Papež František: Křesťan navazuje modlitbou vztah k Bohu

Při pravidelné středeční audienci se papež František zamýšlel nad základními vlastnostmi modlitby. Během promluvy připomněl, že modlitba je univerzální, intimní a plná důvěry v Boha.

Minulý týden začal papež František nový cyklus o modlitbě. Dnešní pokračování bylo uvedeno recitací Žalmu (Žl 63,2-5.9): »Bože, snažně Tě hledám, má duše po tobě žízní, prahne po tobě mé tělo«.

Během své promluvy se svatý otec zamýšlel nad základními aspekty modlitby. Řekl, že modlitba je společná pro všechny lidi, bez ohledu na to, jaké jsou jejich náboženství „a pravděpodobně i těm, kteří nevyznávají žádné.“
Papež nedávno prokázal univerzálnost modlitby, když vyzval věřící všech náboženství, aby se ve čtvrtek 14. května zúčastnili dne modlitby, aby prosili Boha o ukončení pandemie koronaviru.

Modlitba je ze srdce

Jak řekl papež František, modlitba zahrnuje nejintimnější tajemství naší bytosti. „Modlitba se rodí ve skrytu nás samotných, v onom vnitřním místě, které duchovní autoři často nazývají „srdce“.

Naše emoce, inteligence a tělo se účastní modlitby, ačkoli modlitba nemůže být ztotožněna s jedním aspektem naší bytosti. „Modlí se tedy celý člověk, pokud se modlí jeho „srdce,“ řekl.

Bůh není zahalen tajemstvím

Modlitba, podotkl svatý otec, je touha, která nás přesahuje, když hledáme nějaké „jiné“. Je to „hlas tápajícího „já“ při hledání jednoho „Ty“.Toto setkání mezi „já“ a „Ty“ nelze uskutečnit na počítačích. Je to lidské setkání, a nezřídka tápání s cílem nalézt „Ty“, hledané mým „já“.

Křesťanská modlitba se však rodí ze zjevení: „Ty“ nezůstalo zahaleno tajemstvím, nýbrž navázalo s námi vztah. Křesťanství je náboženství, které nepřetržitě slaví Boží „zjevení“, tedy epifanii.“ 

Intimní vztah

Bůh se nám zjevil ve svém Synu Ježíši Kristu. Modlitba křesťana nás tedy přivádí do vztahu s Bohem, bez strachu nebo úzkosti. „Křesťanství odstranilo ze vztahu k Bohu jakýkoli feudální akcent. V pokladu naší víry se nevyskytují výrazy jako „nevolnictví“, „otroctví“ či „vazalství“, nýbrž slova jako „smlouva“, „přátelství“, „příslib“, „společenství“, „blízkost“.

„Bůh je přítel, spojenec, ženich. Modlitbou s Ním lze navázat důvěrný vztah, a Ježíš nás v modlitbě Otče náš opravdu naučil obracet se k Němu řadou proseb. Boha můžeme prosit o všechno; vysvětlit všechno a vypovědět všechno.

Nezáleží na tom, pociťujeme-li ve vztahu k Bohu svoje nedostatky. Nejsme dobrými přáteli, nejsme vděčnými dětmi, nejsme věrnými manželi. On nás miluje nadále. Ježíš to dokazuje definitivně na Poslední večeři, když říká: »Tento kalich je nová smlouva zpečetěná mou krví, která se za vás prolévá« (Lk 22,20). Tímto gestem ve večeřadle Ježíš předjímá mysterium Kříže. Bůh je věrný spojenec. Pokud lidé přestanou milovat, On miluje dále, třebaže Jej láska vede na Kalvárii. Bůh je stále u dveří našeho srdce. Čeká. Čeká, že otevřeme. Někdy zaklepe, ale není dotěrný, čeká. Bůh s námi má trpělivost, která je otcovská, jako tatínek, který nás má rád. A řekl bych, že je to trpělivost tatínka i maminky. Je stále nablízku našemu srdci, a když zaklepe, činí tak jemně a laskavě.“

Tajemství smlouvy

Papež František uzavřel svou katechezi výzvou, abychom vstoupili do „tajemství smlouvy“.

„Svěřme se modlitbou do milosrdných rukou Boha, dejme se prostoupit tajemstvím blaženosti, jímž je život Trojice, považujme se za pozvané, kteří si nezaslouží takovou poctu. A říkejme Bohu v úžasu modlitby: copak Ty znáš jenom lásku? Bůh nezná nenávist. Je nenáviděn, ale nezná nenávist. Zná pouze lásku. K tomuto Bohu se modlíme. Toto je žhnoucí jádro každé křesťanské modlitby. Bůh lásky, náš Otec, který nás očekává a doprovází.“

Na závěr generální audience zmínil papež František dnešní výročí prvního mariánského zjevení ve Fatimě a vybídnul věřící, aby prosili Pannu Marii o vytrvalost v lásce k Bohu a k bližnímu. Po modlitbě Otče náš udělil všem apoštolské požehnání.

Celý text papežovy promluvy naleznete zde.

_{Zdroj: Vatican News}