V českobudějovické katedrále byl uložen relikviář bl. Karla I.

V katedrále sv. Mikuláše byl 17. srpna 2020 během slavnostní bohoslužby instalován relikviář bl. Karla I. Rakouského, posledního císaře Rakousko-Uherské monarchie a také posledního českého krále (Karla III.). Datum obřadu bylo stanoveno na výroční den narozenin bl. Karla I. (* 17. 8. 1887). Bl. Karel I. se těší velké úctě v Rakousku a v Maďarsku. Na území České republiky jsou v současnosti uloženy relikviáře bl. Karla I. např. v bazilice Nanebevzetí Panny Marie ve Staré Boleslavi, ve Strahovském klášteře a v kostele sv. Gotharda v Bouzově.
Publikováno: 20. 8. 2020 10:15

Foto: Marie Košinová, Člověk a víra

Instalace relikviáře bl. Karla I. byla pro katedrálu sv. Mikuláše mimořádnou událostí, jaká se pravděpodobně bude znovu opakovat až za mnoho let. V katedrále jsou v současné době uloženy jen dva podobně významné relikviáře: v roce 1670 sem byl přenesen vzácný barokní relikviář s ostatky sv. Auraciána a v roce 2019 byl instalován relikviář s ostatkem sv. Mikuláše.

Průběh slavnosti

Krátce po 17. hodině vpochodovali do katedrály členové čtyř klubů vojenské historie v uniformách historických rakousko-uherských jednotek: byly to C. a k. pěší pluk č. 91 z Českých Budějovic, C. a k. pěší pluk č. 28 z Prahy, C. k. zeměbranecký pěší pluk č. 8 z Prahy a C. k. zeměbranecký pěší pluk č. 2. z Lince. Jejich praporečníci s plukovními prapory zaujali čestná místa na levé straně presbytáře. U pravé stěny presbytáře pak nastoupili praporečníci se zástavami „Řádu sv. Jiří – evropského řádu Domu Habsbursko-Lotrinského“ a Spolku Radecký. Hlavním vchodem pak do katedrály vstoupil liturgický průvod. V něm nesl relikviář bl. Karla I. pan PhDr. Milan Novák, představený Modlitební ligy bl. Karla I. Rakouského za mír mezi národy v Českých zemích.

Mši svatou celebroval Mons. Vlastimil Kročil, biskup českobudějovický. Otec biskup zdůraznil v promluvě hlubokou víru bl. Karla I. Sociální nauka církve byla pro bl. Karla I. úhelným kamenem pro jeho reformy, ze kterých dodnes vychází moderní sociální politika většiny současných středoevropských států. Jeho zásadový morální postoj po skončení Velké války také umožnil v nástupnických státech Rakousko – Uherska pokojný přechod k novému státnímu zřízení bez vypuknutí občanských válek. V závěru bohoslužby byl relikviář za zvuků císařské hymny „Zachovej nám hospodine“ obřadně uložen do výklenku na levé stěně Křestní kaple katedrály. Nad relikviářem je umístěn obraz bl. Karla I., jehož autorem je děkan děkan katedrální kapituly u sv. Mikuláše P. Dr. Zdeněk Mareš, ThD. Slavnostní ceremoniál byl zakončen před katedrálou. Otec biskup dekoroval plukovní prapory historických jednotek pamětními stuhami a vojáci vystřelili tři čestné salvy.

Hlavní myšlenky z promluvy Otce biskupa:

„Mám velikou radost, že si dnes v této naší katedrále můžeme připomenout zcela jedinečnou postavu posledního rakouského císaře a českého krále Karla I., který byl papežem – svatým Janem Pavlem II. – prohlášen za blahoslaveného v roce 2004 … 

… Naše město České Budějovice se hrdě hlásí k tomu, že je historicky „královským městem“ a tudíž je i na místě, aby právě zde v katedrále byla přítomna památka na našeho posledního – byť nekorunovaného – českého krále …

