Souhrn post-synodální apoštolské exhortace Querida Amazonia

Ve Vatikánu dnes byla zveřejněna post-synodální apoštolská exhortace "Querida Amazonia" (Milovaná Amazonie). Dokument sleduje nové cesty evangelizace, péči o životní prostředí a chudé. Papež František doufá v nový misijní impuls a podporuje roli laiků v církevních komunitách. Níže přinášíme souhrn jednotlivých kapitol dokumentu.
Publikováno: 12. 2. 2020 16:00

Foto: Vatican Media

„Milovaná Amazonie stojí před okolním světem v celé své kráse, se svými dramaty, se svým tajemstvím.“ Tak začíná Apoštolská post-synodální exhortace Querida Amazonia (pozn. Milovaná Amazonie). V prvních článcích (2-4) vysvětluje papež František „smysl této exhortace“, která obsahuje mnoho odkazů na dokumenty biskupských konferencí zemí Amazonie, ale také na poezii autorů spojených s Amazonií. Papež vyjadřuje svou touhu „vyjádřit ohlas“, který v něm synoda vyvolala. Upřesňuje, že nemá v úmyslu nahradit nebo opakovat závěrečný dokument a zve k jeho četbě „v celém rozsahu“. Žádá, aby se celá církev nechala tímto dokumentem „obohatit, aby přijala jeho výzvy“ a církev v Amazonii aby usilovala o jeho „aplikaci“. Papež František se dělí o své „sny o Amazonii“ (5-7), jejíž osud musí zaměstnávat všechny, protože tato země je i „nás všech“. Vyjadřuje „čtyři velké sny“: aby Amazonie „bojovala za práva nejchudších“, „aby bránila kulturní bohatství“, aby „žárlivě střežila neodolatelnou přírodní krásu“, a aby křesťanské komunity byly „schopny se pro Amazonii nasadit a plně se do ní začlenit“.

Sociální sen: církev po boku utlačovaných

První kapitola exhortace Querida Amazonia je zaměřena na „sociální sen“ (8). Zdůrazňuje, že „skutečný ekologický postoj“ je i „postojem sociálním“. Papež si váží „dobrého života“ domorodců, ale varuje před „konzervacionismem“, který se stará výhradně o životní prostředí. S naléhavostí hovoří o „nespravedlnosti a zločinnost“ (9-14). Připomíná, že už papež Benedikt XVI. veřejně odsoudil „přírodní devastaci Amazonie“. Upozorňuje na skutečnost, že domorodci jsou vystaveni zotročování jak ze strany místních tak cizích mocností. Ekonomické zásahy přinášející devastaci, usmrcování, korupci, si označení „nespravedlnost a zločinnost“ zaslouží. Spolu s Janem Pavlem II. připomíná, že globalizace se nesmí stát novým kolonialismem.

Pro budoucnost Amazonie je třeba naslouchat hlasu chudých

Při pohledu na takové množství nespravedlnosti žádá papež, abychom se „rozhořčili a žádali odpuštění“. (15-19). Podle Františka je zapotřebí vybudovat „síť solidarity a rozvoje“. Vyzývá, aby se do jejího budování zapojili všichni, včetně politických představitelů. Papež se podobněji věnuje tak zvanému „komunitárnímu duchu“ (20-22). Připomíná, že v amazonském lidu jsou mezilidské vztahy „proniknuty přírodou, která je obklopuje“. Zažívají proto skutečné „vykořenění“, pokud jsou „nuceni migrovat do měst“. Poslední část první kapitoly je věnována „institucím v dezolátním stavu“ (23-25) a „sociálnímu dialogu“ (26-27). Papež veřejně odsuzuje zlo korupce, která je pro stát a jeho instituce zkázou. Vyslovuje přání, aby se Amazonie stala „místem sociálního dialogu“ především s těmi „posledními“. Nabádá, aby hlas chudých byl v souvislosti s Amazonií „hlasem nejsilnějším“.

