Papež: Vrátit se k mystice společného dobra

V závěru jejich diskuse a poté, co zazněly přednášky světových hospodářských expertů, se k nim obrátil s programovým videoposelstvím, v němž načtrtl hlavní rysy “procesu, který je nutné prožívat jako povolání, kulturu a pakt“ a k němuž setkání v Assisi zavdalo počáteční podnět. Toto trojsloví tvořilo hlavní osu papežovy promluvy, v jejíž původu Petrův nástupce zopakoval Pánova slova povolávající mladého kupeckého syna k zásadnímu obratu: „Františku, jdi a oprav můj dům, který, jak vidíš, se rozpadá.“

„Vím, že jste toto setkání okamžitě přijali za své, protože jste s to vidět, analyzovat a vnímat, že takto to dál nejde. Ukazuje to jasně míra zájmu, přihlášek a účasti na tomto paktu, která přesáhla kapacity. Projevujete vnímavost a zvláštní starost ve snaze identifikovat zásadní otázky, které nás interpelují. Učinili jste tak z ekonomické perspektivy, která je oblastí vašeho bádání, studia a práce. Víte, že je nutně zapotřebí odlišné ekonomické narace, je nutně zapotřebí vzít odpovědně na vědomí, že „aktuální světový systém je neudržitelný z různých hledisek“ (Laudato si´, 61) a dopadá na naši trápenou a sdíranou sestru zemi a zároveň na všechny nejchudší a vyděděné. Obojí jde pospolu: sdíraná země a množství vyděděných chudých. Oni jsou prvními poškozenými... a také prvními zapomenutými. Avšak pozor, abychom si nedali namluvit, že jde pouze o klišé. Vy jste mnohem více než povrchní a pomíjivý „lomoz“, který lze časem utišit a uspat. Pokud nechceme, aby k tomu došlo, jste povoláni konkrétně se zapojit ve svých městech a univerzitách, na pracovišti a v odborech, v podnicích a hnutích, ve veřejných i soukromých úřadech, abyste se dostali k jádru a inteligentně, rozhodně a přesvědčivě ovlivňovali srdce, kde se tvoří a vybírají témata a paradigmata (srov. Evangelii gaudium, 74). To vše mne podnítilo k tomu, abych vás pozval k uskutečnění tohoto paktu. Vážnost aktuální situace, kterou pandemie Covidu ještě více zvýraznila, vyžaduje vědomí odpovědnosti všech sociálních činitelů, tedy nás všech, mezi nimiž máte primární úlohu. Důsledky našich činů a rozhodnutí se dotknou v první řadě vás osobně, a proto nemůžete chybět tam, kde se rodí vaše nejen budoucnost, nýbrž i přítomnost. Nemůžete odejít z míst, kde se vytváří přítomnost i budoucnost. Buď se zapojíte, nebo vás dějiny přehlédnou“.

Podstatnou část obsáhlého videoposelství věnoval římský biskup nutnosti utvářet novou kulturu,

„umožňující a podněcující otevřenost různým vizím a vyznačujícím se určitým typem myšlení, typem politiky a výchovně-vzdělávacích programů“. Jak podotkl, „chybí nám také spiritualita, která se nenechá pohltit dominantní logikou“ (srov. Laudato si´, 111). Každé úsilí o správu, péči a zlepšení našeho společného domova, má-li být smysluplné, vyžaduje „změny způsobu života, modelů výroby a spotřeby a zkostnatělých mocenských struktur, jež dnes ovládají společnost“, citoval z encykliky Jana Pavla II. Centessimus annus.

„Potřebujeme vedoucí pracovníky komunit a institucí, schopné ujmout se problémů, aniž by se jimi dali spoutat anebo je uvěznila vlastní nespokojenost, aby tak vzdorovali - nezřídka nevědomé - podřízenosti určitým (ideologickým) logikám, které tváří v tvář nespravedlnostem nakonec omlouvají a paralyzují jakýkoli skutek. Připomeňme např., jak správně postřehl Benedikt XVI., že hlad „neplyne tolik z materiálního nedostatku jako spíše z nedostatku společenských zdrojů – a ten nejzávažnější má institucionální povahu“ (Caritas in veritate, 27). Pokud toto dokážete vyřešit, otevře se vám cesta do budoucnosti. (…) Sociální a ekonomická krize, kterou mnozí pociťují na svém těle a která uvaluje hypotéku na přítomnost i budoucnost v mnoha opuštěných a marginalizovaných dětech, mladistvých i celých rodinách, nám netoleruje upřednostňování sektorových zájmů před společným dobrem. Potřebujeme se vrátit k mystice společného dobra“.

