Církevní svatby loni a letos aneb než rouška nahradila závoj

Počet svateb v roce 2019 opět mírně narostl, a navázal tak na trendy sňatečnosti z posledních let. Církevních svateb bylo v uplynulém roce 5.274, což představuje 14,5 % ze sňatků svobodných. Počty církevních svateb v posledních letech kopírují demografický vývoj o něco výrazněji než počty svateb celkem. Více církevních svateb se vloni tradičně konalo na Moravě, nejvíc v letních měsících. Letos řada snoubenců kvůli aktuálním omezením svatbu odkládá nebo pořádá v improvizovaných, komorních podmínkách.

^{Ilustrační foto: Zuzana Havlínová}

Celkový počet svateb v roce 2019 (počet sňatků svobodných i opakovaných sňatků) opět meziročně mírně narostl a počty dosahují nejvyšších hodnot od roku 2007 a i ten ve srovnání s okolními roky sňatkově vyčníval. V posledních třech letech počty sňatků odpovídají číslům obvyklým kolem roku 2000, kdy se braly silné ročníky „husákových dětí“, a to jak celkově tak i při přepočtu sňatků na 1.000 obyvatel. Nárůst kopíruje silnou populační křivku, je ale zřejmé, že nezávisle na ní zájem o sňatek v populaci svobodných stoupá. Pokles porodnosti ve 2. polovině 90tých let se totiž zásadně na svatebním trhu neprojevuje. Průměrný věk ženicha v roce 2018 byl 32,2 let a nevěsty 29,8 let.

U církevních sňatků zaznamenáváme v posledních třech letech mírný pokles (3,5 p.b. oproti roku 2018), přesto jsou jejich počty stále vyšší než před 5-6 lety. Na rozdíl od sňatků civilních je zde patrný vliv poklesu porodnosti a souvisejících nižších počtů pokřtěných ve 2. polovině 90tých let. Církevní sňatky totiž více odrážejí demografickou situaci a méně podléhají společenským a ekonomickým vlivům, neboť pro křesťany není svatba jen potvrzením již konzumovaného soužití, ale představuje začátek nového života. Podíl církevních svateb tvoří aktuálně téměř 10 % z celkového počtu svateb v roce 2019 a 14,4 % ze sňatků svobodných.

Jak se snoubenci připravující se na církevní svatbu vyrovnávají s aktuální situací?       

Měsíc květen v minulosti býval nejslabším sňatkovým měsícem v roce, v posledních desetiletích zůstává alespoň nejméně svatebně početným od dubna do října. Nouzový stav vyhlášený pro omezení šíření koronavirové epidemie zkřížil však řadě snoubenců plány. Některé dubnové svatby neproběhly vůbec a následné povolení deseti účastníků svatby nenaplňuje u většiny snoubenců představu o jejich vstupu do manželství. Prosté „posunutí“ termínu svatby o měsíc obdobně, jako to udělala katolická církev u tradičního Velikonočního křtu dospělých, často není tak jednoduché. „Křtiny se tradičně odehrávají v užším rodinném kruhu a i následná oslava bývá spíše komorní,“ vysvětluje P. Stanislav Přibyl, generální sekretář České biskupské konference. „Církevní svatba představuje pro snoubence začátek nového života, slib na celý život, který si snoubenci většinou skládají před celou farností a širokou rodinou. I proto patří svatby v kostelích mezi nejpočetnější události. Posunout termín svatby se stovkou pozvaných hostů jen tak o pár týdnů tedy opravdu není jednoduché.“ Poměrně časté řešení mezi snoubenci je posunutí svatby na příští rok, někteří snoubenci ale čekat nechtějí.

Církevní svatbě předchází několikaměsíční příprava, která od března také probíhá v improvizovaných podmínkách přes sociální sítě. „Letos připravuji na svatbu několik desítek mladých párů. Když začala omezení, probíhají přípravy na dálku. Každý se s tím vyrovnává po svém,“ popisuje P. Josef Prokeš, farář z poutního kostela Lomec v Jižních Čechách, kde se každoročně koná nejvíc svateb v Českobudějovické diecézi. „Jeden pár svatbu úplně zrušil, další snoubenci se rozhodli odsunout svatbu na příští rok. Ale pro některé je svatba důležitá natolik, že se rozhodli podstoupit obřad i v omezených podmínkách - v nejbližších víkendech mám několik svateb, které se odehrají v omezeném počtu 10ti lidí.“

Význam svatby jako slibu na celý život

Pro katolíky je sňatek začátkem společného života (resp. vstup do něj), zatímco u civilního sňatku se nezřídka jedná spíš o potvrzení již probíhajícího soužití. Proto křesťané obvykle neodkládají sňatek až po vyzkoušení dlouhodobého společného soužití, zařízení společné domácnosti či dokonce po narození dětí. Průměrný věk snoubenců bývá u církevních sňatků nižší, než uvádí statistiky obyvatelstva u celkové populace. P. Josef Prokeš z Lomce vysvětluje „Pro pevnější manželství potřebujeme znamení lásky, která nás povzbuzují. A s tím také souvisí pořádné svatby, které 'nakazí' a povzbudí v lásce všechny přítomné. Proto jsem vždycky moc vděčný za každou 'hezkou' svatbu.  A tím 'hezkou' zde nemyslím věci fyzické, ale spíše, když přes to fyzické prosvítává nejvyšší pravda, láska, krása a síla, které jsou za tím.“

 V současné situaci chápe rozhodnutí snoubenců, kteří se rozhodli svatbu odložit, i těch, kteří nechtějí čekat a svátost manželství si udělují v improvizovaných podmínkách. „Svatba je svátost velké důležitosti a pro ty, kteří jsou na vstup do společného života opravdu připraveni, nemá cenu odkládat. Na druhé straně je to rituál, který má mnoho vrstev. Netýká se jen snoubenců, ale i rodičů, kterým tak mohou poděkovat za výchovu. Pro dědečky a babičky je to radost v jejich stárnutí a povzbudí nezřídka i další lidi ze širšího společenství.“

_{Autoři: PhDr. Kateřina Pulkrábková a Mgr. Daniel Chytil}