Kulturní sen: pečovat o amazonský „mnohostěn“

Druhá kapitola je věnována „kulturnímu snu“. František hned objasňuje, že „propagovat Amazonii“ neznamená ji „kulturně kolonizovat“ (28). Používá svůj oblíbený obraz „amazonský mnohostěn“ (29-32). Je třeba bojovat proti „postmoderní kolonizaci“. Pro papeže Františka je naléhavé „bránit kořeny“ (29-35). Cituje encykliku Laudato si´ a exhortaci Christus vivit a podtrhuje, že „pohled na člověka prizmatem konzumismu“ vede k „homogenizaci kultur“, která má dopad především na mladé lidi. Papež je žádá, aby se „vrátili ke kořenům“, aby „znovu nabyli zraněné paměti“.

Původní obyvatelstvo se nesmí uzavřít do sebe, je třeba setkání různých kultur

Exhortace se věnuje „setkání různých kultur“ (36-38). Komentuje, že i zdánlivě „nejvíce rozvinuté kultury“ se mohou učit od národů, které „zúročily kulturní bohatství ve svém spojení s přírodou“. Odlišnost tedy nemá být „bariérou“, nýbrž „mostem“. Papež odsuzuje jakoukoli tendenci domorodého obyvatelstva uzavřít se do sebe“. Poslední část II. kapitoly se věnuje tématu „ohrožených kultur a národům v ohrožení (39-40). Konstatuje, že mohou „stěží zůstat zachovány“, pokud životní prostředí, ve kterém vznikly a rozvinuly se „bude zničeno“.

Ekologický sen: spojit péči o přírodu s péčí o člověka

Třetí kapitola, „ekologický sen“, je úzce spjata s encyklikou Laudato si´. V úvodu (41-42) zdůrazňuje, že člověk v Amazonii je úzce spjat s přírodou. „Základní ekologií, kterou potřebujeme“, je taková péče o naše bratry, jakou Pán pečuje o nás. Péče o životní prostředí a péče o chudé jsou „neoddělitelné“. Papež František dále obrací pozornost na „sen o vodě“ (43-46). Cituje Pabla Nerudu a další místní básníky, kteří hovoří o síle a kráse amazonských potoků. Píše, že svými básněmi nám „pomáhají osvobodit se od technokratického a konzumního paradigmatu, které přírodu potlačuje“.

Je třeba vyslyšet nářek Amazonie, rozvoj musí být udržitelný

Papež vyzývá, aby byl „nářek Amazonie“ vyslyšen (47-52). Připomíná, že planetární rovnováha je závislá na zdraví. Píše o velkých, nejen lokálních, ale i mezinárodních zájmech. Řešením proto není „internacionalizace“ Amazonie, nýbrž růst „odpovědnosti národních vlád“. Udržitelný rozvoj vyžaduje, aby obyvatelé byli stále informováni o projektech, které se jich týkají. Papež naléhá na vytvoření „systému norem“ jejichž parametry nesmí být porušeny. Zve ke „kontemplativnímu proroctví“ (53-57). Zdůrazňuje, že pokud budeme naslouchat domorodému obyvatelstvu, můžeme si Amazonii zamilovat, nikoli ji pouze „využívat“; můžeme v ní objevit „teologické místo, prostor, kde se Bůh zjevuje a povolává své děti“. Poslední část III. kapitoly se zaměřuje na „ekologickou výchovu a ekologické návyky“ (58-60). Papež podtrhuje, že ekologie není technickou záležitostí, vždy obsahuje „výchovný aspekt“.

