Na tuto neděli připadá svátek Uvedení Páně do chrámu (2. února), který papež Jan Pavel II. spojil s oslavami Dne zasvěcených osob. Je tomu také třicet let, kdy se lidé v České republice začali po čtyřech dekádách komunistické vlády setkávat s řeholními hábity ve veřejném prostoru.
Dnes žijí kongregace, řády a společenství zasvěceného života svobodně nejen v církvi, ale také uprostřed společnosti. Po majetkovém narovnání se obnovuje i jejich ekonomická nezávislost. Celkový počet řeholníků a řeholnic v čase mírně klesá, některé řády ale zaznamenávají i narůstající počet nově příchozích. „V současné době u nás vede řeholní život na třináct set žen a přes šest stovek mužů,“ uvádí Kateřina Pulkrábková z odboru církevních dat ČBK.
Zasvěcené osoby žijí nejen za zdmi klášterů či v chrámech, ale potkáváme je v ulicích měst, nemocnicích, sociálních zařízeních, věznicích, na univerzitách, ve školách, a dokonce v armádě.
Jejich povolání k zasvěcenému životu má řadu podob – někdy rozpoznatelných navenek díky oděvu, jindy nenápadně skrytých. Žertuje se, že jen Duch Svatý ví, kolik takových společenství vlastně existuje a působí a v jakých povoláních je můžeme nalézt: od mnišské komunity kontemplativního života přes učitele a učitelky, zdravotní sestry až po vážené teology a teoložky.
Bolest zániku i radost růstu
Povolání k zasvěcenému životu však lidé (zejména mimo církev) příliš nerozumějí. Stále živá je poněkud přihlouplá představa, že v klášterech hledají svou životní cestu lidé zhrzení, nepohlední či nepraktičtí jedinci, kteří by se jinak neuživili, nebo lidé chladní, kteří v životě nestojí o lásku a žijí bez vztahů. Několik takových mýtů boří na tematické dvoustraně KT františkán Bernard Ondřej Mléčka.
Svou zkušenost s povoláním a cestou mladých lidí k zasvěcenému životu přibližuje tamtéž trio řeholních osob: oblát P. Vlastimil Kadlec, dominikánka Jordána Kleinwachterová a františkánka Kristina Hřebíková. Všímají si zejména úskalí, která musí lidé dnešního světa překonávat, pokud se do takového hledání pouštějí.
Chceme se nejen ptát, zda lidé (i ti věřící) rozumějí povolání k zasvěcenému životu, ale také se zabývat obavami o budoucnost řeholních komunit či pochybnostmi, zda Bůh povolává dostatečně. Řeholní společenství vznikala vždy jako odpověď na potřebu doby. Jejich počátek byl spojen s konkrétním posláním, úkolem či momentálním nedostatkem – od kazatelské služby přes výchovu mládeže až po péči o nemocné. Je pochopitelně tíživé sledovat, jak některá společenství – vedle těch, která rostou – míří kvůli nedostatku nových členů spíše ke svému konci. Pohled na tuto situaci růstu a zániku a s ním související radosti i bolesti nabízí v rámci tématu KT arciopat břevnovských benediktinů P. Prokop Siostrzonek.
JIŘÍ MACHÁNĚ
Více v aktuálním vydání Katolického týdeníku, který je k mání elektronicky na www.katyd.cz/predplatne v řadě kostelů a ve vybraných novinových stáncích a knihkupectvích.
Uplynulo 75 let od osvobození Osvětimi. Představitelé církve i světoví politici se minulý týden sešli u památníku Jad Vašem v Jeruzalémě a v osvětimském koncentračním táboře. Uctili oběti a varovali
před vzestupem antisemitismu.
Před třiceti lety se do svobodné společnosti vrátily i řády a řeholní společenství. Nacházejí mladí lidé cestu k zasvěcenému životu?
„Toto ‚prodloužení hry‘ chápu jako pověření darovat tento čas Pánu,“ reagoval kardinál Schönborn poté, co papež nepřijal jeho rezignaci.
Mistrovství Evropy ve futsalu, tedy halovém fotbalu, kněží se letos koná v Česku. Zápasy se odehrají ve druhé polovině února v Praze a v Říčanech.
Na sklonku loňského roku začal v Rajhradě beatifikační proces služebnice Boží Marie Rosy Vůjtěchové.
Připravujeme:
ČEŠTINA V LITURGII
Půl století slavíme mši svatou v národním jazyce. Jak byla do života církve uvedena koncilní reforma? A co jí ještě dlužíme?