Eucharistie: Zamyšlení pražského pomocného biskupa Zdenka Wasserbauera

Přinášíme vám text pražského pomocného biskupa Zdenka Wasserbauera, který se zamýšlí nad významem svátosti eucharistie v souvislosti s blížící se slavností Těla a Krve Páně.

^{Foto: Anicka Guthrie, ČaV}

Nadcházející Slavnost Těla a Krve Páně nás přivádí k tajemství eucharistie, abychom se zastavili, rozjímali a děkovali. A klaněli se, podobně jako Mojžíš v 1. čtení ze Slavnosti Nejsvětější Trojice, když kolem něho procházel Hospodin: „Mojžíš se rychle vrhl k zemi a klaněl se!“ (Ex 34,8)

Na Zelený čtvrtek slavíme a připomínáme si ustanovení eucharistie a teologický akcent je položen na skutečnost Kristovy oběti. Slavnost Těla a Krve Páně má jiný důraz: reálnou přítomnost. Zmiňuji tyto dva velké liturgické dny společně také proto, že v letošním roce naprostá většina našich věřících nemohla být přítomna ve svých kostelích Mše na památku Večeře Páně. Kéž by se s o to větší vroucností snažili prožít letošní Boží Tělo.

Velmi mne oslovilo, jak během karantény stále větší počet věřících toužebně, naléhavě a nedočkavě volal po otevření kostelů (tam, kde je bohužel někteří kněží nebo řeholní komunity úplně zavřeli) nebo po obnovení normálního bohoslužebného provozu. A také mne naplňovalo radostí svědectví některých kněží, kteří říkali, kolik lidí přichází na adorace, které se konaly během karantény. Bohu díky za to, že víra v eucharistii v naší církvi žije a věřící zbavení možnosti slavit eucharistii po ní začínali stále více žíznit.

V době koronavirové karantény měl papež František každý den veřejnou mši sv. přenášenou médii (a vnímal to jako jeden z důležitých způsobů jak být pastýřem!). A mne velmi zaujalo, jak na závěr každé této mše sv. následoval výstav Nejsvětější svátosti oltářní a eucharistické požehnání, přičemž papež opakovaně vybízel k duchovnímu sv. přijímání ty, kteří sledovali vysílání, a pronášel k tomu krátkou modlitbu. Přiznám se, že mi František pomohl znovuobjevit pro svůj duchovní život tuto skutečnost duchovního sv. přijímání, o kterém jsem samozřejmě věděl, ale které se budu nyní snažit mnohem více zařazovat do svého duchovního života.

Dovolím si nabídnout v tomto kontextu slova sv. Jana Pavla II., jehož 100. výročí narození jsme si nedávno připomínali. Ve své poslední encyklice Ecclesia de Eucharistia ze Zeleného čtvrtka roku 2003 píše: „Eucharistie se tedy jeví jako vrchol všech svátostí a vede k dokonalosti společenství s Bohem Otcem skrze ztotožnění se s jednorozeným Synem působením Ducha svatého. S pronikavostí víry vyjadřoval tuto pravdu jeden významný autor byzantské tradice: v eucharistii, «na rozdíl od každé jiné svátosti, je tajemství [sdílení] tak dokonalé, že vede na vrchol všech dober: zde se nachází poslední cíl každé lidské touhy, protože zde dosahujeme Boha a Bůh se s námi spojuje tím nejdokonalejším způsobem» (M.Kabasilas). Právě proto je vhodné pěstovat v duši stálou touhu po eucharistické svátosti. Z toho vznikla praxe «duchovního přijímání» rozšířená v církvi již po staletí a doporučovaná svatými učiteli duchovního života. Sv. Terezie od Ježíše psala: «Když nejdete k sv. přijímání a neúčastníte se mše svaté, můžete přijímat duchovně… tak se do vás silně vtiskuje láska našeho Pána»“ (č.34).

Při příležitosti letošního Božího Těla přeji nám všem stále hlubší pronikání do tajemství eucharistie a rostoucí touhu po ní, aby v nás mohla rozvíjet svou proměňující sílu. A připojím výzvu sv. Ignáce Antiochijského z jeho Listu Efesanům: „Snažte se tedy častěji scházet k eucharistii a k Boží oslavě. Když se totiž často shromažďujete, hroutí se moc satanova a jednota vaší víry láme jeho hrozbu“.

+ Zdenek Wasserbauer