Církevní sen: rozvoj církve s amazonskou tváří

Poslední, nejrozsáhlejší kapitola, je věnována „adresněji“ pastýřům a katolickým věřícím a soustřeďuje se na „církevní sen“. Papež vyzývá, aby se „rozvíjela církev s amazonskou tváří“ skrze „velké misijní zvěstování“ (61). Tyto národy mají „právo na zvěstování evangelia“, jinak „se každá církevní struktura“ stane nevládní organizací. Velkou část dokumentu pak papež věnuje inkulturaci. Vrací se k dokumentu Gaudium et spes a hovoří o „inkulturaci“ (66-69) jako o procesu, který vede k  „plnosti všeho dobrého ve světle evangelia“, co amazonská kultura poskytuje.

Nová inkulturace evangelia do prostředí Amazonie

Papež obrací svůj pohled do větší hloubky a ukazuje „cesty inkulturace v Amazonii“ (70-74). Při „evangelizaci“, píše, je třeba zohledňovat hodnoty přítomné v původním obyvatelstvu. Ve dvou následujících odstavcích se věnuje „sociální a duchovní inkulturaci“ (75-76). Papež zdůrazňuje, že vzhledem k chudobě velkého počtu obyvatel Amazonie, musí mít inkulturace „výrazný sociální charakter“. Současně však musí být sociální rozměr začleněn do rozměru „duchovního“.

Svátosti musí být dostupné všem, zvláště chudým

Exhortace dále vyjmenovává „výchozí body pro svatost Amazonie“ (77-80), které nemají být kopií „uspořádání na jiných místech“. Zdůrazňuje, že „je možné určitým způsobem přijmout nějaký domorodý symbol, bez toho abychom ho nutně označovali za modloslužebný“. Dodává, že můžeme zúročit báje „plné duchovního významu“, aniž bychom je nutně považovali za „pohanské omyly“. To samé platí pro náboženské oslavy, které byť požaduji „očistný proces“, „mají i posvátný význam“.

Další část dokumentu Querida Amazonia je věnována inkulturaci v liturgii (81-84). Papež konstatuje, že už II. vatikánský koncil požadoval úsilí o „inkulturaci v liturgii u domorodých národů“. Připomíná také, že během synody byl zmíněn „návrh na vypracování amazonského obřadu“. Nabádá, aby svátosti byly „dostupné pro všechny, zvláště pro chudé“. S odkazem na exhortaci Amoris laetitia připomíná, že církev se nesmí proměnit v „celní úřad“.

Je třeba, aby latinskoameričtí biskupové vyslali do Amazonie misionáře

S tímto tématem se pojí „inkulturace svátostné služby“ (85-90), na kterou musí dát církev „odvážnou“ odpověď. Podle papeže je třeba zaručit „častější slavení eucharistie“. V této souvislosti je důležité „určit to, co je pro kněze nejvíce specifické“. Odpověď je dle něj v svátosti svěcení, která k předsedání slavení eucharistie opravňuje pouze kněze. Jak tedy lze „zajistit kněžskou službu“ v tak dalekých zemích? František vybízí všechny biskupy, zvláště latinskoamerické, „aby byli velkodušní“, a nasměrovali ty, kdo „prokazují misijní povolání“, aby si zvolili Amazonii. Zve je, aby se nově věnovali formaci kněží.

Podpořit úlohu laiků v komunitách

Querida Amazonia se poté věnuje „komunitám plným života“ (91-98), ve kterých musí mít laici „důležité zodpovědné úlohy“. Podle papeže totiž nejde pouze o „podporu větší přítomnosti kněží“. Byl by to omezený cíl, pokud bychom nevyvolali „nový život v komunitách“. Je tedy zapotřebí nových „laických služeb“. Pouze skrze „významné přispění laiků“ bude moci církev odpovědět na „výzvy, které Amazonie přináší“. Papež píše, že zvláštní postavení mají také lidé zasvěcení a připomíná úlohu základní komunity, která hájila sociální právo a povzbuzuje především k činnosti REPAM (Rede Eclesial Pan-Amazônica – církevní panamazonská síť; pozn. překladatele) a „putovní misijní skupiny“.