… Jistě to bylo i díky pečlivému bádání během procesu beatifikace, kdy vyšlo najevo, kolik Karel skutečně vynaložil úsilí proto, aby bylo zastaveno válečné krveprolití a znovunastolen mír, ale také, kolik vynaložil snah o sociální spravedlnost, právo a řád, přičemž intenzivně prožíval život víry jako křesťan … Aniž by dbal na obtížnou situaci za války, koncipoval a prosadil ve své monarchii – na základě učení sociální nauky církve – rozsáhlé a vzorné zákonodárství a položil tak základ k moderní sociální politice většiny současných středoevropských států … Máme tak před očima křesťanského panovníka, kterého sv. Jan Pavel II. ve své homilii během beatifikace vyhodnotil jako vzor zvláště pro ty, kteří v současné době mají v Evropě politickou odpovědnost …

… Jestliže si dnes v tomto našem společenství připomínáme bl. Karla, neznamená to pro nás nějaké nostalgické vzpomínání, ale především uznání a obdiv k tomu, kdo se ve svém životě snažil žít poctivě poselství evangelia, tolerance a úcty k bližním …

… Zajisté by se dalo sáhodlouze mluvit o životě bl. Karla, ale spíše bych připomněl, že i když známe Karla jako Habsburského či Rakouského, on dobře mluvil také naším jazykem, miloval naši zem a podle dochovaných svědectví se ještě krátce před smrtí modlil za český národ. Můžeme věřit, že se přimlouvá i dnes, a proto chceme vyjádřit svou prosbu: Blahoslavený Karle – oroduj za nás!“

Život a dílo Karla I.

Císař a český král Karel I. se narodil 17. 8. 1887 na zámku Persenbeug v Dolním Rakousku a dostal jméno Karel František Josef. Jeho rodiči byli arcivévoda Otto Habsburský a princezna Marie Josefa Saská, dcera saského krále Jiřího I. Karel, který od mládí prošel hlubokou katolickou výchovou, byl znám velkou láskou k Nejsvětější svátosti oltářní a k Božskému Srdci Ježíšovu. Všechna důležitá rozhodnutí činil na základě modlitby. Na trůn nastoupil 21. 11. 1916. Povolání státníka a politika chápal především jako službu lidem. Snažil se zmírnit utrpení vojáků i strádání civilního obyvatelstva a hlavním cílem jeho krátké vlády bylo ukončení I. světové války. V červenci 1917 rozsáhlou amnestií osvobodil politické vězně (např. K. Kramáře, A. Rašína a V. Klofáče). I přesto, že se Karlovi I. nepodařilo I. světovou válku ukončit, udělal alespoň vše proto, aby rozpad monarchie proběhl bez dalšího krveprolití. Například 14. října 1918 se setkal s Václavem Klofáčem, místopředsedou Národního výboru československého (a od 14. listopadu 1918 prvním československým ministrem národní obrany), se kterým dohodl pokojné předání moci v Praze. V sociálních otázkách předběhl svou dobu. Bez ohledu na špatnou hospodářskou situaci za války prosadil v monarchii – na základě učení sociální nauky církve – rozsáhlé a vzorné sociální zákonodárství a položil tak základ k moderní sociální politice většiny současných středoevropských států. Od roku 1917 tak mělo Rakousko-Uhersko jako první země světa ministerstva sociálních věcí a ministerstvo veřejného zdraví. To vše byly důvody k tomu, že již v roce 1923 podal Wilhelm Miklas (v letech 1928–1938 prezident Rakouské republiky) podnět k blahoslavení Karla I. Papež Jan Pavel II. prohlásil císaře Karla I. blahoslaveným 3. 10. 2004.

Silný vztah Karla I. k Českým zemím

Bl. Karel I. měl velmi silný citový vztah k Českým zemím, kde prožil 6 let života. Do Prahy přijel v roce 1906, aby na Karlo-Ferdinandově univerzitě studoval právo, dějiny a ekonomii, tedy obory důležité pro následníka trůnu. V létě 1908 byl povolán k pravidelné vojenské službě do posádky v Brandýse nad Labem v hodnosti nadporučíka dragounského regimentu č. 7 vévody Lotrinského. Bydlel v Brandýse na zámku, který patřil Karlovu vzdálenému strýci arcivévodovi Ludvíku Salvátorovi. Jako velitel 5. eskadrony denně jezdil na kole nebo na koni do kasáren ve Staré Boleslavi. Aktivně se účastnil společenského života a mluvil velmi dobře česky. Ve vyprávění pamětníků, v zápisech městské kroniky, ve filmových záběrech a na fotografiích zůstala uchována četná svědectví o jeho dobré a otevřené povaze.

