Papež František: S Bohem nikdy nejsme sami

Během pravidelné středeční audience přenášené z knihovny Apoštolského paláce navázal papež František na cyklus katechezí na téma modlitba.Tentokrát byla hlavním tématem osobnost a modlitba krále Davida.

Audience byla zahájena čtením ze žalmu (Žl 18,2-3.29.33), ve kterém se v úvodu praví, že jej zpíval Hospodinův služebník David, když jej Hospodin vysvobodil z moci všech nepřátel.

Na úvod své katecheze poukázal svatý otec propojenost krále Davida s Ježíšem. Král David byl Bohem vybrán k jedinečnému úkolu a má ústřední místo v dějinách Božího lidu a naší víry. Ježíš, řekl papež František, bývá nazýván „Synem Davidovým“ a splnil starobylé sliby, „král, který je naprosto podle Božího srdce, dokonale poslušný Otci a věrně naplňuje Jeho plán spásy.“ 

Pastýř

Příběh Davidova života začíná v oblasti kolem Betléma, kde pase stáda svého otce Jesseho. „Pracoval na čerstvém vzduchu, představujeme si, že měl rád vítr, hlas přírody a sluneční paprsky.“ Papež řekl, že David je především pastýř. Muž, který chrání ostatní před nebezpečím a pečuje o jejich obživu. V této linii se také Ježíš nazval „dobrým pastýřem, který nabízí za ovce svůj život, vede je a každou zná jménem.“

Později, když David okrade jiného muže, aby si vzal jeho ženu, pochopí díky proroku Nátanovi, jak těžký hřích spáchal. „David ihned pochopí, že byl špatným pastýřem a že už přestal být pokorným služebníkem, nakazil se zpupností a stal se pytlákem, který vraždí a loupí.“

S duší básníka

Papež František pokračoval v úvahách o tom, co nazval Davidovou duší básníka. „Jedinou průvodkyní jeho duše byla citera, na kterou během dlouhých dnů v samotě rád hrál a zpíval Bohu.“ Z tohoto lze dle slov papeže Františka vytušit, že David nebyl vulgární muž, ale spíš naopak, byl citlivý, zpíval Bohu hymny radosti i nářku nebo pokání. „Svět, který pozoruje, není němá scéna. V odvíjejícím se dění objímá svým pohledem obrovské tajemství.“

Úvahy nad životním tajemstvím

Papež František uvedl, že modlitba vychází z „přesvědčení, že život není něčím, co nás míjí, nýbrž úžasným tajemstvím, které v nás budí poezii, hudbu, vděčnost, chválu anebo bědování a úpěnlivou prosbu.“ Biblická tradice podle něj tvrdí, že David byl velkým umělcem, který stál za skladbou žalmů. David „má jedno přání: být dobrým pastýřem,“ a když se na něj podíváme, byl to „světec i hříšník, pronásledovaný i pronásledovatel, oběť i vrah.“ Byl tedy plný protikladů. „I my ve svém životě často zaznamenáváme protiklady. Všichni lidé ve svém životě hřeší nedůsledností.“ 

Přinesme všechno Bohu

Podle papeže stejně jako v Davidově životě, má život „jednu červenou nit, která dává všemu dění jednotu, a tou je jeho modlitba. Je to hlas, který nikdy neumlká.“ David se modlil ve všech situacích, ač by světcem, hříšníkem, pronásledovaným či pronásledovatelem, obětí nebo vrahem. „A takto nás David učí plně navazovat dialog s Bohem: radost i vina, láska i bolest, přátelství i nemoc. Všechno se může stát slovem, adresovaným Tomu, který nám naslouchá neustále,“ dodal svatý otec.

„David, který zakusil samotu, ve skutečnosti nikdy nebyl osamocen,“ a připomněl, že právě modlitba nás činí vznešenými, protože dokáže zajistit vztah s Bohem, který je „člověku opravdovým Druhem na cestě, uprostřed tisícera životních strastí, v dobrém i zlém.“

Celý text papežovy promluvy naleznete zde.

Na závěr virtuální generální audience v knihovně Apoštolského paláce vzpomněl Petrův nástupce dnešní liturgickou slavnost Narození svatého Jana Křtitele.

„Učme se od Ježíšova Předchůdce schopnosti odvážně dosvědčovat evangelium, nehledě na svoje rozdíly, zachovávaje svornost a přátelství, jež jsou základem věrohodnosti každého poselství víry.“

Po společné modlitbě Otče náš papež všem požehnal.

_{Zdroj: Vatican News, překlad Milan Glaser}