Církev má pět nových ctihodných Božích služebníků

Papež František přiznal titul “ctihodní” pěti novým kandidátů oltáře. Schválením dekretů o heroických ctnostech předložených Kongregací pro svatořečení začíná vatikánská fáze beatifikačních procesů, při níž se očekává potvrzení zázraku na přímluvu dotyčného kandidáta.

_{na obr. je Matteo Farina}

Italský mladík na prahu dospělosti zemřelý v roce 2009, španělská dívka a její otec vysvěcený jako vdovec na kněze a další dva italští kněží minulého století byli na základě dekretu o heroických ctnostech předloženého papeži při včerejší audienci kardinála Becciu uznáni za “ctihodné” Boží služebníky. 

Matteo Farina (19. 9. 1990 - 24. 4. 2009) si kladl za cíl “nakazit” své vrstevníky láskou k Bohu, kterou definoval jako “nevyléčitelnou nemoc”. A neužíval toto slovní spojení s koketní lehkostí, protože se jej prst Boží dotkl v podobě nádoru na mozku již ve 13 letech. Jako všichni nemocní doufal v uzdravení, absolvoval operace a léčebné terapie, ale zároveň neztrácel z očí světlo evangelia, které mu bylo bylo knihou pro každý den, až do odchodu na věčnost v pouhých osmnácti letech. Víra obnažená nemocí na kost jej vedla v posledních chvílích života k sebeobětování za spásu duší a obrácení hříšníků.

Velmi mladá zemřela také Maria de la Concepción Barrecheguren y García (27. 11. 1905 - 13. 5. 1927) narozená ve španělské Granadě v roce 1905. Conchita strávila svůj život ve znamení křesťanské lásky, vyučovala katechismu, pomáhala chudým a mnoho se modlila. V 21 letech podlehla ve své době neléčitelné tuberkulóze.

Mezi ctihodné Boží služebníky byl zapsán také otec Conchity, Francisco Barrecheguren Montagut (21. 8. 1881 - 7. 10. 1957), který po smrti své dcery i manželky věnoval život Bohu v kongregaci Redemptoristů.

Další dva dekrety se týkají italských kněží. Kalábrijec Francesco Caruso (7. 12. 1879 - 18. 10. 1951) toužil po kněžství od dětství, nejprve však musel zajišťovat obživu rodině prací na poli a posléze narukovat do války. Když vstupoval do semináře, měl za sebou pouhých pět ročníků základní školy. Přesto absolvoval během osmi let veškerá studia a byl vysvěcen na kněze. Jeho duchovní velikost neušla pozornosti biskupa a brzy byl pověřen formací bohoslovců. Proslul také dlouhými hodinami ve zpovědnici a péčí o opuštěné děti, zejména ve válečných letech. 

Téměř ve stejné době žil také rodák z apulijského Bari Carmelo De Palma (27. 1. 1876 - 24. 8. 1961). V pěti letech osiřel a v deseti vstoupil do nižšího semináře. Na kněze byl vysvěcen ve 23 letech a získal si rychle důvěru představených pro svou moudrost a vyrovnanost. V nitru se řídil benediktinskou spiritualitou a do kolektivní paměti se vepsal jako neúnavný zpovědník, vyhledávaný také v době, kdy jej nemoci upoutaly na lůžko. 

_{(Zdroj: Vatican News)}