Dne 21. října 1911 se na zámku Schwarzau am Steinfeld (Dolní Rakousko) oženil se Zitou Bourbonsko-Parmskou. Již v listopadu 1911 se novomanželé vrátili do Brandýsa, kde vedli klidný a spokojený život až do jara 1912, kdy byl 7. pluk dragounů převelen do posádky Kolomyje v Haliči. Do Brandýsa a do Staré Boleslavi se však Karel i Zita každoročně vraceli na dovolené i k císařským návštěvám. Císařovna Zita až do konce svého dlouhého života (zemřela 14. 3. 1989) vzpomínala na pobyt v Brandýse jako na jedinou dobu společného štěstí. Silný citový vztah Karla I. k Brandýsu nad Labem – Staré Boleslavi potvrzuje také skutečnost, že od roku 2011 je v chrámu Nanebevzetí Panny Marie uložena jeho relikvie.

V Českých Budějovicích byl Karel I. symbolicky „přítomen“ od 8. dubna 1916 do roku 1919 názvem náměstí: dnešní Senovážné náměstí se tehdy oficiálně jmenovalo „Náměstí arcivévody Karla Františka Josefa“.

Popis relikviáře bl. Karla I.

  • autorem výtvarného návrhu je děkan katedrální kapituly u sv. Mikuláše P. Dr. Zdeněk Mareš, ThD.
  • provedení – umělecký kovář a restaurátor Pavel Sršeň
  • materiál: obecný kov, pokrytý palladiem
  • základem relikviáře je kříž postavený na čedičové „kupce“ pocházející z hory Říp. Kříž symbolizuje Karlovu pevnou víru a odevzdanost do Boží vůle. Čedičová kupka z české národní hory pak symbolizuje Karlův vztah k České zemi. Kříž je ovinut dvěma ratolestmi: olivovou, symbolem blahoslavenství a lipovou, vyjadřující vztah blahoslaveného k České zemi. Uprostřed kříže, kde se obě ratolesti protkávají, je umístěna okrouhlá schránka s relikvií blahoslaveného císaře a krále Karla I.

Popis obrazu bl. Karla I.



  • olej na plátně o rozměrech 120 x 80 cm
  • autorem je děkan Katedrální kapituly u sv. Mikuláše P. Dr. Zdeněk Mareš, ThD.
  • obraz zpodobňuje posledního českého krále v ornátu Řádu Zlatého rouna (kterého byl velmistrem) s řádovým odznakem na řetězu – kolanou. Tento řád vždy byl a dosud je výjimečným vyznamenáním, udělovaným příslušníkům starých evropských rodů, které se zasloužily o habsburskou dynastii. Řádové roucho je z červeného sametu podšitého bílým saténem se zlatým vyšíváním na okraji.
  • blahoslavený Karel je vyobrazen v imperátorském postoji s pravou rukou ukazující na stolek, na kterém je umístěna Svatováclavská koruna. Podobně jako u císaře Františka Josefa I. nebo císaře Josefa II. neproběhla ani u blahoslaveného Karla korunovace, která ovšem od doby Pragmatické sankce byla pouze formálním vyjádřením nastoupením nového panovníka na trůn. Většina současných evropských panovnických rodů od korunovace upouští (např. španělský král Filip VI.). 
  • v levé ruce, ve které drží řádovou pokrývku hlavy – tzv. chaperon – má bl. Karel vloženu ratolest lípy, národního českého stromu, zdůrazňující vřelý vztah posledního českého krále k české zemi. Ratolest je zároveň symbolem Karlova úsilí o mír.
  • z pozadí obrazu vystupuje jakoby „snově“ vyobrazení trpícího Spasitele na kříži – symbol Karlova utrpení a oběti, připomínající jeho údajně poslední slova před smrtí: „Proto musím tolik trpět, aby moje národy našly cestu k sobě“.
  • obraz výtvarně respektuje umělecky zavedená vyobrazení panovníka Rakousko – Uherska (viz např. František Ženíšek: Císař FJI.).
  • obraz je pravděpodobně jediným současným vyobrazením blahoslaveného Karla I. jako českého krále.

Zdroj: Petr Samec, www.bcb.cz

Autor článku:
Tereza Myslilová

Související články