Kázání biskupa Wasserbauera před Palladiem země české

Ochranu české země před epidemií koronaviru vyprošoval na slavnost sv. Josefa před Palladiem země české ve Staré Boleslavi biskup Zdenek Wasserbauer. Přinášíme kázání, které zde pronesl.

^{(Foto: Jakub Šerých, Člověk a víra)}

Bratři a sestry, milí přátelé,

přišli jsme prosit za naši zem k Palladiu, přišli jsme prosit o přímluvu Matku Boží. Vybral jsem ale tento den záměrně, protože kdo byl Panně Marii a jejímu Synu blíž než sv. Josef, snoubenec – pěstoun – ochránce Sv. Rodiny?

Starou Boleslav známe po revoluci možná nejvíce podle svatováclavské národní pouti, kterou zavedl kard. Vlk (mimochodem včera jsme si připomínali 3 roky od jeho úmrtí!). Sv. Václav je ochráncem naší vlasti spolu s ostatními našimi národními světci a světicemi, mezi které od roku 1654 patří z rozhodnutí Zemského sněmu také sv. Josef. Celé české nebe zde dnes chci prosit za naši zemi a za náš národ!

Zůstaňme ale u sv. Josefa. Včera večer, když jsem se modlil večerní chvály, velmi mne oslovil úvodní hymnus, ve kterém se modlíme:

A v pokušení o útěk

pod tíhou ochranného doprovodu

té, která čekala

tak bezmocně a přece odevzdaně

opřená jenom o nebe

jsi zvítězil a šel a vytrval.

Tak jako tenkrát i dnes

jdeš krajem našich srdcí

stejně se chvějících…

Jsou tam zmíněna „naše chvějící se srdce“. To chvění může mít nejrůznější důvody (a v konkrétní situaci některých z nás třeba ani nesouvisí s koronavirem…) Naše chvění může mít nejrůznější podobu:

• Opravdový strach o své zdraví, o svůj život… a o své blízké
• Obavy o budoucnost, co přinese…
• Obavy a chvění těch všech, na které poslední dny doléhají existenčně, ekonomicky; kteří řeší to, z čeho budou platit hypotéku nebo leasing…
• Obavy těch, kteří řeší, jestli nepřijdou o práci nebo nebudou muset své zaměstnance propustit (sv. Josef těmto všem dobře rozumí; on nebyl na nejnižším stupni společenského žebříčku z ekonomického hlediska; měl svoji dílnu – firmu; a mohl mít i své zaměstnance)
• Obavy všech lékařů a zdravotníků
• Obavy politiků a těch, kteří mají zodpovědnost…

Sv. Josef nám všem rozumí, protože on si těch různých obav a chvění užil až až…

• stačí si jen představit, co se v jeho srdci dělo poté, co zjistil těhotenství Panny Marie ale zejména poté, co mu anděl sděluje úkol postarat se o ni a o jejího syna, který bude tak mimořádný – Mesiáš!
• Nebo třeba chvění, co si počne po příchodu do Betléma, kdy nemají nocleh a Panna Maria se chystá k porodu
• Aby pak po chvíli oddechu u jeslí musel v noci vzít Marii i její dítě a prchat v ohrožení života do Egypta (musel to vážné rozhodnutí udělat hned; někdy nejde rozhodnutí odkládat… myslím teď na politiky, kteří třeba v těchto dnech dělají/musí dělat vážná rozhodnutí, protože jde také o životy; modleme se za ně!)
• A nebo nakonec když s úzkostí hledá 12 letého Ježíše ztraceného v Jeruzalémě…
   

My křesťané věříme v Boha, který je nám blízký a rozumí nám (včera jsme to slyšeli v 1.čt: Neboť kde je tak velký národ, jemuž by byli bohové tak blízko, jako je Hospodin, náš Bůh, kdykoli ho vzýváme.) Naše nebeská Matka je nám ve všem, co prožíváme blízko; stejně tak naši svatí, ke kterým se můžeme obracet…

