Papež František: Kdo ctí Boha, váží si lidí

Dopolední generální audience Svatého otce se, za účasti několika set lidí, konala ve vatikánské aule Pavla VI. Papež František uzavřel svoji reflexi o Žalmech v rámci série katechezí na téma modlitba. Řekl, že Žalmy nám umožňují „nazírat realitu očima samotného Boha“.
Publikováno: 21. 10. 2020 14:15

Papež František zahájil středeční generální audienci s přihlédnutím k rostoucímu počtu nemocných s Covid-19 po celém světě, včetně Itálie. Stejně jako minulý týden tak nepřišel na audienci hlavním vchodem, aby pak jako obvykle, procházeje středem auly, pozdravil zblízka její účastníky, nýbrž vstoupil zezadu přímo na pódium, což podobně jako minulý týden v dalším průběhu audience vysvětlil: „Dnes bychom měli průběh audience poněkud uzpůsobit kvůli koronaviru. Vy sedíte odděleně a také s ochrannými rouškami a já jsem trochu dál a nemohu se přiblížit k vám, protože se někdy stává, že přistoupím-li blíže, přijdete všichni najednou, není zachován odstup a je riziko, že se nakazíte. Dělám to nerad, ale je to pro vaši bezpečnost. Místo přiblížení, stisku ruky a pozdravu se pozdravíme zdálky, ale vězte, že jsem vám srdcem nablízku. Doufám, že chápete, proč tak činím.“

Papež poté řekl, že jeho pozornost, během čtení biblického úryvku na začátku audience, upoutala matka v davu, která konejšila své plačící dítě. Řekl: „Bůh s námi jedná tak jako ona maminka. Jakou něhu prokazovala svému dítěti. Je to krásný pohled. Když se v kostele stane, že zapláče dítě, je jisté, že – jako dnes – je tam i maminčina laskavost, která je symbolem vlídnosti Boha vůči nám. Dítě, které v kostele pláče, není třeba nikdy umlčovat, protože jeho hlas přitahuje laskavost Boha. Díky za tvoje svědectví.“

Papež František poté zahájil druhou katechezi o Žalmech. Na úvod byl přečten úryvek ze 36. Žalmu (36,2-4.6.8-9) o nepravosti, jež mluví v srdci bezbožníka, který se neohlíží na bázeň před Bohem, a o milosti, kterou Bůh napájí lidi. 

Vidět realitu Božíma očima

Papež vysvětlil, že modlitba žalmů je základní realitou života, protože je to právě opora v absolutnu a transcendentnu, kterou duchovní mistři nazývají „posvátnou bázní Boží“, a která nás činí plně lidskými. Řekl, že se jedná o mez, která nás chrání před námi samotnými a brání nám pustit se do života „kořistnicky a nenasytně“.

Papež však také varoval před „nepravou modlitbou“, tou, která vyžaduje obdiv ostatních nebo předvádění nejnovější módních trendů či prezentaci společenského postavení. Je to modlitba, před kterou nás důrazně varoval Ježíš. Pravý duch modlitby v srdci „nám totiž umožňuje nazírat realitu očima samotného Boha“.

Kromě toho také varoval před modlitbou ze zvyku, odříkávanou „jako papoušci“. Modlitba by měla být středem života, měla by být ze srdce. „Pokud se koná tato modlitba, dostává se důležitosti bratru, sestře, ba i nepříteli. Starobylé rčení prvních křesťanských mnichů praví: „Blahoslavený je mnich, který všechny lidi po Bohu považuje za Boha“ (Evagrius Pontský, O modlitbě, č.123). Kdo se klaní Bohu, má rád Jeho děti. Kdo ctí Boha, váží si lidí.

Modlitba by neměla být považována za nějaký „tišící prostředek na zmírnění životních úzkostí“. To není křesťanská forma modlitby. „Modlitba spíše každého z nás činí zodpovědným,“ jako to vidíme u modlitby Otčenáš, kterou Ježíš učil své učedníky.

Modlitba drží chrám a svět pohromadě

Žaltář, jak poznamenává papež, neužívá vždycky laskavá a vytříbená slova, často „nese existenciální jizvy“. Přesto tyto modlitby, i ty nejintimnější a nejosobnější, byly nejprve užívány v Chrámu a poté v synagogách. Katechismus katolické církve říká, že se „rozmanité výrazové formy modlitby žalmů rodí při chrámové bohoslužbě i v srdci člověka“ (č. 2588). Osobní modlitba je tedy živena „nejprve modlitbou izraelského lidu, poté lidu církve“.

