Poslední rozloučení a památka zesnulých v době COVIDu

Počty církevních pohřbů rok od roku mírně klesají, v roce 2019 jich bylo 20.642. Jak zajistit pozůstalým důstojné rozloučení řeší zástupci katolické církve v ČR dlouhodobě. Stejně tak je aktuální i otázka, proč někteří pozůstalí nedopřejí svým zemřelým, byť byli pokřtěni, církevní pohřeb (ať už v kostele nebo obřad na hřbitově). Letošní pandemie téma důstojného umírání a způsobu posledního rozloučení akcentovala a nabídka důstojného obřadu i útěchy pro pozůstalé se stává o to důležitější.

^{Foto: Lenka Chytilová}

V loňském roce zemřelo v České republice 112.362 osob, což je nepatrně méně, než v předchozích dvou letech. Katolická církev poskytla službu církevního obřadu u 20.642 pohřbů, což je nejméně od vzniku České republiky. V letošním roce se ale smrt takříkajíc vrátila do života. Média nás denně zásobují zprávami o počtech zemřelých a statistiky úmrtnosti se stávají velmi sledovanými. Více, než kdy jindy si tak uvědomujeme křehkost života i obavu ze smrti. Nevíme, nakolik ovlivní Covid 19 v roce 2020 počty zemřelých a počty obřadů církevních pohřbů. Každopádně ale již nyní víme, že epidemiologická opatření výrazně ovlivňují způsob, jakým se s našimi zesnulými loučíme, i letošní památku zesnulých, dušičky.

Podíl církevních pohřbů na celkovém počtu zemřelých činí 18,4 %. Na odhadovaném počtu zemřelých pokřtěných v roce 2018 je to 27 %. Téměř ¾ zesnulých, kteří matrikově patřili ke katolické církvi, tedy pravděpodobně nemá církevní pohřeb. I když zemře dlouhodobě nemocný a starý člověk, ztrátu doprovází šok. Málokdo se s předstihem připravuje na zařizování pohřbu. Zemřelí, kteří nežili s církví a nedali pozůstalým jasné pokyny, že si přejí být pohřbeni s církevním obřadem, bývají tak většinou pohřbíváni pouze světsky. „Obřady se zatažením opony za rakví v řadě krematorií působí na pozůstalé děsivě, je to jako odchod do prázdnoty. Křesťanství má symboly světla a naděje, které jsou v církevním obřadu přítomné a pro pozůstalé jsou velmi důležité. A při obřadu posledního rozloučení jde zejména o pozůstalé,“ upozorňuje P. Josef Prokeš, který se problematickou duchovní pomoci pro pozůstalé již nějakou dobu zabývá.

Současná omezení pohřbů ohrožují i světská poslední rozloučení a lidé o to bolestněji cítí, že se nemohou důstojně rozloučit a hůře se vyrovnávají s odchodem blízké osoby. Pohřby bez obřadu, na které Církev upozorňovala jako na znepokojující trend v loňském roce, se v těchto dnech stávají nevyhnutelnými. Proto Církev nabízí řadu možností, jak zajistit důstojné rozloučení a poskytnout tolik potřebnou útěchu pozůstalým i v současných obtížných podmínkách. Jde například o obřad uložení do hrobu pod širým nebem nebo přípravu zádušní mše, kterou lze uspořádat v okamžiku uvolnění epidemiologických opatření. „Vyprovázení zemřelých a pastorace pozůstalých je jednou z oblastí, na které se chceme v nastávajícím období zaměřit. Vidíme, v jakých podmínkách lidé odcházejí a jak komplikované je zajistit ve stresu důstojné rozloučení, současná situace to vše činí ještě náročnější. A lidé dobrou útěchu opravdu potřebují,“ říká P. Stanislav Přibyl, generální sekretář České biskupské konference.

Nabídka letošních dušiček

Aktuální nouzový stav ovlivňuje i letošní památku zemřelých. Hřbitovní správy doporučují návštěvu hrobů v dopoledních hodinách, odborníci se obávají hromadění osob na hřbitovech a cestou k nim. Hrozba přenosu nákazy se tak vznáší i nad hřbitovy. Situace nás tak inspiruje k tomu, abychom na své blízké, kteří již odešli, mysleli častěji a nejen na dušičky.

Představitelé katolické církve nabádají, abychom návštěvu hřbitova letos nesměřovali přímo na dušičky, ale hřbitov nebo kostel navštívili i později. Nabízí možnost získat plnomocné odpustky v delším časovém období než je tomu obvykle, tedy nejen v týdnu před dušičkami, ale po celý listopad! Navíc pro osoby, které z vážných důvodů nemohou opustit své domovy a navštívit hřbitovy a kostely, je možné získat odpustky i na dálku. „Letošní přelom října a listopadu nám nabízí ojedinělou možnost připomenout si naše blízké, kteří nás opustili, i hlouběji než jen rychlou návštěvou hřbitova. Můžeme na ně vzpomenout i z domova, zapálit svíčku, pomodlit se. I když je návštěva hřbitova něco, bez čeho si nedovedeme dušičky představit, měli bychom se pokusit situaci využít třeba tím, že si najdeme čas hovořit a modlit se spolu v rodinném kruhu,“ nabízí P. Stanislav Přibyl.

Autoři: PhDr. Kateřina Pulkrábková a Mgr. Daniel Chytil, Odbor analýz církevních dat ČBK