Pojďme se ale ještě chvíli zastavit u slov evangelia, které se čte při dnešní slavnosti. Začínalo slovy: Ježíšovi rodiče putovali každý rok do Jeruzaléma na velikonoční svátky – k životu Sv. Rodiny patřilo pravidelné putování na pro židy nejposvátnější místo, do Jeruzaléma. I křesťané od prvních staletí putovali: také do Sv. Země, na hroby svatých mučedníků či vyznavačů, do Říma, do Compostelly, atd. A kolik v naší krásné zemi vzniklo poutních míst, kam naši předkové v dobách radostných i zlých přicházeli a přinášeli své úzkosti, kříže… ale i děkovali a chválili…

Dnes ledaskam jedeme jako turisté a třeba se tam i krátce pomodlíme ale možná bychom mohli znovu a více objevovat ta krásná poutní místa v Čechách, na Moravě i ve Slezsku a jejich sílu, jejich historii s tolika vyslyšenými modlitbami v dobách zlých! A opravdu tam putovat; mít tam čas na sebe i na Boha. V evangeliu jsme slyšeli: když ukončili sváteční dni a vraceli se domů… → oni tam prožili jako rodina celé svátky se všemi obřady, modlitbami…

Evangelium pokračovalo: vrátili se do Jeruzaléma a hledali ho. Po třech dnech ho našli v chrámě, jak sedí uprostřed učitelů, poslouchá je a dává jim otázky. Všichni, kdo ho slyšeli, žasli nad jeho chápavostí a nad jeho odpověďmi. – 1 den ujdou, pak se tedy 1 den vracejí a pak ho 3 dny hledají; celkem tedy 5 dní! Kolik obav a úzkostí musela Panna Maria s Josefem prožít? Však to také Maria vyjeví: Hle, tvůj otec i já jsme tě s bolestí hledali → ta zmíněná bolest byla „úzkostí“, jak to také správně mají některé české překlady.

Ježíše najdou, jak sedí uprostřed učitelů, poslouchá je a dává jim otázky – dá se předpokládat, že hovořili zejména o Toře, o Zákonu… ale já si dokáži klidně představit, že z té tak trochu teoretické roviny přešli i do praktického života a událostí tehdejších dní. Ano, s Ježíšem, Božskou Věčnou Moudrostí, se máme ptát a hledat odpovědi na naše současné otázky, které si klademe: proč to či ono se stalo, co nám to či ono chce jako jednotlivcům i jako společenství říci.

A zejména nezapomeňme, že Jeruzalém, to je místo Ježíšova procesu, odsouzení, ukřižování a zmrtvýchvstání - a to jsou ty nejdůležitější klíče na naše nejdůležitější otázky! 

Ale oni nepochopili, co jim tím chtěl říci – i my někdy nechápeme (nebo někdy ani nechceme pochopit!) to, co se děje s námi nebo kolem nás, ve společnosti, ve světě… a tak upadáme do stejných chyb a problémů.

Celá ta událost pro mne vrcholí konstatováním, které jsme už neslyšeli: Jeho matka pečlivě uchovávala všechna tato slova ve svém srdci: všechny ty[to] věci → ani Panna Maria nerozuměla všemu hned ale měla pozorné, otevřené srdce a nechávala se Bohem vést ke stále hlubšímu, pravdivějšímu vnímání – toho, co se děje kolem nás i v nás!

Začal jsem zmínkou hymnu o sv. Josefovi; na závěr si ho dovolím ještě kousek dočíst, protože nádherně promlouvá do toho, co prožíváme:

Tak jako tenkráte i dnes

ty s námi věrně pojď

ať šťastně projdeme

též Nazaretem našich dnů

a v dílně tvé se přiučíme

do tvarů krásnějších

podobu naši přitesat

a nepoznáni v jeho stínu

věrně jít dál

a s tebou milovat

Josefe spravedlivý.

(Zdroj: www.apha.cz)