Papež na tomto místě popsal „metodologii ozdravného a převratného řešení konfliktů“, kterou účastníci webináře v předchozí dlouhodobé přípravě uplatnili při projednávání dvanácti různých témat. Jedná se o kulturu setkávání, která je pravým opakem dnes velice módní skartační kultury: „Jak obtížné je dobrat se reálných řešení, pokud toho, kdo smýšlí jinak, diskreditujeme, očerňujeme nebo vytrháváme z kontextu to, co říká! Toto diskreditování, očerňování a vytrhávání z kontextu je mnohdy zbabělá sebeobrana před rozhodnutími, která bych musel přijmout k vyřešení problémů. Nezapomínejme nikdy, že „celek je víc než část a je také víc než pouhý součet jeho částí“ (Evangelii gaudium, 235) a „pouhý součet individuálních zájmů není nikdy s to vytvořit lepší svět pro celé lidstvo“ (Fratelli tutti, 105)“.

Setkání překračující všechny legitimní rozdíly je zásadním krokem jakékoli transformace, která by dala zrod nové kulturní, a tím i ekonomické, politické a sociální mentalitě, upozornil papež František a připomenul, že „nejsme odsouzeni k ekonomickým modelům, jež svůj bezprostřední zájem koncentrují na zisky jakožto měrnou jednotku a na podobnou politiku, jež ignoruje vlastní lidské, sociální a ekologické náklady”.

„Nikoli, nemusíme dál mlčky připouštět a snášet, že „někteří se cítí více lidmi než druzí, jako by se narodili s většími právy“ (Laudato si´, 90), nebo privilegia zaručující užívání některých statků nebo služeb.  Nestačí ani vzhlížet k paliativním prostředkům ve třetím sektoru nebo filantropickým modelům. Ačkoli je jejich působení zásadní, ne vždycky dokáže strukturálně čelit nynějším nerovnostem, které postihují ty nejvíce marginalizované a nechtěně upevňují nespravedlnosti, kterým se snaží čelit. Nejde totiž pouze nebo výlučně o primární potřeby našich bratří. Je zapotřebí, abychom akceptovali strukturálně, že chudí mají dostatečnou důstojnost, aby zasedli na našich setkáních, účastnili se našich diskusí a přinášeli chléb do svých domovů. A to je mnohem víc než jen sociální podpora: mluvíme o konverzi a transformaci svých priorit a o místu pro druhého člověka v naší politice a sociálním řádu”.

Naše století s sebou nepřineslo pouze fenomén vykořisťování a útlaku, ale ještě něco nového, pokračoval Petrův nástupce. Exkluzí je zasažen kořen sociální sounáležitosti. Člověk sice ve společnosti žije, ne na jejím dně ani na okraji, zbaven jakékoli moci, nýbrž je z ní zcela vyloučen“ (Evangelii gaudium, 53). Tuto „odpisovou kulturu, která nejenom skartuje, nýbrž ukládá povinnost žít jako zmetek, neviditelně a za zdmi lhostejnosti a komfortu“ popsal na osobní zkušenosti z návštěvy jedné latinskoamerické metropole, kde v sedmdesátých letech poprvé spatřil „uzavřenou čtvrť“ pro takový „lidský odpad“. Tento jev se od té doby stále více rozrůstá, podotkl papež a položil otázku: Je tvoje srdce jako uzavřená čtvrť?

„Drazí mladí ekonomové, podnikatelé, pracující a podnikoví manažeři, je čas odvážit se rizika upřednostnit a stimulovat rozvojové modely, pokrok a udržitelnost, v nichž lidé, a zvláště ti vydědění (včetně sestry země), nebudou v nejlepším případě pouze nominálním, technickým či funkčním údajem, nýbrž stanou se protagonisty svého života jakož i celého sociálního tkaniva. Nejde tu o nominální hodnotu: chudí a vydědění existují. Je čas, aby se stali protagonisty svého života i celé společnosti. Nepřemýšlejme za ně, přemýšlejme s nimi. Vzpomeňte na odkaz Osvícenství, osvícené elity: všechno pro lid, nic spolu s lidem. Takto to nejde. Nemysleme za ně, nýbrž spolu s nimi. Od nich se učme a rozvíjejme ekonomické modely, které budou výhodné pro všechny, protože koncepce struktur a rozhodování bude určována všestranným lidským rozvojem, který je dobře zpracován sociálním učením církve. Politika a ekonomika „se nesmí podřizovat diktátu a výkonnostnímu paradigmatu technokracie“.

