Dnešní generální audience se pro nepřízeň počasí konala ve vatikánské aule Pavla VI., kde se sešly asi dva tisíce lidí. Petrův nástupce se vrátil k cyklu katechezí o modlitbě, přerušenému pojednáním o zásadách sociálního učení církve: Uzdravit svět.
Poslední část cyklu o modlitbě byla věnována starozákonní postavě krále Davida a v dnešní, deváté části zaměřil papež pozornost na proroka Eliáše. Pro úvodní biblické čtení vybral pasáž z první knihy Královské (1 Kr 19, 11-13) popisující událost na hoře Choreb, kde se Eliáš setkal s Hospodinem, přicházejícím ve znamení jemného vánku.
Papež František popsal proroka Eliáše jako jednu „z nejúchvatnějších postav celého Písma svatého, protože překračuje hranice své doby.“ A připomněl, jak se Eliáš objevil po Ježíšově boku, spolu s Mojžíšem, v okamžiku Proměnění Páně.
V Bibli, poznamenal Svatý otec, „se Eliáš zjevuje záhadným způsobem nečekaně, tajemně, přichází ze zapadlé vesničky (srov. 1 Kr 17,1) a na konci, před očima učedníka Elizea, odchází ze scény na ohnivém voze, který jej unáší do nebe (srov. 2 Kr 2,11-12). Je tedy mužem bez přesného původu a zejména konce, vzatým do nebe; proto byl očekáván jeho návrat jakožto předchůdce Mesiášova příchodu...“
Papež zdůraznil, že nám „Písmo prezentuje Eliáše jako muže ryzí víry...je příkladem pro všechny věřící lidi, kteří zakoušejí pokušení a utrpení, ale nikdy nepřijdou o ideál, pro který se narodili.“
Papež František vysvětlil shromážděným, že nám Eliáš „ukazuje, že v životě toho, kdo se modlí, nemůže existovat dichotomie: stojí před Pánem a jde vstříc bratřím, ke kterým jej Pán posílá. Prubířským kamenem modlitby je konkrétní láska k bližnímu.“
Jak řekl Svatý otec, Eliáš nás učí, že horlivou modlitbu a jednotu s Bohem nelze oddělit od zájmu o potřeby ostatních. Petrův nástupce připomněl, že v modlitbě tento prorok rozeznal rozlišování Pánovy vůle a našel tak odvahu odsuzovat bezpráví.
Poznamenal, že Eliášova zkušenost s Bohem v modlitbě vyvrcholila, když se mu Pán nezjevil ve větru a ohni, ale naopak v „šumu jemného vánku“. „Tímto skromným znamením se Bůh sdílí Eliášovi, který byl v té chvíli prorokem na útěku, postrádajícím pokoj. Bůh jde vstříc zmoženému člověku, který měl dojem, že na všech frontách selhal, a tímto laskavým vánkem vrací do jeho srdce klid a pokoj.“
„Toto je Eliášův životní příběh, ale patrně je napsán pro nás všechny. Někdy večer můžeme mít dojem, že jsme zbyteční a osamocení. A tehdy přichází modlitba a klepe na bránu našeho srdce. Cíp Eliášova pláště můžeme chytit všichni, jako dostal polovinu jeho učedník Elizeus. I kdybychom v něčem pochybili anebo měli pocit ohrožení či strachu, vrátíme-li se před Boha v modlitbě, vrátí se nám jako zázrakem také klid a pokoj. Tomu nás učí příklad Eliáše.“
Celý text papežovy promluvy naleznete zde.
V závěru generální audience zmínil Petrův nástupce dnešní liturgickou památku:
„Na dnešek připadá svátek Panny Marie Růžencové. Vybízím všechny, aby zejména během tohoto měsíce října znovu objevili krásu modlitby růžence, která po staletí živí víru křesťanského lidu.“
A po společné modlitbě Otče náš udělil apoštolské požehnání.
Zdroj: Vatican News