nás dějiny učí, že násilí nikdy nevede k pokoji, ale naopak vyvolává další násilí a smrt.

4. Je třeba si připomínat, že ačkoli se po druhé světové válce zdálo smíření mezi národy lidsky nedosažitelné, přesto jsme – spojeni v lásce Kristově – dokázali odpustit a prosit o odpuštění. Svědčí o tom i dopis, který polští biskupové zaslali roku 1965 biskupům německým. Zkušenosti z minula nás učí, jak důležité a plodné je budovat Evropu smířených a navzájem si odpouštějících národů.

Dne 27. ledna v 15.00, to znamená v hodinu osvobození koncentračního a vyhlazovacího tábora Auschwitz-Birkenau, proto rozsviťme svíce a pomodleme se za lidi umučené v táborech smrti, lidi všech národů a náboženství, i za jejich příbuzné. Naše modlitba ať posílí smíření a bratrství, které jsou opakem nepřátelství, ničivých konfliktů i přiživovaných neporozumění. Kéž v nás všech zvítězí Kristova láska.

kardinál Angelo BAGNASCO,
předseda Rady evropských biskupských konferencí (CCEE)

kardinál Jean-Claude HOLLERICH,
předseda Komise biskupských konferencí zemí Evropské unie (COMECE)

kardinál Vincent NICHOLS,
místopředseda Rady evropských biskupských konferencí (CCEE)

arcibiskup Stanisław GĄDECKI,
místopředseda Rady evropských biskupských konferencí (CCEE)

Janov, Brusel, Londýn, Varšava – 25. ledna 2020