Když dnes uvažujeme o společném dobru, nevyhnutelně potřebujeme, aby politika a ekonomika začaly společně a s rozhodností sloužit životu, a to zejména lidskému životu“ (Laudato si´, 189). Bez tohoto ústředního postavení a této orientace zůstaneme uvězněni v odcizujícím začarovaném kruhu, který jen upevňuje dynamiku degradace, exkluze, násilí a polarizace, varoval papež.

„Perspektiva všestranného lidského rozvoje je dobrá zpráva k prorokování a uskutečňování – a nejsou to sny. Je to cesta, dobrá zpráva k prorokování a uskutečňování, protože nám nabízí, abychom se jako lidstvo setkali na základě toho nejlepšího, co je v nás: je to Boží sen o tom, že se postaráme o svého bratra, toho nejzranitelnějšího bratra (srov. Gn 4,9). „Skutečná míra lidství se podstatně určuje ve vztahu k utrpení a k trpícímu. A to platí jak pro jednotlivce, tak pro společnost“ (Spe salvi, 38). Tato míra musí být vtělena v našich rozhodnutích a v ekonomických modelech“.

Poselství evangelia má prostupovat a řídit všechny lidské záležitosti, zdůraznil František a opakoval slova svého předchůdce Pavla VI.: „Rozvoj se neomezuje na pouhý hospodářský růst. Aby byl opravdový, musí být všestranný, to jest musí vést k rozvoji celého člověka a celého lidstva“: „V tomto smyslu budou mnozí z vás moci jednat a ovliňovat makroekonomická rozhodnutí, jež určují osud mnoha národů. Také tyto scénáře vyžadují připravené lidi, kteří budou »opatrní jako hadi a bezelstní jako holubice« (Mt 10,16), schopní „bdít nad udržitelným rozvojem zemí a předcházet dusivému podmaňování těchto zemí kreditními systémy, které ani zdaleka neprosazují pokrok a podrobují obyvatelstvo mechanismům ochuzování, exkluze a závislosti“ (Promluva na 70. Valném shromáždění OSN, 25. září 2015, New York). Kreditní systémy samotné jsou cestou k chudobě a závislosti. Tento oprávněný protest chce navodit a doprovázet model mezinárodní solidarity, uznávající a respektující vzájemnou propojenost národů, a podpořit kontrolní mechanismy, schopné vyhnout se jakémukoli typu podřízenosti a také bdít nad podporou těch nejvíce znevýhodněných a rozvojových zemí; každý národ je povolán stát se tvůrcem vlastního osudu a osudu celého světa (Populorum progressio, 65)“.

Až pomine tato sanitární krize, kterou procházíme, bylo by tou nejhorší reakcí ještě hlouběji upadnout do horečnatého konsumismu a nových forem sobecké sebezáchovy, řekl Svatý otec v závěru a označil nynější situaci za příležitost, jak se dát do služeb dobra.

„Dějiny nás učí, že neexistují systémy, ani krize, schopné zcela anulovat schopnosti, důvtip a kreativitu, kterou Bůh nepřestává probouzet v srdcích. S oddaností a věrností svým národům, svojí přítomnosti a svojí budoucnosti se budete moci spojit s dalšími, abyste spřádali nový způsob utváření dějin. Nebojte se zapojit a dotýkat se duše měst Ježíšovým pohledem. Nebojte se odvážně obývat konflikty a křižovatky dějin, abyste je pomazávali aromatem blahoslavenství. Nebojte se, protože nikdo se nespasí sám. Nikdo se nespasí sám. Vyzývám vás, mladí lidé ze 115 zemí, uznejme, že se navzájem potřebujeme, abychom uvedli do života tuto ekonomickou kulturu, schopnou „dát vzklíčit snům, vzbudit proroctví a vidění, dát rozkvést naději, probudit důvěru, obvázat rány, navázat vztahy, dát vzejít jitru naděje, učit se od sebe navzájem a vytvořit příznivou představu, která osvítí mysl, zahřeje srdce, dodá sil rukám a inspiruje mladé – všechny mladé, nikoho nevylučujíc – viděním budoucnosti naplněné radostí z evangelia“ (Promluva papeže na úvodním zasedání biskupské synody o mládeži, 3. října 2018)“.

Vyzval papež mladé ekonomy a podnikatele, kteří se zúčastnili webináře Františkova ekonomika.

_{Zdroj: Vatican News}