Není pravé lásky bez kříže

„ Když je kříž nesen s Ježíšem, nenahání strach, protože On je vždycky po našem boku, aby nás podepřel ve chvíli nejtěžší zkoušky a dodal nám sil a odvahy,” komentoval dnešní evangelium papež František při polední promluvě na náměstí sv. Petra.
Publikováno: 28. 6. 2020 17:00

Drazí bratři a sestry, dobrý den!

Tuto neděli dává evangelium (srov. Mt 10,37-42) zaznít mocnému pozvání žít plně a bez váhání naše přilnutí k Pánu. Ježíš žádá svoje učedníky, aby vzali vážně evangelní požadavky, i když vyžadují oběť a námahu.

První Ježíšův náročný požadavek se obrací k tomu, kdo jej následuje, spočívá v tom, aby svoji lásku k Pánu kladl výše než rodinnou náklonnost. Říká: »Kdo miluje otce nebo matku [...] syna či dceru více nežli mne, není mne hoden« (v.37). Ježíš zajisté nesnižuje lásku k rodičům a k dětem, ale ví, že rodinné svazky kladené na první místo se mohou odchýlit od pravého dobra. Vidíme to na korupci některých vlád, kde rodinná přízeň je větší než láska k vlasti a svěřují úřady příbuzným. Stejně tak vůči Ježíši. Je-li nějaká láska víc než láska k Němu, není to dobře. Všichni bychom mohli dodat spoustu názorných příkladů. Nemluvě o situacích, kdy se rodinná pouta mísí s náklonnostmi, jež odporují evangeliu. Je-li však láska k rodičům a dětem prodchnuta a vytříbena láskou k Pánu, pak se stává plně plodnou a přináší ovoce dobra rodině samotné i mnohým dalším. Tímto směřem míří Ježíšova slova. Vzpomeňme také, jak Ježíš vytýkal učitelům zákona, kteří namísto toho, aby se postarali o svoje rodiče, přispěli do chrámové pokladny, na církev. Ježíš jim to vytknul! Pravá láska k Ježíšovi vyžaduje opravdovou lásku k rodičům, dětem. My však usilujeme především o rodinné zájmy, což vede vždycky na chybnou cestu.

Ježíš svým učedníkům dále říká: »Kdo nebere svůj kříž a nenásleduje mne, není mě hoden« (v.38). Jde o to následovat Jej cestou, kterou On sám prošel, a nehledat zkratky. Není pravé lásky bez kříže, tedy aniž by se za ni muselo osobně platit. Tak mluví mnohé matky a mnozí otcové, kteří se obětují pro svoje děti a přinášejí skutečně oběti, nesou kříže, protože milují. Když je kříž nesen s Ježíšem, nenahání strach, protože On je vždycky po našem boku, aby nás podepřel ve chvíli nejtěžší zkoušky a dodal nám sil a odvahy. K zachování vlastního života neprospěje ustrašené a sobecké vzpěčování. Ježíš nabádá: »Kdo nalezne svůj život, ztratí ho, kdo však ztratí svůj život pro mě, nalezne ho« (v.39). To je paradox evangelia. Ani tady nám díky Bohu nechybějí četné příklady! Vidíme to v těchto dnech, kdy mnoho lidí nese kříž, aby pomohlo druhým, obětuje se, aby v této pandemii pomohli druhým. Spolu s Ježíšem je to vždycky možné. Plnost života a radosti se nachází darováním sebe evangeliu a bratřím, otevřeností, přijetím a laskavostí.

Takto můžeme zakusit Boží velkorysost i vděčnost. Připomíná nám to Ježíš: »Kdo vás přijímá, mne přijímá, [...] kdo podá třeba jen číši studené vody jednomu z těchto nepatrných, [...] nepřijde o svou odměnu« (vv.40.42). Velkorysá vděčnost Boha Otce zohledňuje i ten nejmenší skutek lásky a služby prokázaný bratřím. Slyšel jsem v těchto dnech dojemné vyprávění jednoho faráře, ke kterému přistoupilo dítě, aby darovalo všechny svoje úspory na potřebné a chudé. To jsou velké maličkosti! Je to chytlavá uznalost, která každému z nás pomáhá cítit vděčnost k těm, kdo pečují o naše potřeby. Když nám někdo poslouží, netřeba si myslet, že nám to všechno náleží. Nikoli. Mnoho služeb se prokazuje zdarma. Stačí pomyslet na dobrovolnickou službu, která má v italské společnosti významné místo. Mnozí dobrovolníci během pandemie odevzdali svůj život. To je z lásky, jednoduchá služba. Vděčnost a uznalost je především znamením dobrého vychování, ale také rozpoznávacím znamením křesťana. Je to jednoduché, ale ryzí znamení Božího království, jež je královstvím zdarma dané a vděčné lásky.

Nejsvětější Maria, která milovala Ježíše víc než svůj vlastní život a následovala Jej až pod kříž, ať nám vždycky pomáhá postavit se s ochotným srdcem před Boha a nechat svoje jednání i činy soudit Jeho Slovem.

Přeložil Milan Glaser

Zdroj: Vatican News

Autor článku:
TS ČBK

Související články

Další aktuality

Syndrom vyhoření a jeho prevence - lektorka Bc. Zuzana Zborayová

Jak hořet ve svém poslání a nevyhořet? Co je syndrom vyhoření, proč k němu dochází a jak mu předejít? Poslání je víc než jen práce. Poslání si žádá celého člověka a pracovní doba prakticky neexistuje. Aby byl člověk schopný něco takového zvládat, potřebuje se naučit vnímat sebe a včas detekovat příznaky stresu a nadměrné zátěže.
15.07.2020

Celosvětová virtuální pouť do Lurd

16. července, v den výročí posledního zjevení Panny Marie sv. Bernardetě Soubirousové, organizuje poutní místo v Lurdech celosvětovou virtuální pouť. Televizní a internetové přenosy z Lurdské jeskyně potrvají 15 hodin.
15.07.2020

Papež daroval plicní ventilátor pro domorodce v brazilském státu Pará

Do nemocnice Hospital de Campanha v brazilském státě Pará dorazil jeden ze čtyř plicních ventilátorů, které papež František daroval především domorodému obyvatelstvu infikovanému koronavirem.
15.07.2020

Dovolená v Česku? Církev nabízí desítky lokalit, pro hosty opravila penziony i chrámy

Prázdniny u moře letos řada lidí oželí kvůli zvýšeným zdravotním rizikům. V atraktivních českých destinacích, jako je Šumava nebo Pálava, zase může být problém sehnat vhodné ubytování nebo se vyhnout tlačenicím. Katolická církev proto upozorňuje na svou nabídku zázemí pro klidnou letní dovolenou na více než 60 zajímavých lokalitách. Ubytování nabízí lidem v hotelích, ale také na farách nebo v klášterních areálech. „Chceme vyjít vstříc hlavně rodinám s dětmi, které budou hledat alternativy – finančně dostupnou, klidnou dovolenou bez davů a na hezkém místě,“ vysvětluje P. Stanislav Přibyl generální sekretář České biskupské konference.
15.07.2020

Zemřel eparchální mukačevský biskup Milan Šášik

V úterý 14.7.2020 zemřel biskup Milan Šášik CM, eparchiální mukačevský biskup. Biskup Milan Šášik zemřel v nemocnici v Užhorodě na Ukrajině.
15.07.2020