Katolický týdeník: Vojenská duchovní služba

Na klopě uniforem nosí kříž a v erbu mají velikonočního beránka. Vojenští kaplani. Před sedmdesáti lety komunisté duchovní službu v armádě vymýtili. V jedinečné podobě se ji ale podařilo vzkřísit na prahu nového tisíciletí, v roce 1998.

Kaplani sloužili českým vojákům nejen za Rakouska-Uherska (kdy je ve „švejkovské“ postavě feldkuráta Katze nelichotivě zparodoval Jaroslav Hašek), ale své místo nalezli také v rodící se armádě samostatné Československé republiky. Ve dvacátých letech jejich počet vystoupal až na 38: z nich bylo 32 katolíků, pět evangelíků a jeden husita. Ke službě ozbrojeným složkám státu se duchovní vrátili i po druhé světové válce. Jenže náboženskému servisu v armádě „zatnul tipec“ totalitní stát. „Od únorového převratu začali být vojenští duchovní v lepším případě propouštěni, v horším pak byli v činné službě obžalováni, uvězněni a odsouzeni. Například za pokus o překročení hranic, vyzrazení státního tajemství, vlastizradu nebo porušení úředního postupu. Nemusíme se ani domýšlet, že ta obvinění byla účelově vykonstruovaná a lživá. Dokonce i pokusy o emigraci byly obvykle následky provokací agentů tajné policie,“ popisuje zkázu vojenské duchovní služby Martin Flosman z Vojenského historického ústavu.

Do roku 1950 počty duchovních v aktivní službě postupně klesaly. „Dohledal jsem rozhodnutí státních orgánů doplnit jejich počet ze služby ve farnostech ještě z roku 1949. Jenže nebyl dostatek kádrů tzv. ,spolehlivých duchovních‘ blízkých režimu, nebo přímo kolaborantů. Dva roky po komunistickém převratu pak bylo rozhodnuto postupně vojenské kaplany z armády vymýtit, což se podařilo během půl roku,“ doplňuje Martin Flosman, který historii činnosti armádních kaplanů v Československu nedávno popsal ve dvou svazcích nazvaných S orlem i lvem. 

Nová ekumenická éra

Návrat duchovních do uniforem začal pět let po rozdělení Československa a do dnešního dne jich armádou prošlo 53 z celkem jedenácti církví.

Vojenští kaplani říkají, že jsou v armádě proto, aby s vojáky nesli jejich radosti a starosti osobního i pracovního života. Dnes jich slouží třicet pět. Svůj kredit si získali nejen mezi veliteli, ale také mezi muži ve zbrani, které doprovázejí i na zahraniční mise. Armádní duchovní služba se věnuje rovněž základní přípravě nováčků. „Podílíme se na formaci vojáků v etických seminářích, které mají na starosti kaplani v našem pastoračním centru v Lulči u Vyškova,“ popisuje hlavní armádní kaplan P. Jaroslav Knichal.

Plzeňský biskup a plukovník v záloze Tomáš Holub považuje své působení v armádě za jeden z impulsů i pro svou víru. „Musel jsem o víře přemýšlet a žít ji v jiných podmínkách než v klasické farnosti. Je to jeden ze základních kamenů mé služby v plzeňské diecézi, která je misijní. Naučilo mě to například vnímat poctivé hledání smyslu života a vzít je vážně, i když momentálně nesměřuje přímo ke křesťanství nebo katolicismu, ale zároveň přitom přemýšlet, v čem můžu v té chvíli svého bližního doprovázet,“ zdůrazňuje biskup Holub a dodává: „Armádní duchovní služba je ekumenický projekt, který českou společnost oslovil, a já říkám, že kdyby duchovní měli ve společnosti stejné přijetí, jaké zažívají v armádě, byli bychom na tom jako církev i společnost velmi dobře.“

JIŘÍ MACHÁNĚ

Více lze nalézt v aktuálním vydání Katolického týdeníku, který je k mání elektronicky na www.katyd.cz/predplatne.

Jak se dnes žije na misiích?

„Zde jsem, mne pošli!“ je mottem letošní Misijní neděle 18. října. Oslovili jsme české misionáře a misionářky, kteří se „nechali poslat“ do různých koutů světa. Jaký je pro ně letošní rok?

Bill Gates za pandemii nemůže

Česko si ve statistikách zemí zasažených koronavirem nevede nejlépe. Přesto se objevují hlasy, které vážnost nemoci zlehčují a živí i kolující lži a dezinformace.

Spor o Náhorní Karabach

Současné vyostření vztahů mezi Arménií a Ázerbájdžánem je mj. pokračováním mnohem hlubší staleté etnicko-náboženské nevraživosti.

Najednou v Taizé nebyli poutníci

O současném životě ekumenického společenství v Taizé, ale i o jeho počátcích za válečných časů hovoří v rozhovoru pro KT zdejší třicetiletý slovenský bratr Jean-Daniel.

Připravujeme: DOMÁCÍ PRÁCE

Každý chvilku tahá pilku. Čím více lidí se v rodině přičiní, tím dříve je hotovo. Jenže domácí práce mají kromě toho ještě celou řadu významných výchovných efektů.