Papež František: Bůh nás nikdy neopustí, je naším společníkem a průvodcem

Během své pravidelné středeční audience, která byla opět přenášena z knihovny Apoštolského paláce, pokračoval papež František v cyklu katechezí věnovaných modlitbě, tentokrát modlitbě Abrahámově.

Papež František pokračoval v cyklu katechezí o modlitbě pátou částí, věnovanou Abrahámovi. Byla uvedena čtením z knihy Geneze (Gn 15,1,3-6), pojednávající o tom, jak Abrahám uvěřil v Hospodinův příslib, že se mu dostane potomstva. Papež na jeho osobě vysvětlil, že s tímto „otcem ve víře“ můžeme vidět nový způsob vztahu k Bohu.

Svatý otec připomněl, že Abrahám slyšel hlas, který rezonoval v jeho životě. Byl to „hlas, který ho povzbudil, aby odešel ze své vlasti, oddělil se od svých kořenů, aby se vydal k nové, jiné budoucnosti.“

Abrahámova důvěra v Boha

Papež zdůraznil, že Abrahám svůj odchod vykonal na základě důvěry a slibu, že „jeho potomstvo bude početnější než hvězdy na nebi.“
S důvěrou v Boží slovo dává jeho odchod „zrod novému způsobu chápání vztahu k Bohu. Z tohoto důvodu je praotec Abrahám v různých duchovních tradicích – židovské, křesťanské a muslimské – považován za dokonalého Božího muže, který je s to podřídit se Bohu, ačkoli Jeho vůle působí dojmem strohosti, ne-li přímo nesrozumitelnosti.“

Od této chvíle „život věřícího začíná být chápán jako povolání, jako místo, kde se uskutečňuje příslib.“

Bůh jako společník a průvodce

Papež během své katecheze také popsal, jak v knize Genesis vidíme, že Abrahamova poslušnost slovu znamená radikální nový krok v náboženském vývoji člověka. „Bůh již není nazírán pouze v kosmických úkazech, jako vzdálený Bůh, který může nahánět hrůzu. Bůh Abrahámův se stává „mým Bohem“, stává se Bohem, který vede naše kroky, který nás neopouští a je naším společníkem při našich dobrodružstvích. 

Citací z katechismu také papež zdůraznil, že je nejprve „Abrahámova modlitba vyjádřena především činy: je to člověk mlčení, na každé zastávce staví oltář Pánu“ (KKC, 2570).

Poslušnost a víra

„Takto se Abrahám důvěrně seznamuje s Bohem; je schopen s ním také diskutovat, ale vždycky poctivě. Rozmlouvá s Bohem a diskutuje...“ řekl papež František. A dodal, že Abrahám jde všude tam, kam ho vede Bůh, a to i u závěrečné zkoušky, kdy byl požádán, aby obětoval vlastního syna Izáka, syna svého stáří a jediného dědice. Papež zdůraznil, že „Sám Bůh zadržel Abrahámovu ruku, chystající se zasadit ránu, protože spatřil, že Abrahámova ochota je opravdu úplná.“

Na závěr své katecheze se papež modlil, abychom se mohli učit od Abrahámova příkladu - „modlit s vírou, vést dialog a diskutovat, ale vždycky s pohotovostí přijmout a splnit Boží slovo. Učme se mluvit s Bohem jako dítě se svým tatínkem, naslouchat, odpovědět, diskutovat. Avšak transparentně, jako dítě s otcem. Takové modlitbě nás učí Abrahám.“

Celé znění papežovy promluvy naleznete zde. 

_{(Zdroj: Vatican News, překlad Milan Glaser)}