„Také žalmy v první osobě jednotného čísla, sdělující i ty nejdůvěrnější myšlenky a problémy jednotlivce, jsou kolektivním pokladem, takže se je modlí všichni a za všechny. Modlitba křesťanů má tento „nádech“, toto duchovní „napětí“, které drží pohromadě chrám a svět.

Jak vysvětluje papež František, „modlitba může začínat v přítmí chrámové lodi, ale dokončovat svůj běh v ulicích města. I naopak, může vzklíčit mezi každodenními starostmi a dovršit se v liturgii. Brány kostelů nejsou bariéry, nýbrž propustné  „membrány“ schopné shromažďovat volání všech.“ 

Proto papež zdůrazňuje, že svět je vždy přítomen v modlitbě Žaltáře. Modlitbě zajišťující božský příslib spásy pro nejslabší, varující před nebezpečím světského bohatství nebo otevírající obzor Božímu pohledu na historii.

Láska k Bohu a bližnímu

„Zkrátka, kde je Bůh, tam je také člověk.“ Není to proto, že „my milujeme Boha, protože on napřed miloval nás“. Papež František citoval 1. list Janův, který říká: „Říká-li někdo: „Miluji Boha“, ale přitom nenávidí svého bratra, kterého vidí, nemůže milovat Boha, kterého nevidí. – Modlíš-li se denně spoustu růženců, ale pak pomlouváš, chováš v sobě zášť a nenávidíš, pak je to čirá strojenost, nikoli pravda. - A on nám dal toto přikázání: aby ten, kdo miluje Boha, miloval i svého bratra.
A dále vysvětlil, že Bůh nepodporuje „ateismus“ těch, kdo zavrhují božský obraz, který je „vtištěn do každé lidské bytosti“ a dodal, že věřit v Boha, ale zároveň se distancovat od ostatních a nenávidět je, je praktický ateismus. „Je to svatokrádež, ohavnost, ta nejhorší urážka, který lze zasadit chrámu a oltáři.“

Svou katechezi uzavřel papež František slovy „Drazí bratři a sestry, kéž nám modlitba žalmů pomáhá neupadnout do pokušení „bezbožnosti“, to znamená žít, popřípadě modlit se tak, jako by Bůh neexistoval, a jako by neexistovali chudí.“

Celý text papežovy promuvy naleznete zde.

Zdroj: Vatican News

Autor článku:
Tereza Myslilová

Související články

Další aktuality

Největší příběhy všech dob

Jeden z největších myslitelů, spisovatelů, pedagogů Jan Amos Komenský napsal: „Cílem vzdělání a moudrosti je, aby člověk viděl před sebou jasnou cestu života, po ní opatrně vykračoval, pamatoval na minulost, znal přítomnost a předvídal budoucnost.“ Za nejvýznamnější zdroj moudrosti tento „učitel národů“ považoval Bibli.
04.03.2021

Papež František osobně podpoří při návštěvě Iráku komunity, kterým pomáhá Charita Česká republika

Papež František navštíví 5. – 8. března 2021 jako první nejvyšší představitel katolické církve v historii Irák. Chce podpořit mírovou obnovu země, která se ještě nedávno zmítala v krvavém konfliktu. Nábožensky založené útoky vyhnaly ze země mimo jiné stovky tisíc křesťanů, především z oblasti Ninivské nížiny. Její obnovu přijede papež osobně podpořit. Charita Česká republika v Ninive dlouhodobě pomáhá navrátivším se uprchlíkům zajistit si trvalou obživu.
04.03.2021

František v Iráku – fakta a čísla

Historicky ojedinělá, výjimečná svým pandemickým kontextem, nepopiratelně riskantní – všechny tyto přívlastky vystihují nadcházející návštěvu papeže Františka v Iráku, včetně autonomního Kurdistánu, která bude 33. mezinárodní cestou jeho pontifikátu. Čtyřiaosmdesátiletý papež se na ni vydá v pátek ráno, po patnáctiměsíční „internaci“ ve Vatikánu, jak karanténní omezení pohybu označil v jednom z nedávných rozhovorů.
04.03.2021

Výkonný výbor Konference evropských komisí pro spravedlnost a mír podpořil obyvatele Myanmaru

Přinášíme prohlášení výkonného výboru Justitia et Pax Europe, kterým vyjadřuje solidaritu obraně demokracie a pokojným demonstracím v Myanmaru, a připojuje se tím i k nedávné výzvě papeže Františka.
04.03.2021

Svatý otec: Dialog s Bohem je milost naší víry

Při pravidelné středeční audienci hovořil papež František o tom, že díky Ježíši a modlitbě máme přístup k Nejsvětější Trojici. Pokračoval tak ve svém cyklu katechezí věnovaných právě tématu modlitby, přičemž tento týden se zaměřil na vztah mezi modlitbou a Trojicí.
03.03.2021