Papež František: Víra je protest proti strádání, jehož důvod neznáme

Dopoledne v knihovně Apoštolského paláce pronesl papež v přímém přenosu pravidelnou katechezi, kterou zahájil nový cyklus nazvaný „mysterium modlitby“. Vyzval v ní věřící, aby nikdy nezadusili touhu po naději a spasení.

Na úvod pravidelné středeční audience byl přečten úryvek z Markova evangelia (Mk 10,46-52) o setkání slepce Bartimaia s Ježíšem. Následnou katechezí zahájil nový cyklus na téma modlitba, protože „modlitba je dech víry a její nejvlastnější výraz. Jako zvolání stoupající ze srdce toho, kdo věří a svěřuje se Bohu.'

V tomto příběhu je slepý žebrák Bartimaios po vyznání víry v Ježíše uzdraven. Žebrák Bartimaios „byl slepý, seděl a žebral u cesty na okraji svého města, Jericha. Není bezejmennou osobou, má obličej a jméno: Bartimaios, tzn. „syn Timaův“. Jednoho dne slyšel, že půjde kolem Ježíš. Jericho bylo vskutku křižovatkou lidí, kteří jím neustále procházeli, buď poutníků či obchodníků. Bartiamios se tedy usadil a učinil vše, co mohl, aby se setkal s Ježíšem.“

Papež připomíná, že jedinou zbraní, kterou slepý Bartimaios měl, byl jeho hlas a proto hlasitě několikrát zvolal »Synu Davidův, Ježíši, smiluj se nade mnou!« (v.47) i přes to, že jej mnozí okřikovali „Bartimaios však nemlčí, ba dokonce křičí ještě víc: »Synu Davidův, Ježíši, smiluj se nade mnou!«. Je to krásná zarputilost těch, kteří hledají milost a tlučou na dveře, na Boží srdce. On tluče svým křikem. Výraz „Synu Davidův“ je velice příznačný. Označuje Mesiáše, vyznává Mesiáše. Je to vyznání víry, vycházející z úst muže všemi opovrženého.“

Jeho křiku Ježíš naslouchá a „Bartimaiova modlitba se dotýká Jeho srdce, Božího srdce, a otevírá mu dveře spásy. A Ježíš si jej nechá zavolat. On tedy vstane, a ti, kteří mu před chvílí říkali, ať zmlkne, jej nyní přivádějí k Mistrovi. Ježíš s ním rozmlouvá a žádá, aby vyjádřil svoje přání. Toto je důležité! Tehdy se křik stává prosbou: »Mistře, ať vidím!« (v.51).“

Víra je volání po spasení

„Víra je volání přitahující Boží milosrdenství a moc,“ řekl papež František a dodal:  „Modlitba se netýká pouze křesťanů, ale všech mužů a žen, kteří hledají smysl na své pozemské cestě.'

„Víra jsou dvě pozvednuté ruce a hlas, který voláním prosí o dar spásy,“ uvedl Svatý otec a připomněl, že Katechismus říká, že „pokora je základem modlitby“  (Katechismus katolické církve, 2559). Dále vysvětlil, že modlitba „se rodí ze země, latinsky humus, odkud pochází slovo humilis – pokorný. Pochází z naší nedostatečnosti, z naší žízně po Bohu (srov. tamt., 2560-2561).“ 

„Víra, je voláním,” řekl papež a apeloval, abychom toto volání nedusili. 

„Víra je protest proti strádání, jehož důvod neznáme. Nevíra se spokojuje se situací, do níž jsme upadli. Víra je naděje, že budeme spaseni. Nevíra je uvykání zlu, které nás tísní.“

Modlitba je silnější než jakýkoli opačný argument

„V srdci člověka je hlas, který je silnější než jakákoli opačná argumentace. Všichni máme tento hlas v sobě. Hlas, který se ozývá spontánně, bez něčího rozkazu. Hlas, který se ptá po smyslu naší pozemské pouti, zejména nacházíme-li se v temnotě: „Ježíši, smiluj se nade mnou.“ 

„Nejsou snad tato slova vepsána do veškerého stvoření? Všechno vzývá a prosí, aby tajemství smilování dosáhlo svého definitivního naplnění. Nemodlí se jenom křesťané. Ti pouze sdílejí prosebné volání se všemi ostatními muži a ženami. Tento horizont lze však ještě rozšířit. Pavel říká, že »celé tvorstvo zároveň sténá« (Řím 8,22). Umělci často interpretují toto tiché volání tvorstva, které dřímá v každém tvoru a vyjevuje se zejména v srdci člověka, protože „člověk je Boží žebrák“ (KKC, 2559). To je nádherná definice člověka: Boží žebrák.“ 

Celý text papežovy promluvy naleznete zde

_{(Zdroj: Vatican News)}