Nový prostor pro ženy avšak bez klerikalizace

Zvláštní místo věnuje papež ženám, které jsou silou a darem (99-103). Konstatuje, že v Amazonii se některé komunity udržely pouze díky „přítomnosti silných a velkorysých žen“. Upozorňuje, že církev ale nelze „redukovat na funkční strukturu“. Kdyby tomu tak bylo, měly by ženy svou úlohu pouze tehdy, když by měly přístup ke svěcení. Podle papeže je třeba klerikalizaci žen odmítat, zatímco je třeba ale přijímat ženský přístup, který pokračuje v „síle a něze Panny Marie“. Papež povzbuzuje ke vzniku nových služeb žen, které – s veřejným pověřením biskupa – budou mít zásadní slovo na rozhodování v souvislosti s životem komunit.

Je třeba, aby křesťané bojovali společně za ochranu chudých v Amazonii

Podle papeže je zapotřebí „navzdory konfliktům rozšířit obzory“ (104-105) a přijmout výzvu Amazonie k „překonání omezených perspektiv“, které jsou „uzavřené v parciálních aspektech“. IV. kapitolu uzavírá „ekumenické a mezináboženské soužití“ (106-110). Papež zve věřící, aby „vytvářeli prostor pro dialog a společně jednali ve prospěch společného dobra“. „Jak je možné nebojovat společně?“ – ptá se František. „Jak by bylo možné nemodlit se společně a nepracovat bok po boku k obraně chudých v Amazonii?“

Amazonii a její národy svěřme Panně Marii

Dokument Querida Amazonia uzavírá papež modlitbou k Matce Amazonie (111). „Matko, shlédni na ubohý lid Amazonie, protože jeho domov je ničen přízemními zájmy“ – tak zní úryvek jeho modlitby. „Zasáhni citlivost mocných, protože i když víme, že je již pozdě, voláš nás, abychom zachránili vše to, co je dosud živé.“

 

Přeložila: Hana Pohořalá

 

Autor článku:
Monika Klimentová

Související články

Další aktuality

Školení online komunikace

Jednodenní školení je zaměřeno na praktické využití sociálních sítí v marketingu neziskových organizací. Po stručném úvodu do světa sociálních sítí se naučíte jak vytvořit kvalitní a efektivní příspěvek na Facebook, Instagram nebo Twitter, jak a kdy ho publikovat a jak ho dostat k co nejvíce uživatelům.
30.09.2020

Apoštolský list k 1600. výročí úmrtí svatého Jeronýma

Za „velkého učitele a otce církve, který položil bibli do středu svého života“ označil papež František v apoštolském listě svatého Jeronýma, jehož výročí smrti si dnes připomínáme.
30.09.2020

Papež: Laskavost je signálem Ježíšovy přítomnosti

Nádvoří sv. Damase hostilo dnes dopoledne generální audienci Petrova nástupce. Několik stovek lidí si vyslechlo závěrečnou část cyklu papežových katechezí Uzdravit svět. Papež také v závěru audience oznámil, že dnes vydal zvláštní apoštolský list o vztahu k Písmu svatému - Sacrae Scripturae affectus - u příležitosti 1600. výročí smrti svatého Jeronýma.
30.09.2020

Katolický týdeník: O „nebezpečné“ literatuře

Ve středu 7. října uplyne 60 let ode dne, kdy v sanitním voze u Vlčatína zemřel při převozu do třebíčské nemocnice básník Jan Zahradníček. Toto výročí je příležitostí připomenout si jeho tragický osud, ale i další literáty pronásledované nejen v 50. letech.
30.09.2020

Závěrečné poselství z plenárního zasedání CCEE

Na závěr plenárního zasedání Rady evropských biskupských konferencí (CCEE), které se konalo 26.-27. září, vydali evropští biskupové krátké poselství určené nejen pro katolíky, ale pro všechny obyvatele Evropy:
29.09.2020